Ten, kdo zná jiné, opravdu mimořádné Penhallovo drama Slyšet hlasy, bude zřejmě Krajinou se zbraní v Dejvickém divadle zklamán. Jejím tématem je odpovědnost vědce za zneužití vlastního vynálezu. Nic nového, i když tento problém se s dalšími výdobytky současné vědy zvětšuje a zůstává tak aktuální. Ostatně stále se uvádějí Dürrenmattovi Fyzikové, kde možná zastarala terminologie a objevily se nové poznatky, ale neztratila se síla dramatického uchopení látky.
Joe Penhall naopak kolísá někde mezi výkladovými sekvencemi pro studenty matematicko-fyzikálních fakult a politickým levicovým plakátem. Jeho hra, složená převážně z dialogů, je jednoduchou konstrukcí, která se složitě spíše tváří. Snad by mohlo být zajímavé přenesení tématu společenské odpovědnosti do rodinného prostředí, to by ovšem autor musel s charakteristikami svých postav zacházet jinak. Postavy na hraně věrohodnosti Zatímco hlavnímu hrdinovi Nedovi můžeme jeho proměnu snad ještě věřit, i když je předem odhadnutelná a příliš ji nezachrání ani dvojí konec, k jeho bratru Danovi se zachoval Penhall opravdu macešsky.
Udělal z něj totiž toho, kdo připomíná Nedovi možnost zneužití jeho vynálezu pro zbrojní průmysl a zastává zde jisté humánní stanovisko. Také on má však své máslo na hlavě, když si na hypotéku vydělává botoxovými injekcemi a nestará se o jejich zdravotní důsledky. Tento motiv je však nahozen jen na začátku a pak zcela mizí.
Jaroslav Plesl sice Dana šťastně pojal vědomě jako méně ambiciózního ze sourozenecké dvojice, antihrdinu, který nemůže vydržet nátlak tajných služeb. Ovšem těžko může hrát lékaře, který se zpronevěřuje z finančních důvodů svému poslání, když sám autor ho hned vzápětí opustí. Abychom si připomínali, že s ním také není všechno v pořádku, je oblečen do blýskavého obleku.
Snad tak výtvarníci chtěli určit jeho zařazení do vyšší společenské třídy, ale především tím postavu deklasovali. Stejně jako obchodní ředitelku Rossovou v červeném kostýmku s krajkovými punčochami, kterou Simona Babčáková jen s obtížemi udržuje na hranici věrohodnosti.
Hlavním Nedovým protivníkem je zde ovšem člen tajné služby ztvárněný Ivanem Trojanem. Naštěstí, protože Penhall si vystačil s neuvěřitelným schématem, jeho Brooks vypadá jako z béčkového thrilleru. Podobně jako Babčáková, která v Rossové dokazuje, že není jen skvělou komičkou, i Trojan postavu obdařil navíc mrazivým odosobněním, které ztrácí lidské rozměry.
Inscenaci debutujícího Martina Myšičky charakterizuje důraz na detailní hereckou práci. Objevem je Pavel Gajdoš v hlavní roli Neda, který jediný má možnost projít určitým vývojem. Jeho herecký projev působí zcela autenticky, dokonce i v odtažitých vědeckých pasážích. Od naivně nadšeného čistého odborníka se postupně propracovává k zásadnímu osobnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jeho budoucnost.
Určitou statičnost textu režisér rozbíjí nápaditou zadní projekcí a různými technickými hračičkami od létajících helikoptérek až po oživlou bílou kočku, které sem vnášejí alespoň trochu humoru. Přesto se nelze zbavit pocitu, že Martin Myšička, který tvrdí, že přečetl hromadu textů, než zvolil Penhalla, měl číst ještě trochu déle.
HODNOCENÍ LN *** Joe Penhall: Krajina se zbraní
Překlad: Martina Schlegelová a Magdaléna Zelenková Režie: Martin Myšička Scénografie: Dáda Němeček.
Dejvické divadlo, premiéra 16. 5.
