130 let

Když se intelektuálka zamiluje

Česko

Mladá autorka Kateřina Rudčenková obsadila se svým textem Niekur/Nikde v soutěži Cen Alfréda Radoka 2007 druhé místo. Teď se hra překvapivě objevila na scéně Divadla Ungelt, které mělo odvahu riskovat s novým jménem.

Divákům dodal Ungelt hru v exkluzivním balení: jméno režisérky i obou představitelů jsou zárukou, že se i přes nepříliš atraktivní název inscenace zařadí mezi repertoárové stálice.

Rudčenková napsala zřetelně autobiografické dílko o dvou rovinách. Ta první líčí vztah mladé spisovatelky a jejího staršího, a hlavně šťastně ženatého litevského kolegy. Setkávají se spolu na jakémsi stipendijním pobytu v Německu a přes počáteční osamocení „východních“ intelektuálů je sbližuje vědomá iluze nezávislosti na běžném životě kdesi doma. Jsou to měsíce bez závazků, zvláštní svobodné existence bez minulosti, ale také bez budoucnosti.

Režie pomáhá slabinám Původně nezávazný vztah se mění v milostný, ovšem přesně časově limitovaný. Zatímco mužský hrdina se s touto daností vypořádává racionálněji, hrdinka se „osudově“ zamiluje. Během různých peripetií této love story píše Agnes příběh dvou siamských sester, který se příliš nedaří. Ostatně i v textu samém působí jako bizarnost, snad mu má dodat určitý groteskní rozměr. Ale to je jen dohad a tahle druhá rovina tak možná působí jen díky režisérce Haně Burešové. Ta svou inscenací totiž zachraňuje a šikovně zakrývá mnohé slabiny hry.

Zatímco sebeironická poloha se autorce opravdu daří a je logicky zdrojem mnoha vtipných situací, které nijak nenarušují jejich autenticitu, horší je to s lyrizací a poetizací milostných sekvencí. Dnes už skutečně nikoho neohromí, že erotické scény jsou občas hodně otevřené a nepoužívají se zde jen slova libá. Jde o to, že jakmile se děj promění „na vážno“, jsou někdy básnivé sentence a šerosvitně melancholické atmosféry v provedení Rudčenkové těžko snesitelné.

Tady se opravdu hodí termín „ženská literatura“, což v konečném výsledku znamená, že hra nepůsobí ani tak sentimentálně jako uměle a falešně. Snad autorka chtěla přesvědčit, že je také talentovaná básnířka, proto hýří rádoby poetickými příměry, které ovšem nevytvářejí žádný kontrapunkt ke grotesknějším polohám a ke skutečně tragizujícím tónům mají na míle daleko.

Navíc jsou některé momenty ještě obalené literárně intelektuálskými úvahami, z nichž zvláště ty, které se bouří proti tzv. ženskému údělu, vyznívají až směšně. Originalitu hry pak nezachrání ani dialog, v němž postavy hovoří zásadně ve třetí osobě (do tykání se prolomí snad jen třikrát) ani mozaikovitost komorního děje.

Naštěstí je tu Hana Burešová, která dokáže dodat hodně věrohodnosti tam, kde v textu chybí. Stačí jí k tomu prázdný prostor se dvěma židlemi, který otevírá hercům. Vztah obou tradičních milenců se vyvíjí v přiznaných zatmívaných střizích, kdy herci pouze obměňují svůj civilní kostým, a tím i atmosféru, místo, čas. Tam, kde hrozí strojená básnivost, dovede režisérka herce k emocím, které jsou na komorní Ungelt někdy hodně silné, a přesto nepůsobí nepatřičně.

Burešová se přitom neuchyluje k žádnému povrchnímu civilismu, její inscenace je vlastně výrazně divadelní, postavená nikoliv na popisu reality, ale na autentičnosti vztahu. Tím jednoduchou love story vlastně povyšuje, a i když zachází s hrou citlivě, ve skutečnosti je její přístup hodně energický. Nebojí se ani výsostně groteskních prvků, v této poloze zcela vede příběh siamských dvojčat. Může se přitom samozřejmě opřít o výborné představitele Agnes a Kornelijuse.

Helena Dvořáková je Agnes emocionální, ale zároveň křehkou. Přes všechny silácké feministické řeči je lehce zranitelná, a i když sama sebe dokáže vidět s příjemným odstupem a má i osobitý smysl pro humor, milostný vztah s Kornelijusem ji citelně poznamená. Miroslav Etzler hraje Kornelijuse trochu s nadhledem i mírným nádechem machistické arogance, má typické znaky intelektuála i obyčejného chlapa. Jeho mužná citovost dobře kontrastuje s rozevlátostí Dvořákové Agnes. Etzlerův Kornelijus není chladnější než Agnes, jen starší, vědoucnější, a proto možná i nepřiznaně skeptičtější. Pro oba však díky režisérce a hercům více než z vůle autorčiny zůstane jejich setkání něčím víc než jen tuctovou historkou.

***

HODNOCENÍ LN ***** Kateřina Rudčenková: Niekur/Nikde

Režie: Hana Burešová Scéna: Hana Burešová a Samiha Malehová Kostýmy: Samiha Malehová Dramaturgická spolupráce: Štěpán Otčenášek Divadlo Ungelt, premiéra 1. 12. 2008

Autor: