Jak rychle ubývá led v Arktidě? Odhoďme ideologie i atlasy a podívejme se na družicové snímky
Znamená-li rok 2007 výraznou změnu na mapě lidských aktivit, vděčí za to severnímu pólu. Snad nikdy nebyl tak populární a mediální jako dnes. Však také až do předloňska navštívilo severní točnu planety o řád méně lidí než její nejvyšší bod. Necelých 200 duší na severním pólu, zatímco přes 2000 na Mt. Everestu, tvrdí encyklopedie Wikipedia.
Je to pozoruhodný nepoměr, uvědomímeli si, že technicky vzato je severní pól pro cestovatele dosažitelnější. Na Mt. Everest žádný vrtulník nedoletí, i pražský primátor Pavel Bém tam musel po svých a bez pomoci. Naproti tomu zájezd na severní pól nabízela už před jedenácti lety i česká cestovní kancelář Bivak klub (za 360 000 Kč). Uskutečnil se pod vedením polárníka Miroslava Jakeše.
Zmíněný nepoměr se teď ovšem prudce srovnává. Již před dvěma lety se protáhlo na točně 150 námořníků a důstojníků americké jaderné ponorky Charlotte a letos se s návštěvníky i plánovanými cestami roztrhl pytel: ruská vědecká výprava na oceánské dno s cílem potvrdit těžební nárok Moskvy, arktická cesta kanadského premiéra Stephena Harpera, jenž hledal místo pro stavbu vojenské základny, dánský plán vědecké výpravy, která má dokázat totéž co Rusové - že podmořský Lomonosovův hřbet je geologicky spjat s územím pod svrchovaností Moskvy (Sibiř) či Kodaně (Grónsko). Získají-li své důkazy obě expedice, můžeme si představit zatím bizarně působící scénu - dánsko-ruský hraniční přechod mezi těžbou Gazpromu a, dejme tomu, Shellu.
„Rusové, Kanaďané a Dánové uplatňují v polární oblasti překrývající se nároky. Není jasné, jak se to bude řešit,“ sdělil pro deník New York Times právní expert Oystein Jensen z norského Ústavu Fridtjofa Nansena.
Eskymo Welzl by se divil
Proč se to vše tak naráz rozjelo? Důvod je jediný, ať se jakkoliv skrývá za bojem o prestiž. Čím dál zřetelněji se rýsuje reálná možnost dobývat suroviny čím dál méně zakryté polárním ledem. Severní ledový oceán přestal být v létě pokrytý ledem. Tento reálný základ závodů o nároky dává zapomenout na ideologické půtky o globální klimatické změny.
Existuje klimatická změna, nebo ne? Na otázku odpovídá „hlasování nohama“ známé z komunismu a útěků přes železnou oponu. Teď ovšem hlasují vědci v uniformách národních zájmů.
Jak si tyto změny představit v realitě? Podle čeho je poměřovat? Jak posoudit, jaké oblasti se již otevřely? Tady je odpověď složitější. Aktivisté na obou stranách ideologické barikády hovoří o nesmírných změnách či nesmírné manipulaci, přitom posluchač většinou nemá po ruce nezkreslený a ilustrativní obraz. Dostupné zeměpisné atlasy jsou v této věci beznadějně zastaralé a údaje o hranici zamrzání moří v nich až příliš zobecněné.
Ještě že máme k dispozici web Illinoiské univerzity v Chicagu (arctic. atmos.uiuc.edu/cryosphere/). Zachycuje nepřetržité družicové snímkování od roku 1979. Takže když New York Times oznámily, že ve čtvrtek 9. srpna bylo zjištěno absolutní minimum ledové pokrývky, návštěvník webu to hned vidí včetně možnosti srovnání.
A kdo vidí, ten žasne. Wrangelův ostrov, známé domoviště ledních medvědů, je od ledových ker vzdálen stovky kilometrů. Novosibiřské ostrovy, svého času domovina spisovatele Jana Welzla, vůbec nepůsobí jako rajon nejslavnějšího eskymáckého náčelníka z této země.
Když Roald Amundsen před stoletím s lodí Gjoa poprvé projel kanadskou Severozápadní pasáž, mnozí to považovali za hazard se životem. Dnes se tam vlní klidná hladina. Co snímky ukazují? Že ta hlavní změna se udála de facto za čtvrtstoletí.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
