„Když teď nezaprší, vydržím 14 dní, měsíc“
Jan Štechmüller, Štéchův statek u Dobříše
Jan Štechmüller má menší rodinnou hovězí farmu u Dobříše, kde už patnáctým rokem chová skot na živočišnou výrobu.
Zemědělci propadají zoufalství. Česko čelí extrémnímu suchu, neroste ani tráva |
„Hospodařím na 36 hektarech, v průběhu podzimu a zimy jsem musel porazit 8 až 10 procent dobytka, šel hlavně ten starší. Zůstalo mi asi 35 krav i s telaty a asi 70 ovcí včetně jehňat. Jestli bude takovéto sucho pokračovat, budu se muset zbavit minimálně poloviny zvířat. Záleží, kolik krmení pro ně bude potřeba. Kolik udělám balíků sena a senáže. Podle toho si nechám počet kusů, to se ukáže na podzim. Cena krmení ale roste. Když na pastvině není vůbec nic, dávám zvířatům dva balíky sena denně, nepoužívám koncentrovaná krmiva. Dnes už ale jeden balík stojí až na dva tisíce korun. Což je ještě docela dobrá cena, už jsem viděl seno i za čtyři tisíce korun. Nemůžu si ale dovolit dát za krmení každý den takovou částku. Z vlastních zásob už mám všechno zkrmené, teď už jen dokupuji.“
„Když teď zaprší, tak to bude dobré. Jestli do týdne nezaprší, pastvina odejde úplně a bude spálená. Bude se muset shánět krmení, které ale moc není. Vydržím ještě 14 dní nebo měsíc sucha, pak bych zvířata musel vybít nebo sehnat velké množství krmení a někde si na to půjčit.“
„Porazili jsme 450 koz a ovcí“
Josef Pulíček, Kozí farma Pěnčín na Jablonecku
Josef Poulíček má známou kozí a ovčí bio farmu v Pěnčíně a hospodaří už od devadesátých let. „Mluví se o suchu letošním, ale podstatné je sucho předchozí, v roce 2018. Protože tehdy nám vypadla druhá a třetí seč. Měli jsme tedy jenom první. Díky zásobám z předchozích let jsme krmení měli, ale ne pro všechna zvířata. Takže jsme museli část v průběhu zimy zlikvidovat. Dohromady jsme snižovali stavy o nějakých 450 koz a ovcí, to je 24 procent stavu dobytka. Nejprve šla ta zvířata, co jsou nejméně užitková. Finanční dopady ani nedopočítáváme, ty jsou značné. Pomoc ze strany státu, která jde na tzv. sucho, pokryla sotva vodu. Tu jsme museli pro zvířata nakoupit, protože naše vlastní studna vyschla. Nikdo takovou situaci nepamatuje. Celý příspěvek od státu tak padl pouze na vodu.“
Česko se chystá na letní sucha. Na strategických místech začne učit krajinu pít |
„Krmivo jsme měli svoje, ale ono když je takové sucho jako loni a letos, není ani pořádně kde nakoupit. Nikdo nemá. Něco se dováželo z Polska, ale všichni poptávají, všichni potřebují. Celkem hospodaříme asi na 240 hektarech, z toho 35 hektarů je na pastvu. Obrůstání pastvin je ale mizerné. Sucho letos přišlo o měsíc dříve. Pokud bude dále pokračovat, budeme muset počet zvířat opět snižovat. Doufáme, že přijdou výrazné deště teď o víkendu a podaří se nám tak pastviny na čas zachránit.“
„Pokud by dál výrazně klesaly stavy zvířat, samozřejmě se promítne situace i do cen produktů. Můžeme se podívat, jak je to s rostoucími cenami brambor, které se neurodily v celé Evropě. Je to otázka celé společnosti, ne jenom zemědělců. Je potřeba, abychom nebyli závislí na dovozu potravin ze zahraničí a zaměřili se na lokální hospodaření. Už jsme u tzv. potravinové bezpečnosti. To, že stát umí udělat milion aut není tak důležité jako to, že umí vyrobit vepřové maso a ne ho 60 procent dovézt.“
„Nemůžeme snižovat počet dobytka, když pak nedosáhneme na dotace“
Daniel Pitek, „sedlák pod Milešovkou“, v Českém středohoří hospodaří na 600 hektarech půdy, chová krávy, ovce, koně a vrací vodu do krajiny
Loni spousta sedláků přišla o dotace„V roce 2018 vyšel předpis, že zemědělci musí mít 0,3 dobytčí jednotky na všechny hektary veškeré zemědělské půdy, na níž hospodaří. Ať je to orná půda, sady, vinice nebo trvalé travní porosty. Po celou dobu roku. Kdo podmínku nesplnil, byla mu snížena část dotací na skoro polovinu sazby. Spousta lidí ji nesplnila. Vtip byl také v tom, že předpis byl vyhlášen v roce 2018, ale dobytčí jednotky se počítaly za rok 2017. Došlo k tomu, že jsme měli plnit nařízení, o kterém jsme v době plnění ještě nevěděli, protože neexistovalo. V roce 2017 jsem prodal 600 ovcí do Rakouska, v prosinci nakoupil krávy. Proluka mezi tím ale způsobila, že jsme spadli pod 0,3 dobytčí jednotky, na 0.28 a přišli jsme o skoro 600 tisíc korun. Stát se k nám v poslední době nechová příliš hezky, někteří se kvůli tomu odvolávali,“ říká Daniel Pitek. |
„S tím, jak klesá úživnost ploch, neprší, není voda, je mnohem méně biomasy, kterou porosty tvoří, a kterou se dobytek živí. V loňském roce klesla na 50 procent. Běžně jsme dělávali čtyři tisíce balíků sena a v loňském roce jenom dva tisíce, takže půlku. Stejné to bylo s pastvou. Jednoduchý příklad: Dříve lidé posekali trávu sekačkou přes léto třeba osmkrát, loni jednou, dvakrát. Zvířata pastvu spasou jednou, maximálně podruhé. Pak už nemají co. Dostáváme se do situace, kdy se minimální počet zvířat potřebný na dosažení státních dotací kryje s maximem, které jsou hospodáři schopni kvůli suchu uživit. Nemůžeme snižovat počet, když pak nedosáhneme na dotace. Ve chvíli, kdy na ně hospodáři nedosáhnout a ztratí zdroj příjmu, začnou krachovat. Teprve tento rok ukáže, jak zemědělství v různých oblastech dopadne. Samozřejmě se podmínky liší oblast od oblasti. Možná bude muset dojít k velkým změnám v systému. Je potřeba se přizpůsobit suchu, ale hlavně ze strany vlády.“
„Chovali jsme jeleny, ale museli jsme je vyřadit z chovu, protože jeleni podle našich předpisů nesmí být součástí ekologického zemědělství. Zredukovali jsme i počet ovcí. Přepočet ovcí na dobytčí jednotky je udělaný velice nízko a třeba jehňata do jednoho roku se jako dobytčí jednotka nepočítají vůbec, což je nelogické. Není síla, která by to změnila. Takže jsme měli hromadu zvířat a přesto jsme byli na minimu dobytčích jednotek a už jsme si to takto nemohli dovolit. Zbavili jsme se tedy asi poloviny ovcí a místo nich jsme pořídili krávy. U krav je přepočet jiný, ale krávy mají bohužel zase velkou spotřebu biomasy. Pořád je musíme posouvat. Zvětšuje se nám tedy tlak zvířat na travní plochu, která nemá takovou úživnost a tím se situace zhoršuje. “
„Zachránil nás lokální déšť loni v září“
Petr Kosmák, ovčí farma Podyjí na Jižní Moravě
„V první seči jsme nedokázali ze všech ploch, které obhospodařujeme, sklidit tolik krmení, aby nám vystačilo na zimu. Byli jsme v našich končinách zvyklí, že druhá seč většinou nebývá moc k dispozici, vždycky byla druhá půlka roku sušší. Ale loni v září nás zachránil den a půl trvající déšť, který byl jen tady u nás a v okolí. Zcela změnil situaci, jinak bychom na tom dnes byli možná stejně špatně jako jiní zemědělci. Byla to paradoxně výjimečně příznivá situace. Ale spíše lokálního rázu, protože všude po republice bylo sucho. Zdaleka to tedy nevypovídá o celkové situaci. Spíše letos to vypadá, že se nás to bude týkat více než loni. Vše závisí na počasí.“
„Jsme farma, která nemá žádnou vlastní půdu, využíváme půdu a pozemky formou pachtovních smluv nebo smluv o dílo. S ovcemi se touto formou staráme o krajinu znojemsko-mikulovského regionu a dohromady hospodaříme na asi 180 hektarech, přičemž většina je bývalý vojenský prostor u Znojma, který se stal chráněným územím. Na zimu jsme měli asi 600 ovcí a koz. Když máme nějakou rezervu vlastního krmení, necháváme si ji. Říká se, že nejhorší farmářův pohled na zvířata je přes prázdnou stodolu.“
