Bývalý zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech Miroslav Konvalina už od devadesátých let cestoval po světě vládními speciály s prezidenty, premiéry a ministry zahraničí. Perfektní vystupování a oblékání považuje za stejnou samozřejmost své profese jako vybroušený novinářský styl.
„Do politiky jsem vpadl hned na počátku své novinářské kariéry. Začal jsem chodit na tiskové konference vlády a do parlamentu. Už tehdy mi ani nepřišlo, že musím mít utaženou kravatu a že zpod saka mi nesmějí koukat džíny. Ještě dnes se usmívám při vzpomínce, jak se ve vládních delegacích v devadesátých letech objevovali podnikatelé ve fialových sakách nebo v mokasínech s bílými ponožkami. Na chodbách ministerstev jsem potkával úředníky ve vytahaných pletených vestičkách a v pantoflích. Přiznávám, že v tom nejpozitivnějším smyslu mě hodně ovlivnil tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, který byl v té době také nejpopulárnějším politikem. Jako jeho mluvčí jsem už neoblékal poděděná saka, ale jezdil jsem pro moderní modely z Prostějova do speciálního obchodu na ministerstvu zahraničí. Stále to ale nebyly obleky světových značek,“ popisuje své žurnalisticko-módní začátky Miroslav Konvalina.
1. Kšiltovka
Je z amerických primárek ve státě New Hampshire. Kdepak vlasy na ramena, natož přes uši, říkávali moji rodiče. Vlasy jsem vždy míval střižené nakrátko. A kšiltovky? Mám je rád, nosím je ve volném čase.
2. Košile
Také barevné košile (na fotce z obchodu Time Out) a svetry (Gant) nosím hlavně o víkendu. Líbí se mi, že i u nás už jsou značkové obchody, nechápu ale, proč se ti, kteří je provozují, musejí tvářit tak nafoukaně. I proto nejraději nakupuji v Americe, kde navíc ještě výrazně ušetřím.
Jezdím tam několikrát za rok, pracovně, na dovolenou nebo za bratrem. Při současném kurzu dolaru se nákupy za oceánem rozhodně vyplatí. Bez velkých problémů si nakoupím kalhoty v obchodě Banana Republic, košili v Polo, boty v Timberlandu, svetr u Tommyho Hilfigera nebo sako Ralph Lauren. V Americe jsou slevy pořád, a když ne, stačí sednout do auta a strávit jeden den v outletech. Jako chlap to tam nevydržím dlouho, ale když začnu nakupovat, je to masakr.
3. Hodinky
Dlouho jsem značkové hodinky podceňoval, ale jako ředitel Radiožurnálu a nyní Amerického centra jsem se nechal přemluvit a pořídil si elegantní model od Hugo Bosse.
4. Džíny
Už na základní škole jsem musel být za slušňáka. Když se nosily rozšířené kalhoty, tak mi je doma zužovali, a když pak zase letěly zúžené, tak mi je rozšiřovali se slovy - takhle přece nemůžeš chodit.
První rifle jsem si koupil coby student gymnázia v Tuzexu. Pamatuji si, jak mě v nich kamarádi cestou na diskotéku hodili do Vltavy. Dnes si mohu džíny (na obrázku značky GAP) dovolit jen o víkendu, stejně jako pestré košile a značkové svetry. V Americkém centru ctím ambasádní dress code a nedělá mi to sebemenší problémy.
