PRAHA Kdyby existoval manuál, jak zaručeně proměnit penaltu, jistě by šlo o největší fotbalový bestseler. Minimálně ve Slavii by si ho po zkušenostech z posledních dvou ligových kol pořídili. Jenže žádnou takovou knihu zatím nikdo nenapsal. Tři pokutové kopy, které červenobílí proti Plzni a Liberci neproměnili, jsou důkazem, že zdánlivě jednoduchý úkol má složité řešení.
Mnohokrát citovaný výrok trenéra Tomáše Pospíchala zní: „Fotbal nemá logiku.“ Lze najít skrytý smysl alespoň v penaltách? Dá se drama, při němž stojí v klíčové chvíli osamělý střelec tváří v tvář brankáři, naučit zvládat?
„Dáš, a málokdo si tě zapamatuje. Nedáš, a nikdo ti to nezapomene,“ vystihl nerovné postavení obou aktérů klíčové chvíle bývalý anglický reprezentant Chris Waddle.
Brankář do penaltové situace přichází skutečně v mnohem výhodnější pozici. „Nemám co ztratit, hráč může ztratit daleko víc. Zase ale může penaltu kopnout tak, že nebude v mých možnostech ji chytit. Je to na něm. Musí mi dát příležitost ji zneškodnit,“ zapřemýšlel nad penaltovou magií Michal Špit. Gólman Jablonce se posledních sedm let snaží pozici exekutorům ztížit tím, že si pečlivě eviduje údaje o tom, jakým způsobem kdo penalty řeší. Sám ale ví, že jeho předvídavost nebude nikdy stoprocentní. „Střelec je stále ve výhodě,“ míní penaltový specialista.
Záblesk uprostřed normalizace Když se na vyhlídky mužů mezi tyčemi podíváme z fyzikálního hlediska, nejsou skutečně nijak závratné. Zakončovatel si může vybírat z prostoru velkého 16,7 metru čtverečního, z něho zabírá brankář jen zhruba šestnáctinu. Při stokilometrové rychlosti míče má strážce prostoru půl sekundy na reakci.
S termínem penalta je v českém fotbale spojen především Antonín Panenka. Jeho pokutový kop z Bělehradu, kterým zajistil Československu v roce 1976 titul evropských šampionů, označil Andrew Anthony v knize Penaltová loterie za záblesk uprostřed normalizačních let. „Jeho podvratná myšlenka spočívala v tom, že nalajnovaný a neměnný úkon lze změnit v něco jiného, nečekaného a smysluplného,“ rozplýval se nad Panenkovým provedením.
A co tvrdí její autor? „Penalty a trestné kopy mě rajcovaly. Chtěl jsem dokázat, že je zvládnu,“ vystihl Panenka, proč ho penaltová ruleta tolik oslovila. Neúspěšné pokusy z tréninku přivedly někdejší oporu Bohemians a Rapidu Vídeň na myšlenku vynalézt avantgardní zakončení. Panenka při něm dopředu kalkuloval, že gólman skočí stranou. „Při lehkém obloučku doprostřed jsem věděl, že se nestačí vrátit. Zkusil jsem to poprvé dva roky před Bělehradem.“ Kromě pověstného „vršovického dloubáku“ ale mnohokrát volil tradičnější způsob, jak si s pokutovým kopem poradit. Vždy mu pomáhal i pořádný rozběh, což podle něj dnešní hvězdy podceňují. „Metr a půl mi přijde málo. Já běžel z půlkruhu u šestnáctky, a měl jsem proto mnohem víc času zjistit, jak se brankář bude chovat.“ Originál? Rozehrávaná penalta Použitelný recept na úspěšné zakončení lze ale hledat spíš v hlavě fotbalistů. „Když jdu na penaltu, musím být vnitřně přesvědčený, že ji umím dát. Jakmile zapochybuju, je to špatně,“ tvrdí Panenka. I jemu se pochopitelně přihodilo, že při penaltě neuspěl. „To se mi stalo mnohokrát při přátelácích. Všechny důležité jsem ale dal.“
Způsobů zakončení viděli fanoušci během uplynulých desetiletí nespočetně. Často se opakují. Může vůbec ještě přijít originální řešení, před kterým by smekl i Panenka? Jde o tzv. rozehrávanou penaltu, kterou použilo za Panenkových dob Brno proti Bohemians.
„Rozběhnu se, naznačím střelu, ale jen posunu míč vedle, kde ho spoluhráč doběhne a kopne do brány. Teď už se příliš nepoužívá. Nikdo si to moc nedovolí. Teoreticky tady ta možnost ale je,“ tvrdí Panenka.
Dobrý návod. Třeba ho zkusí hned Slavia v pondělním utkání proti Teplicím.
***
Tři slavné penaltové duely
finále Ligy mistrů 2005 Jerzy Dudek Neobvyklými pohybovými kreacemi uhranul polský brankář Dudek střelce AC Milán (na snímku proti Ševčenkovi) a vychytal prestižní trofej pro FC Liverpool. Dudek se nechal inspirovat podobným představením, které předvedl jeho liverpoolský předchůdce Bruce Grobbelaar ve finále PMEZ 1984.
finále ME 1976 Antonín Panenka Netradiční a objevné řešení (lehký oblouček doprostřed), kterým Panenka zajistil Československu titul v závěrečném penaltovém rozuzlení souboje s Německou spolkovou republikou udivuje fanoušky dodnes. Proslulému dloubáku dokonce ve Francii říkají jednoduše „Panenka“.
finále MS 1994 Roberto Baggio Z penaltové značky mířila italská hvězda vysoko nad. Sklopená hlava hvězdy s copánkem spustila brazilskou radost. Do té doby nikdy neurčil penaltový rozstřel nového mistra světa. Baggio ale slavný moment alespoň komerčně zužitkoval v reklamě na whisky Johnnie Walker.
Historie pokutového kopu
1890 zavedení penalty poprvé navrhuje Ir William McCrum
2. června 1891 po zhruba ročním odmítání Irská fotbalová federace zařazuje penaltu do pravidel
14. září 1891 první penaltu zahrál úspěšně John Heathon z Wolverhamptonu v utkání proti Accringtonu
1970 bývalý německý rozhodčí Karl Wald navrhl zavedení penaltového rozstřelu; novinku postupně akceptovala UEFA i FIFA
1997 brankáři už nemusí při penaltě jen stát na čáře, ale můžou se po ní i pohybovat
70. a 90. léta v zámořské fotbalové lize (MLS) se experimentovalo se samostatnými nájezdy; tato náhražka penalt se však neuchytila
Co říkají o penaltě fotbalová pravidla?
Pokutový kop nařídí rozhodčí proti družstvu, jehož hráč se v době, kdy je míč ve hře, dopustí ve vlastním pokutovém území některého z deseti přestupků, za něž se nařizuje přímý volný kop. Přímo z pokutového kopu může být dosaženo branky.
