Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Když bolest nemá šanci

Česko

JAK TO VIDÍ...

Byl pošmourný den, já se těšila na umělecký zážitek a byla jsem také trošku zvědavá, zda ho stihnu. Do večera jsem pracovala v ordinaci, kde se střídali mladí i staří s různými většími i menšími bolestmi. Snažila jsem se je utěšit a předat jim naději, že jim brzy bude lépe. A také po očku pokukovala po hodinách a modlila se, ať stihnu koncert, na který jsem se těšila už pár měsíců... Paní Hegerová, kterou poslouchám skoro celý svůj život a jejíž šansony miluji od dětství, měla zpívat ve vyprodaném Kalichu.

Byla jsem strašně unavená, když jsem běžela po Václaváku, bolely mě nohy, ale stihla jsem to. Bála jsem se, že v sedadle usnu. Ve ztemnělém sále se rozsvítilo hlediště a začali se na něj trousit muzikanti, začali hrát známé a tolik milované melodie, a pak vstoupila ONA. Ze mě všechna únava najednou spadla.

Vnímala jsem jen tu křehkou dámu, u které věk je jen číslo, co se velmi mýlí. Začala recitovat texty svých nejznámějších písní a já cítila, jak mi vstoupily do očí slzy. Bude ZPÍVAT? Začala si povídat s námi o tom, že má berli - páni! Poprvé jsem si té berle všimla. Paní Hegerová hovořila s muzikanty, mládla před očima, zářila a pak - začala se klanět. Všem, kteří s ní léta hrají. A baletním gestem dala v neuvěřitelném úhlu ruku za záda a vysoko nad hlavu - skloněná až k zemi. Copak ji to NEBOLÍ? Ohýbala se jako proutek, přecházela po jevišti, sytým hlasem bez jediného zaváhání zpívala i nejtěžší melodie s nádhernými texty pana Kopty.

Uvědomila jsem si, že vidím v praxi zázrak životní síly, která prostupuje každého, který dělá celým srdcem a celou duší to, co miluje. Paní Hegerová zpívala své šansony jinak než dřív. Tam, kde bývala kdysi laškovná, zněly tóny životní moudrosti, tam, kde se jí před lety lámal hlas zoufalstvím, zněla smířená a nad bolesti a trápení mládí povznesená Láska k životu. K životu se všemi jeho slastmi i strastmi, s výškami i hlubokými pády. Koncert života zpívaný Dámou, která měla plné právo odpočívat, užívat si klidu a vymluvit se na bolest v kyčli. Ale ona si přinesla jen jednu francouzskou berli. A úžasnou, velikou touhu zpívat nám to, co miluje a co ji naplňuje silou.

Zřejmě během koncertu žádnou bolest necítí, blesklo mi hlavou. Vždyť nás kdysi učili, že bolest má složku organickou - podklad, který lze vidět na rentgenu nebo najít v laboratorních výsledcích. A tahle složka je ta nejmenší. Pak jsou tu dva silní protivníci nebo pomocníci bolesti - složka citová a motivační. Pokud se bojíme utrpení, s úzkostí sledujeme každý příznak nemoci a každé píchnutí či napětí v nemocném místě, pociťujeme bolest daleko větší. Pokud svou situaci známe, rozumíme jí a čelíme bolesti s odvahou, bolest ustupuje, zvykáme si. Přítomnost odvahy tváří v tvář trápení nám umožňuje bolest důstojně nést. Ať už u zubaře, na porodním sále nebo před diváky, jako paní Hegerová. A motivace? Ta působí vysloveně analgeticky. Toužím-li stihnout koncert, také nedbám na bolesti v nohou, není na bolístky čas. Potápěč, který prchá před žralokem, také necítí bolest v poraněné části těla, bojuje o život. Matka, která chrání své dítě před rozzuřeným psem, necítí, že ji zvíře kouslo. Motivace nám zalévá mozek adrenalinem a bolest nemá šanci ovládnout pole.

Často vzpomínám na ten koncert. Odnesla jsem si z něj zážitek, který mi pomáhá snášet únavu, bolesti a strasti a ozvláštňuje mi dodnes život. Pouštím si cédéčka paní Hegerové a zase a znovu ji vidím se klanět. Životu, lidem a hudbě v srdci. Když životní síla v nás začne zpívat, bolest nemá šanci.

O autorovi| KATEŘINA CAJTHAMLOVÁ, Autorka je lékařka

Autor: