PRAHA Není mráz jako mráz. Nicméně když arktické počasí sevře teploměr do ledových kleští, sportovci se zpravidla mračí. Závodit při teplotách kolem minus dvaceti stupňů totiž nepřináší zrovna euforické prožitky.
„Třeba ve Skandinávii se dvacítky snášejí mnohem lépe než u nás,“ upozorňuje nejlepší český běžec na lyžích Lukáš Bauer. I on dobře ví, že ochránit se před štiplavou a někdy až bolestivou zimou bývá docela věda.
„Důležité je, aby se vítr nedostal na tělo. Takže si obleču radši dvě slabší vrstvy, kdy jedna má neprostupnou membránu, a pak není problém. Závodím sice ve slabých rukavicích, ale jejich hřbet bývá neprofukavý,“ přibližuje a vzpomíná, že kdysi ve finském Vuokatti trénoval i v minus 38 stupních...
Jeho parťák z bronzové štafety z vancouverské olympiády Martin Koukal jednou v norském Beitostolenu zimu podcenil a promrzl tak, až se mu při sjezdech kamsi do ledového pekla k promrzlým jezerním pláním rozostřoval zrak.
Podle pravidel běžeckého lyžování se závody nesmějí odstartovat, když mráz spadne pod minus 20 stupňů. Jenže pořadatelé umí být pěkní fiškusové a moc dobře vědí, jak teploměry nenápadně zahřívat, anebo je nestrkat do míst, kde je na trati nejchladněji.
Pilně se činili třeba i na zimní olympiádě v Lillehammeru před šestnácti roky. Start téměř každého závodu byl tenkrát na vážkách. Iva Zelingerová, chlubící se příznačnou přezdívkou „rampouch“, se sice namazala milionem zahřívacích mastí a její oblečení připomínalo skafandr kosmonauta, nicméně nakonec ve stopě trpěla tak, že dokonce dvakrát při závodě zastavila a dala si docela obyčejnou rozcvičku...
Akrobatická lyžařka Nikola Sudová vzpomíná, že jednou v Americe musela na svahu tancovat v minus čtyřiceti a málem jí k boulím přimrzly skluznice... Nejlepší skikrosař světové historie Tomáš Kraus zase tvrdí, že nejvíc při závodech trpí nohy.
„Nejhůř bývá na podzimních ledovcích, když třeba při třiceti pod nulou začne foukat,“ povídá. „Dáte dvě tři jízdy a končíte, protože vám totálně zmrznou nohy.“
Právě v botách vidí největší potíž. Zatímco především skikrosaři ze severských zemí běžně používají boty s vyhříváním, Kraus se k jejich používání zatím neodhodlal.
„Jim ostatně nic jiného nezbývá, protože v silném mrazu jezdí téměř denně,“ usmívá se. „Já mám ale i vložku v botách udělanou přímo na tvar nohou, a těžko pak můžu dát dovnitř ještě něco navíc,“ vysvětluje.
Finta jinak spočívá v tom, že se na zadní část bot připevní baterie, která vyhřívá malou destičku vsunutou pod plosku chodidla.
Skokan na lyžích Jakub Janda ví, že na můstcích se trpí možná nejvíc. Pod tenkou kombinézu si totiž skokani oblékají jen elastické prádlo...
„Pravidla stejně nic jiného nedovolují,“ připomíná. „Na rozdíl od většiny skokanů si ale pod kombinézu natahuju jen krátké boxerky. Dlouhé nohavice bych nesnesl.“
A co takhle třeba zabojovat proti tradičně zmrzlým prstům na nohou dvěma ponožkami? „Kdepak, já potřebuju botu náležitě cítit a hýbat v ní nohou,“ vysvětluje. „I proto si moc neutahuju tkaničky. Vypadnutí z bot ale za letu nehrozí,“ směje se.
Vodní slalomáři Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem, majitelé dvou olympijských medailí, trénují v peřejích maximálně do pěti pod nulou. „Voda pak namrzá na pádlo a jakýkoli cákanec na vás ihned zamrzne,“ objasňuje Štěpánek.
S kulichem přes masku Mrazu si občas náležitě užívají už i hokejisté. Hojně navštěvované zápasy na otevřených stadionech se totiž stávají v poslední době módou. Hlavně pak v NHL. Třeba v roce 2003 změřil síly Edmonton v čele Gretzkým s Montrealem před 60 tisíci diváky a hráči si pod helmy navlékali lyžařské kukly. Brankář Oilers Jose Theodore si dokonce přes masku natáhl pleteného kulicha. „Máma mi vždycky říkala, abych ho nosil,“ vtipkoval. „Nechtěl jsem, aby se zlobila, že jsem nastydl...“
***
Nejhůř je na ledovcích, když třeba při třiceti pod nulou začne foukat. Dáte dvě tři jízdy a končíte, protože vám totálně zmrznou nohy.
MRZNE, AŽ PRAŠTÍ. A ONI SPORTUJÍ!
Při utkání NHL Edmonton-Montreal, které se v roce 2003 hrálo pod širým nebem, si hokejisté pod přilby navlékli lyžařské kukly. Brankář domácích Jose Theodore si navíc natáhl kulicha, což ale připomínalo spíše recesi.
Barevné pásky nalepené na obličeji lyžařů mohou vypadat jako módní prvek, nicméně před mrazem chrání. Na snímku z nedávného závodu Světového poháru ve švédském Östersundu finišuje německá biatlonistka Miriam Goessnerová pro druhé místo.
Nejlepší český běžec na lyžích Lukáš Bauer při teplotách hluboko pod nulou závodí v kukle, čepici a šátku, který si při sjezdech přetahuje přes pusu. „Při extrémním mrazu bych jel i s chladovým filtrem. Ztěžuje sice dýchání, ale člověk musí řešit otázku, jestli riskovat nemoc, anebo s ním jet. Na olympiádě nebo mistrovství světa bych si ho ale nevzal,“ říká slavný lyžař.
