Jo!!! Slavia – Teplice 4:1! Tak takhle nějak jsme si to představovali ve vzácných chvílích záchvěvů optimismu během zimní pauzy. Skvěle, hoši!
A věřme, že není všemu dobrému konec. Poněkud s rozpaky vítaný Zbyňďa Pospěch se ukazuje být tím kanonýrem, na jakého jsme čekali. Nepochybujme, že jeho forma půjde jen nahoru. Nenápadní mladíčci Štěpán Koreš a Kuba Hora se stávají nepřehlédnutelnými motory sešívané ofenzivy. Což teprve až si pořádně sedne souhra v útoku?
Přehlédneme-li pár drobných zmatků plynoucích zatím také z malé rozehranosti, ukazuje se nad očekávání také celá obranná čtverka. A když vidíme, co nyní předvádějí na podzim zcela zoufalí Lukáš Jarolím s Davidem Hubáčkem, člověk je skoro schopný uvěřit, že v příštím zápase může například Martin Vaniak vedle pár zázračných kousků z brány klidně vstřelit hattrick!
Ale zase to nepřehánějme! Bude bohatě stačit, když příště přivezeme body z „oblíbené“ Olomouce, po reprezentační pauze si s Hradcem zvedneme sebevědomí a vylepšíme skóre a hned následně zaskočíme na Toaletnou vysvětlit tamním zoufalcům, že titul je něco, co se jich letos ale ani náhodou netýká!
Potom už jen ukončit důstojně hrátky s (ne)přicházejícím majitelem, přes domácí pohár postoupit do Evropy, v lize obsadit nejhůře šesté místo, na které teď ztrácíme pouhých šest bodíků, v létě přivést náhradu za Karolka Kisela plus dva tři hotové playery a víc ke spokojenosti nepotřebujeme. Skromnost byla vždy naší silnou stránkou...
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
