Od velmi úspěšné Rodinné oslavy Thomas Vinterberg své pověsti zázračného dítěte dánského filmu nedostál. Hledání nových cest ve dvojici anglicky mluvených bizarních filmů (apokalyptická sci-firomance Za všechno může láska a westernově mládežnické satirické drama Můj miláček ráže 6,65) málokdo pochopil a ocenil. Teď k nám však přichází jeho pátý film, který režisér po letech exilu natočil v rodné zemi, Když se muž vrací domů.
Domů znamená do malého městečka, dočasně opilého pocitem významnosti: vrací se tam jeho nejslavnější rodák, operní pěvec. Přijíždí na oslavu. Oslavu obecní: město si připomíná 750 let od založení a chce to udělat s pompou. Zčásti je to i oslava rodinná. Mezi přítomnými je i zpěvákův syn, i když o tom zatím skoro nikdo neví.
Časy, kdy Vinterberg točil podle pravidel Dogmatu 95, jež spoluzakládal, jsou minulostí. I když se i tady budou vytahovat stará tajemství a objevovat nová, léto této slavnosti je prosluněné, ne syrově mrazivé jako před jedenácti lety v Rodinné oslavě, jejíž účastníci křičeli obvinění z dětského zneužívání.
Komedie mnoha žánrů Příběh citové výchovy hlavních hrdinů se odehrává v kombinaci hořké komedie, frašky, romantiky i psychodramatu, mezi nimiž Vinterberg nenuceně přepíná. Sám režisér svůj nový film označuje za lehčí dílko, ale Když se muž vrací si nezaslouží zjednodušovat na pouhou komedii pro pobavení.
V nádechu komična, které dotváří hlavně spousta vedlejších postaviček jako novozélandský kuchař pracující pomocí svérázných metod nebo vystresovaný dánský manažer celé akce, se totiž odehrává i drama vztahů a identit. Oba hlavní hrdinové jsou na cestě, o níž si myslí, že ji znají. Pohledný, plachý a hodný Sebastian se zapřisáhl, že nebude takový prevít jako jeho otec, ale od dětství kvůli němu koktá - dokud neobjeví, že obraz otce umírajícího pod koly vlaku není pravý. Otupělý zpěvák Karl zase už nemá chuť k jídlu ani do života, dokud neobjeví, že byl schopný mít dítě. Jejich poznání druhého i sebe sama, během nějž se z kluka stává muž a z muže zase člověk, komplikuje ještě krásná Sebastianova láska Maria - další, kdo se tu vrací domů, tentokrát z psychiatrické léčebny, kam se dostala po smrti matky.
S nevyumělkovanou čistotou, která mu zbyla ze stylu Dogma, a s nadsázkou a svižností komické opery Vinterberg vytvořil důmyslný film ironizující vztahová melodramata. Díky inspiraci Fellinim a jeho prosluněnou Itálií je Když se muž vrací domů na Dánsko až nezvykle hřejivý film, plný slunce a teplých barev léta, které tu hýčká Vinterbergův stálý anglický kameraman Anthony Dod Mantle (mimochodem letošní držitel Oscara za Milionáře z chatrče). Snímek i díky tomu sálá: nejvíc chaosem, který postihl postavy zmítané jejich city, ale i hotel, kde se připravuje oslava a sídlí hlavní host.
Sebastian, Maria i Karl poznávají, jak nesmazatelné jsou stopy minulosti - tedy něco, co se sám Vinterberg už asi taky naučil. Je možné, že už ničím neoslní tolik jako kdysi svou radikální Rodinnou oslavou. Jeho novinka, natočená už před dvěma lety a loni upravená do mezinárodní verze, si nerazí cestu do světa zrovna lehce. Přesto právě tohle může být film, na nějž jeho fanoušci čekali. Domů se tu nevrací jenom jeden muž, ale i samotný režisér.
***
HODNOCENÍ LN *****
Když se muž vrací domů (En mand kommer hjem)
Dánsko 2008 Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov, Morten Kaufmann Režie: Thomas Vinterberg Kamera: Anthony Dod Mantle Hudba: Johan Söderqvist Hrají: Oliver Möller Knauer, Thomas Bo Larsen, Ronja Mannov Olesenová, Helene Reingaard Neumannová, Morten Grunwald, Karen Lise Mynsterová a další Distribuce v ČR: Cinemart Premiéra: 2. 4. 2009
