Obliba této sovětské filmové pohádky u nás překračuje meze racionality. Aktéři Mrazíka, kteří k nám čas od času zavítali, opakovaně žasli nad tím, jak se slabost pro příběh o Nastěnce, Ivánkovi, Marfuše a dědovi Mrázovi dědí z generace na generaci. Z různých anket vyplývá, že Mrazík překročil hranici kultu a jen málokdo ho dokáže vnímat střízlivě.
Mrazík je jednou z mála „jistot“ televizních Vánoc a jeho popularitou neotřásly ani politické změny u nás: lidi ho měli rádi i v době, kdy se na „Rusáky“ plošně nadávalo, oblibu si ale udržel i poté, co bylo možné nahlas říkat, že ne vše ze země, kde „zítra již znamená včera“, je úžasné.
Po filmové stránce nevyniká Mrazík opravdu ničím pozoruhodným, nicméně kombinace kýče a sentimentu se snahou po efektní akčnosti je natolik koncentrovaná, že se film vymyká všem hodnotícím kritériím. Průsvitná Nastěnka, excitovaný Ivan, brunátný děd Mráz, nenávistná macecha, odevzdaný otec, primitivní Marfuša i divoká Baba Jaga -všechny postavy disponují rysy karikatur. I břízky a rozdrnčené balalajky vytvářejí v Mrazíkovi sytější ruské klima, než v té době bývalo běžné.
Nicméně právě tím, že všichni herci a všechny situace vykazují známky jisté obludnosti, stává se film svébytným a svým způsobem nedotknutelným monolitem, na nějž lze s úspěchem aplikovat kritéria estetiky ošklivosti.
Na tento filmový základ se podařilo kongeniálně navázat ve zvukové stopě vynikajícím dabingem, který snímek dotvořil a povýšil. Křehký hlas Evy Klepáčové, který rozechvěle artikuloval: „Ivánku...,“ se výborně doplňoval se sytým barytonem Josefa Zímy. Tradičně excelentní byl dabérský výkon Františka Filipovského, jenž pozvedl herecký projev Georgije Milijara v roli Baby Jagy podobně, jako to dělával v případě Louise de Funese.
Představitelce Nastěnky Nataše Sedychové bylo v době natáčení jen čtrnáct let a od svého hereckého kolegy Eduarda Izotova alias Ivánka dostala při natáčení první pusu v životě. Kombinace panenské naivity s nepřehlédnutelnou živočišností dodává filmu lehce deviantní nádech. Podobné „odchylky od normy“ lze ale vysledovat v tvorbě většiny autorů, kteří měli těžké dětství jako režisér Rou. Nicméně do vzpomínek se film zapsal spíše prostřednictvím průpovídek: „Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem...“
***
Pravda o pohádkách
Originální pohledy na české televizní Vánoce
Sobota 15. prosince: Pyšná princezna
Pondělí 17. prosince: Princezna se zlatou hvězdou
Úterý 18. prosince: Císařův pekař / Pekařův císař
Středa 19. prosince: Mrazík
Čtvrtek 20. prosince: Tři oříšky pro Popelku
Pátek 21. prosince: Byl jednou jeden král
Sobota 22. prosince: Hrátky s čertem
O autorovi| Darina Křivánková, redaktorka LN
