Počátek druhé světové války zažíval ještě doma, v březnu 1942 ale v Michalovcích začaly transporty tamních Židů do Polska. Mülerova rodina tehdy měla štěstí, protože Zeevův dědeček dodával vojákům železniční pražce a dostal výjimku. Před koncem války byli všichni Židé posláni na západní Slovensko. Rodina se skrývala v horách u Banské Bystrice, kde vládli partyzáni. Po vypuknutí povstání už ale místo pro ženy a děti uprostřed bojů nebylo, a musely se vrátit domů. Březnový přechod přes zasněžené Nízké Tatry byl krutý, mnozí tuhé mrazy nepřežili, Mülerovi však došli.
Po válce se Zeev (původním jménem Alfred) zapojil do sionistického hnutí a na jaře 1949 zamířil nejdříve vlakem do Janova, potom lodí do severoizraelské Haify. Plavbu provázely prudké bouře a židovští imigranti ji prozvraceli. „Vláda pro nás postavila tábory se stany, dostali jsme i postele a jídlo. Potom začali plánovat, kam nás umístí,“ vzpomíná na úplně první dny v Izraeli. Zatímco někteří uprchlíci ze severní Afriky měli v rodícím se státě stavět vesnice, aniž by něco věděli o zemědělství, kterým se měli živit, Müler se dostal do kibucu. Představoval slibnou pracovní sílu a vláda byla ráda, že se o přistěhovalce z Evropy někdo postará.
Mexiko nám kibuc nezaplatí „Když jsme sem přišli, vypadalo to tu úplně jinak, všude byla poušť a duny,“ říká s pohledem na kvetoucí stromy a zelené trávníky v dnešním kibucu. Celá rodina musela zpočátku žít v jedné místnosti, místo školy chodili kluci na pole, až večer ulehali ke knížkám. Později si mladý Müler udělal školu a v kibucu pracoval jako vychovatel. V 60. letech si členové kibucu založili továrnu na barvy a také cihelnu, ty potom prodali a začali s výrobky z elektroniky a s papírovými obaly. Müler našel práci jako vedoucí odbytu, před důchodem se také zabýval pojišťovnictvím. Dnes si už jen užívá klidného stáří a občas vyjíždí na daleké výlety, třeba do Peru nebo Mexika. „To nám ale kibuc neplatí, na to jsme si museli vydělat,“ směje se Müler, jemuž v kibucu zjevně nic nechybí.
***
Co je to kibuc Hebrejské slovo kibuc znamená shromáždění nebo seskupení. Původně šlo o zemědělské komunity, které kombinovaly dvě ideologie – socialismus a sionismus. Kibucy začaly jako utopická společenství, v průběhu času se ale částečně přizpůsobily kapitalismu a zemědělství často vystřídala průmyslová výroba. Členové komunity tvoří už jen asi třetinu zaměstnanců, která pracuje v továrnách vlastněných kibucy. Zaměstnáváni bývali i Palestinci, později je nahradili Thajci. Nyní se kibucy potýkají s úpadkem, žije v nich jen pět procent Izraelců. rok
