Rychlý a náhlý sesuv většího množství sněhu po dráze delší než 50 metrů - taková je definice tohoto nebezpečného jevu.
Lavinovou situaci ovlivňují zejména sněhové podmínky a počasí. Množství napadaného sněhu, počet period sněžení, působení větru a teplota... To vše způsobuje, že vrstvy sněhové pokrývky nemají stejnou konzistenci, strukturu a tvrdost.
Lavina může vzniknout na všech svazích se sklonem nad 30°. Na jaře je možný pád laviny z těžkého mokrého sněhu i na svazích se sklonem 25°.
Podstatná je i struktura svahu. Stromy a skály mají vyšší jímavost tepla, vedou oproti sněhu do sněhového profilu více tepla a narušují jeho stabilitu. Terénní nerovnosti zase zapříčiňují, že jsou za nimi větrem naváté sněhové polštáře, které jsou proti klasicky napadlému sněhu méně stabilní. Nebezpečné severní svahy Častěji laviny padají na severních svazích. Na stinných místech nedochází k tak rychlému sesedání a stabilizaci sněhové pokrývky jako z jižní slunečné strany. Obraz o lavinové situaci poskytuje stupnice lavinového nebezpečí. Používá se po celém světě a má pět barevně odlišených stupňů. Je základem pro rozhodování o pohybu ve volném terénu. První (zelený) stupeň představuje nebezpečí nízké, druhý (žlutý) mírné, třetí (oranžový) ohrožení značné. Čtvrtý (červený) stupeň znamená pro riziková místa velkou pravděpodobnost uvolnění laviny již při malém mechanickém zatížení. Pátý nejvyšší stupeň se značí červenou barvou s černým šrafováním a nastává jen zřídka. Je nutno počítat s lavinami velkého rozsahu i na mírných svazích.
Podle druhu sněhu rozlišujeme dva typy lavin - prachové a vrstevní. Prachové jsou tvořené volným, nezpevněným sněhem smíšeným s částicemi vzduchu do směsi. Při pohybu se netvoří smyková plocha a objem padající masy roste směrem do nižších poloh. Rychlost laviny je kolem 60 m/s. Vrstevní laviny vznikají v hustém sněhu a pohybují se jako jednotvárná masa. Jsou pomalejší (5-30 m/s), ale obvykle transportují větší množství materiálu.
Velká lavinová katastrofa se udála v únoru 1999 v alpském středisku Galtür. Masa sněhu se ze svahů řítila rychlostí 80 m/s. V okamžiku, kdy dorazila do střediska, byla výška prachové stěny 100 m. Usmrceno bylo 31 lidí, zničeno 7 budov.
Nejtragičtější krkonošská lavina spadla 20. března 1968. K uvolnění sněhu došlo v prostoru Bialy Jar v polské části Krkonoš. V horní třetině dráhy zasáhla turistickou cestu a strhla s sebou 27 turistů, kteří postupovali na Malou Kopu. Zahynulo 19 lidí.
Stupnice lavinového nebezpečí První (zelený) stupeň představuje nebezpečí nízké. Kritická místa se vyskytují sporadicky na extrémně strmých svazích. Druhý (žlutý) stupeň signalizuje ohrožení mírné. Podmínky pro túry jsou vhodné, a to i na problematických místech. Třetí (oranžový) stupeň upozorňuje na nebezpečí značné. Možnosti pohybu v terénu jsou omezené. Je nutná znalost místní situace. Čtvrtý (červený) stupeň představuje ohrožení vysoké. V rizikových místech existuje velká pravděpodobnost uvolnění laviny. Pátý stupeň se značí červenou barvou s černým šrafováním. Je nutno počítat s lavinami velkého rozsahu i na svazích s mírným sklonem.
O autorovi| JAN ŠRÁMEK, Autor pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu
