Středa 19. ledna 2022, svátek má Doubravka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Když se zabejčila, nehnuli s ní

Česko

V sobotu 27. února večer zemřela ve svém domě ve Slavonicích kunsthistorička, spiritus agens kulturního života, signatářka Charty 77 Anna Fárová. Bylo jí 81 let.

Srpen, horké léto před pěti lety. Anna Fárová pořádala jednu ze svých pravidelných výstav ve venkovském domě pokřtěném na Fárův dům ve Slavonicích, kam se roku 2000 přestěhovala z Prahy. Tady a v pražském bytě ve Španělské ulici pořádala svoje fotografické sbírky, téměř v horečném chvatu pracovala na nových publikacích, v posledních letech vydávaných zejména v Torstu, neboť věděla, že její čas se krátí. Statečně a s vypětím bojovala se zhoubnou rakovinou, poslední úder nemoci přišel letos na podzim.

Každoročním pečlivě připraveným výstavám z pozůstalosti jejího manžela Libora Fáry (1925-1988) Anna říkala ,,fárovské segmenty“. Výstav se hojně účastnili místní, mířili na ně návštěvníci z Prahy či ze světa, zejména z Francie, kde měla Anna svoje kořeny a množství uměnímilovných přátel. Mohli jste tu samozřejmě potkat i fotografy, na cestu do Slavonic si udělal čas Ivan Pinkava, stejně jako třeba Bohdan Holomíček. Nechyběl ani Annin nakladatel Viktor Stoilov, který s ní právě ve Slavonicích pořídil podstatný rozhovor A pásly by se tam ovce, nyní součást objemné knihy studií i drobnějších textů Dvě tváře, která vyšla v loni na podzim (v LN ji recenzoval Tomáš Pospiszyl); je to pravděpodobně nejúplnější pramen týkající se ,,života i díla“ této neobyčejné ženy.

Na srpnovém dvorku Výstavy mapující Fárovo dílo Anna ve svém slavonickém bydlišti pojímala tematicky, jednou byl na řadě Fára a surrealismus, jindy zas snad Fára jako muzikant, jazzmen. Tehdy před pěti lety jsme sledovali Fáru jako divadelníka a scénografa. Výstavu na dvoře a v mázhauzu renesančního domu tvořily plakáty a pozvánky a také snad kostýmy a další artefakty, většinou ze scény Divadla za branou, Na zábradlí anebo z Činoherního klubu, tedy míst, bez kterých by snad ani neexistovala 60. léta.

Hrála hudba, po prašné ulici před domem pobíhaly rozjařené děti, zpoza plotů štěkali psi. Anna se v dlouhých šatech, se sklenkou vína v ruce pohybovala mezi hosty, s úsměvem pózovala fotografům. Krátce promluvila o Fárovi a o jeho spolupráci s divadlem, kdo byl zrovna uvnitř a nepotloukal se na sluncem zalitém dvoře, ji slyšel. A tím byla výstava zahájena a začala volná zábava. Kdekdo, včetně přátel, měl před Annou pochopitelně trému, sama žijící legenda, autorka monografií o Drtikolovi a Sudkovi, Robertu Capovi, žena, která osobně znala Jana Zrzavého, Josefa Šímu, Karla Teigeho... Kamarádka mytického Cartiera Bressona, kterého kdysi přivedla do Čech, byla často rázná až drsná. Šlo se jí ale klidně zeptat i na lecjakou pitomost. Toho jsem vždy rád využil, když jsem vyzvídal tehdy, sdělila, že sama foťák nemá a nikdy ani nefotila. Z hloubi domu znělo violoncello, pak tichý jazz. Byly tu její dcery, fotografka Gábina i Izabela se svými dětmi, to setkávání v chladném mázhauzu Fárova domu v sobě mělo obřadnost, byl to rituál, tyhle výstavy byly spíš velké rodinné a přátelské sešlosti než slavnostní události pro kurátory.

Pořád ta samá linka, pořád ta jasně červená nit setkávání se nad dílem. Ať už to byla vskutku legendární výstava v Plasích v roce 1981, kdy teprve společné vystoupení organizované Fárovou vrhlo pořádné světlo na práci osmnácti nezávislých a do té doby nepříliš známých českých fotografů a fotografek, či výstavy Fárovou pořádané v Činoherním klubu nebo Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde pracovala s Josefem Kroutvorem... Vždy dokázala dát dohromady lidi, houfce, které za ní a její prací mnohdy putovaly, a to v době, kdy, jak sama ve zmíněném rozhovoru říká, ,,fotky neměly žádnou cenu“.

Anna Fárová totiž fotografii propadla v době, kdy skutečně nebylo běžné nějaké fotografování považovat za umění, fotografické výstavy byly novinkou, a u nás navíc u toho byl i jasný politický akcent.

Když totiž skončila ta nejen Annou často vzpomínaná léta šedesátá, stával se z fotografií občas třeskutý a nebezpečný materiál. Josef Koudelka v srpnu 1968 přespával u Fárů ve spacáku a jeho fotky z okupace mu pomáhala třídit a vybírat... samozřejmě Anna Fárová.

Tehdy na tom srpnovém dvorku, když už se pomalu snášel večer, jsem si říkal, při zřejmě už několikáté sklence vína, že cílevědomá a pracovitá Fárová nás všechny možná připravuje na dobu, která teprve přichází, totiž na dobu vizuality, na dobu, kdy končí doba písmen a začíná doba obrazů, fotek, a kdo si vycvičí oko díky Anně Fárové, možná se ani v tomhle budoucím světě tak docela neztratí... a pak byl najednou šlus! Konec výstavy.

Riskující oddanost ,,Jsem unavená, končíme!“ prohlásila tehdy Anna rázně a nové otevřené láhve se zas zakorkovávaly nebo snad mizely v taškách, hudba dozněla a my všichni, už trošičku rozparádění, jsme byli vykázáni do už setmělých Slavonic.

Anna byla bojovnice a s ničím a nikým se moc nepárala. Sama vzpomíná na docela drsné dětství, kdy poznala i hlad a kdy byla ,,dítětem nehlazeným, ale drilovaným“. Své fotografy si vybírala, a koho uznala za hodna své pozornosti, tomu propadla. Uspořádat výstavu, napsat a vydat monografii, upozornit na nadaného tvůrce ve světě, tohle dokázala jako nikdo. Byla v tom vášeň. K některým tvůrcům prostě měla silný, neobyčejný vztah a setkání s nimi pro ni byla osudová. A když se jí něco či někdo znelíbil, dokázala v tom být také vášnivá ažaž. ,,Když se zabejčila, nikdo s ní nehnul...,“ říká dnes Annin blízký spolupracovník a nakladatel Viktor Stoilov. A vypovídá o tom třeba i její nesmiřitelný postoj k bývalému kumpánovi i uměleckému druhovi Josefu Koudelkovi. Anna Fárová v sobě měla výtečnou intuici i obrovskou pracovitost a docela určitě bezezbytku platilo to, co o sobě sama řekla: ,,Riskuji a oddám se cele věci.“

Autor:

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!