Atmosféra ve společnosti se zhoršuje. Tedy alespoň podle prezidenta Václava Klause.
Kdo za to může? Podle prezidenta především my sami, ale trochu i evropská integrace.
PRAHA Ten včera ve svém tradičním projevu zatím nejostřeji odsoudil nedobrou politickou situaci. Doslova prohlásil, že „nedůvěra k politikům a ke státním a ústavním institucím narůstá“. Podle Klause to vede k tomu, že určité skupiny lidí se radikalizují a volají po zdánlivě jednoduchých řešeních.
Přitom ještě před rokem Klaus tak černě situaci neviděl. Na stejném místě tehdy varoval „pouze“ před „hloupou nesvorností, projevující se v malicherném politickém pletichaření a osobních půtkách, v nichž zaniká smysl politiky“. V polovině roku se podle jeho výroků atmosféra rapidně zhoršila. „Mít svůj zdůvodněný názor, trvat na něm, nebát se jej hlásat a bránit ho nám velmi často připadá nerozumné a naivní. Výhodnější se zdá být názory nemít, z řady nevyčnívat, přitakávat a posluhovat mocným, dávat na první místo krátkodobý parciální a osobní prospěch před dlouhodobým zájmem země či národa.
„U nás spíše vítězí názor, že chytračení a konformita jsou prozíravé, či dokonce správné,“ prohlásil prezident republiky.
Av říjnu letošního roku konfederaci vězňů vyzýval, aby to byli oni, kdo budou české rozhádané politiky umravňovat.
„Moc bych si přál, abyste svou aktivitou přispěli i ke kultivaci naší politické scény,“ prohlásil Václav Klaus.
Můžeme si za to sami Klaus včera nejen hledal východiska z krize, ale také jasně označoval viníky. Národ prezident vyzval k toleranci. Zároveň ale prohlásil, že je naprosto nezbytné budovat vlastní sebevědomí.
„Respektujme různost individuálních a často i skupinových zájmů, ale podřiďme je systému parlamentní demokracie. Považujme nezávislost justice za obrovskou výhodu při jednání jednotlivce se státem, ale nenechme justici nahrazovat demokracii legitimně provázející politická zápolení. Přijměme konkurenci obsaženou v samotné podstatě trhu a vycházejme z toho, že v ní někdo uspějeme více a někdo méně.
Zbavme se také závisti vůči úspěšným a raději budujme rozumný sociální podpůrný systém na bázi vědomě a konsenzuálně přijaté míry naší sounáležitosti,“ řekl Klaus.
Viníkem může být i unie Za problémy si podle něj hodně můžeme sami. Svazuje nás naše malá výkonnost, nevyzrálost, nedůslednost i krátkozrakost. Na straně druhé je to pak podle prezidenta také nedobrý, mnohdy až paralyzující vliv Evropské unie.
A v tomto se jeho názory nijak zásadně nevyvíjí.
„Jsou tomu čtyři roky, kdy jsme se většinovou demokratickou volbou občanů stali členy Evropské unie a dobrovolně jí předali značnou část své suverenity. Rozhodování o věcech veřejných se nám tím opětovně vzdaluje,“ poznamenal před rokem. Tehdy na Hradě také poprvé symbolicky zazněl i husitský chorál.
A stejného viníka označil ve svém projevu i včera.
„Co nejracionálněji se podílejme na evropské integraci, ale mějme při tom na paměti, že je evropský integrační proces prostředkem k naší budoucnosti, nikoli cílem sám o sobě, a s tímto vědomím ho také hodnoťme. Na každý další krok rozšiřování a prohlubování Evropské unie se proto dívejme podle toho, nakolik přispívá ke zvyšování naší svobody,“ prohlásil doslova prezident.
***
Z projevu
Co řekl Václav Klaus
Nedůvěra k politikům a ke státním a ústavním institucím spíše narůstá. Některé skupiny spoluobčanů se v této atmosféře radikalizují a demagogicky volají po zdánlivě jednoduchých řešeních, která by však popřela všechno to, čeho jsme za uplynulých dvacet let dosáhli. Jiné se naopak znovu – jako kdysi – uzavírají do sebe a veřejný prostor vyklízejí.
Hledejme maximální shodu v tématech, která nás vzhledem k rozdílným světonázorovým orientacím rozdělují – jako jsou názor na kouření na veřejnosti či na legitimizaci drog, na dobově podmíněné ambice uměle ovlivňovat počátek a konec lidského života, na pojetí rodiny ve srovnání s registrovaným partnerstvím, na míru omezování imigrace do naší země, na způsob vypořádávání se s minulostí, na rozsah předávání našich suverénních pravomocí EU a na zahraniční politiku vůbec, na možnou míru zadlužování našeho státu (...) a na další věci – ale braňme se považovat dnes módní a tzv.
politicky korektní řešení těchto sporných věcí za neodvratitelný a povinný imperativ doby.
