Inu Mercierová byla vždycky taková Bardotka pro chudé. Po pravdě řečeno jediná položka, která v její filmografii stojí za zmínku, je Truffautův snímek Střílejte na pianistu. Když tedy Tereza Spáčilová píše, že trojka Mercierová s Bardotovou a Lorenovou svého času kralovala evropskému filmu, měla by upřesnit, kdy že to bylo. Mercierová opakuje, že když natočila Angeliku, už po ní nic jiného nechtěli. Hlavní důvod jejího ústupu ze slávy byly ale hlavně její herecké kvality, my jsme totiž měli kliku, že ji tak inteligentně namluvila Libuše Švormová - kvalitní dabing dokáže zázraky. Mercierová mohla uspět jen v takovém sentimentálním kýči jako Angelika, jemuž se každá ambiciózní herečka vyhne, protože cena za oblibu z něj vzešlou může být vysoká. Není náhodou, že roli Angeliky odmítl kdekdo. Mercierová pak ještě natočila snímek o další slavné hetéře lady Hamiltonové a pak už kde nic tu nic. Změnila se tedy v producentku a odjela zkusit štěstí do Ameriky. Neuspěla, vrátila se dom, kde zájem zvadl definitivně. Jako mnohé pohaslé hvězdy ji znovuobjevila televize, právě zažívá menší comeback v seriálu z prostředí plastické kliniky Venuše a Apollon.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
