Prorektor Vysoké školy ekonomické (VŠE) Jan Pelikán si minulý týden zapsal jméno jednoho z vyučujících. Je třeba věnovat mu pozornost. V dotazníku, kterým studenti hodnotí kvalitu výuky, našel totiž u učitelova jména určitý rozpor. Vedle několika pochvalných hodnocení vykázala statistika odpovědí také vážné výhrady. Některé dokonce konstatovaly, že dotyčný by vůbec neměl učit.
Vysoká škola ekonomická začala s dotazníky, které mají reflektovat kvalitu výuky z pohledu studentů, jako jedna z prvních v Česku. Před deseti lety je rozdávala v papírové podobě, dnes už jsou elektronické. Není to povinné, ale možnost dostanou všichni. „Předměty na další období si posluchači zapisují na počítači a tam jim dotazník vstoupí do cesty,“ vysvětlil prorektor.
Příležitosti však využije jen každý čtvrtý. Podle Pelikána se výsledky projednávají na katedrách i na fakultách. Pokud si na způsob výuky stěžuje statisticky významný počet studentů, dělají se hospitace, eventuálně jiné kroky.
„Když si studenti stěžují, že přednášející chodí na přednášky nebo semináře často pozdě, prostě si počkám párkrát u dveří a přesvědčím se,“ vysvětluje profesor Pelikán. Dodává, že s několika učiteli se Vysoká škola ekonomická rozloučila, většinou to prý ale ani není nutné. Negativně hodnocení učitelé sami pochopí, že se pro výuku nehodí, a zvolí jiný způsob uplatnění.
Ve světě je studentské hodnocení výuky běžné už dlouho, v Česku se zatím zabydlilo jen málo. Zákon sice ukládá každé vysoké škole provádět pravidelně hodnocení činnosti a zveřejňovat jeho výsledky, ne každá to však dělá důsledně.
„Veřejné popravy“ se nekonají
Na webech škol něco takového najdete jen vzácně a tiskoví mluvčí odpovídají všeobecně. Žádný z dotazovaných nedovedl odpovědět na dotaz, zda mělo výrazně pozitivní, nebo naopak plošně negativní hodnocení učitele nějaké důsledky. „Tyhle věci neřešíme veřejnou popravou,“ nadsadil proděkan Strojní fakulty ČVUT Jan Vojtek. Podle něj hraje však hodnocení roli při konkurzech i při habilitačních řízeních. „Pokud někdo neobstojí ve studentské anketě, je to pro něj bezesporu kámen na krku,“ konstatuje proděkan. Zároveň se pozastavuje nad tím, že se studenti hodnocení nezúčastňují moc rádi. „Při studiu hodně záleží na prvních dvou ročnících, ale právě jejich posluchači jako by neměli vlastní názor. Jsou sice třeba schopní nadřít se potřebnou látku, ale jinak se chovají jako žáci na základní škole. Možná by se dalo dokonce říct, že jako ovce.“
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Na internetových stránkách Univerzity Palackého v Olomouci si lze přečíst, jak dotazník pro studenty vypadá. Otázky jsou formulovány jako pozitivní tvrzení typu „absolvování předmětu bylo pro mne přínosem, mnoho jsem se naučil“, avšak studenti k němu přiřazují body od 0 do 5. Problém je, že mnozí o dotazníku buď nevědí, nebo jej považují za neužitečnou formalitu, takže celková návratnost je jen pět až deset procent.
Student Přírodovědecké fakulty Tomáš Vynikal je přesvědčen, že je to jen malou informovaností. Přímo na Přírodovědecké fakultě, kde se o dotazníku mluví, se podle něj ankety zúčastňuje 35 procent vysokoškoláků. Možná je to proto, že Tomáš Vynikal působí ve skupině studentů, kteří spolupracují s vedením školy na vytvoření nové hodnoticí normy. Její návrh však vypadá, jako by jej psali hlavně učitelé. Stojí v něm například, že výsledky studentského hodnocení jsou posuzovány jako věrohodné jen v případě, že se hodnocení zúčastnila alespoň polovina těch, kteří měli předmět zapsaný. A také že za věrohodné lze považovat výsledky dotazníků až po dvou letech trvání. To už studentům, kteří si stěžují na nevyhovující výuku, moc nepomůže. Ne vždy je však k tomu, aby se vědělo, kdo učí lépe a kdo hůř, třeba studentských dotazníků. Nejpřirozenější způsob představuje možnost výběru. Pokud se studenti rozhodují, ke komu se zapsat na semináře, do ateliéru nebo na nepovinné předměty, přijdou průměrní a podprůměrní učitelé časem o úvazek prostě proto, že nedokázali sehnat dost žáků. Ovšem za předpokladu, že nabídka ze strany školy není menší než poptávka.
***
Jak studenti hodnotí u nás a jinde
Univerzita Palackého v Olomouci Studenti přiřazují jednotlivým tvrzením body od 1 do 5. * Předmět jako celek měl logickou, promyšlenou a ucelenou koncepci * Náročnost předmětu byla přiměřená etapě/ročníku studia * Výuka předmětu byla dobře zabezpečena literaturou, technickým vybavením apod. * Předmět byl pro mě přínosem, mnoho jsem se naučil(a) * Vyučující na mne působil jako odborník se zaujetím pro obor * Projev vyučujícího byl jasný a srozumitelný * Vyučující dobře komunikoval se studenty, odpovídal na dotazy a poskytoval konzultace * Náročnost hodnocení (zápočet, zkouška) byla přiměřená * Způsob hodnocení byl objektivní a spravedlivý podle jasně stanovených pravidel * Výuka neodpadla (bez náhrady) ani jednou
Trinity College, University of Dublin Studenti hodnotí na škále o pěti políčkách mezi krajními body. * V porovnání s jinými kurzy byl tento: velmi těžký ... velmi lehký * Bylo mi jasné, co je obsahem kurzu: velmi jasné ... velmi nejasné * Hodnocení mé práce v kurzu: mi pomohlo ... mi vůbec nepomohlo * Hodnocení bylo velmi spravedlivé... velmi nespravedlivé * Bylo vidět, že učitele probíraná látka baví: vždy ... nikdy * Vyučující mě přiměl k tomu, abych o předmětu kriticky přemýšlel: vždy ... nikdy * Bavilo mě chodit na semináře: vždy ... nikdy
Harvard Law School Studenti hodnotí na škále od 1 (neuspokojující; příp. vůbec) do 5 (vynikající; příp. velmi). * Jasnost a organizace výkladu * Možnost kontaktovat učitele mimo výuku * Prezentace alternativních názorů a schopnost je přijmout * Kurz byl zajímavý a užitečný * Kvalita materiálů ke kurzu * Jaký podíl (v %) měl/a/o v kurzu: - dialog mezi učitelem a jednotlivými studenty - diskuse mezi studenty pod vedením pedagoga - přednáška
