Refrén většiny těchto mediálních příspěvků vystihuje vyjádření ředitele odboru azylové a imigrační politiky ministerstva vnitra citované v MFD z 16. prosince. „Za každým z těch lidí ve statistice je nešťastný příběh těch, kteří mnohdy nepochopili systém, v němž každý zodpovídá sám za sebe.“ Není to celá pravda. Chybí tam totiž cokoli o tom, kdo jsou agentury, které sem Mongoly přivezly, protože mnoho z nich nedlouho po příjezdu svých klientů do Čech zabalilo krám, a jakou roli hraje v kauze česká ambasáda, která s těmito nedůvěryhodnými agenturami spolupracovala. Ten, kdo chtěl, si ale mohl povšimnout, že zatímco „slušné strany“ se věcí nezatěžovaly, otázku korupce na ambasádě v Ulánbátaru soustavně nastolovala hrstka levicových poslanců v čele s komunistickou poslankyní z Blanska, kde bylo mongolských dělníků relativně nejvíc. Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg komunistům na jejich interpelaci odpověděl, že šetření korupci nepotvrdilo (následné personální změny na velvyslanectví s ní ministerstvo odmítlo spojovat).
Je s podivem, že ačkoli je ambasáda v Ulánbátaru malý rybník, nepodařilo se nic prokázat. Každý druhý Mongol vám o korupci poví své a výpovědi se podivuhodně shodují. Ještě víc zamrzí, že se obracejí zažité role klaďáků a záporňáků. Jako by fakt, že se problém týká lidí z bývalého východního bloku (v obdobných kauzách figurují též naše úřady v Hanoji a Kyjevě), učinil toto téma pro některé lidi automaticky nezajímavým. Když přijede do parlamentu mongolská delegace, komunističtí poslanci jsou mnohdy jediní, kdo projeví zájem se s ní setkat. Pokud by šlo o Kubu nebo Bělorusko, dá se distanc „slušných stran“ chápat, ale jak k tomu přijde Mongolsko, kde se od roku 1990 strany u moci střídají? Část naší reprezentace funguje na bázi jakýchsi Pavlovových reflexů: Řekne-li se Mongolsko, vybaví se pravici obraz mongolského pionýra a oči se jí obracejí v sloup. Od agendy dává ruce pryč a komunistický návrh na snížení rizika korupce při vydávání víz zamítá již v prvním čtení.
I kdyby šetření korupci neodhalilo, Mongolům v Česku ani těm, co se sem teprve chystají, to nepomůže. Přijímání žádostí o pracovní víza bylo sice pozastaveno, ale co až se bude situace opakovat? Záhadné agentury sem za tisícidolarové provize zase přivezou klienty, pro které nebude práce. Po agenturách se slehne zem a nikdo si to neodskáče. Tedy kromě vyždímaných Mongolů. Ale ti mají přece zodpovídat sami za sebe a nespoléhat na stát. No ne?
Copak o prošetření kauzy nikdo nestojí? Co policie? Ombudsman? Dvacet let po pádu bolševika jsme dopustili, aby oběti svévole nalézaly zastání leda u komunistů. Fuj!
O autorovi| PETRA HŮLOVÁ, spisovatelka
