Nový pakt Francie s Německem. Francouzi se obávají ztráty Alsaska a Lotrinska |
„V podstatě nám říkají, že je pro ně vytváření autentické evropské integrace příliš pomalé a že na ty, kteří evropský integrační proces brzdí, se už nebudou ohlížet,“ píše ve svém komentáři pro iDnes Václav Klaus. Podotýká také, že Emmanuel Macron chce hlavně stát v čele Evropy a Merkelová touží, aby na ni bylo v dobrém vzpomínáno.
Úterní podepsaná dohoda mezi Francií a Německem navazuje na Elysejskou smlouvu, v níž se přesně před 56 lety k těsné spolupráci svých zemí zavázali jejich tehdejší představitelé Kondrad Adenauer a Charles de Gaulle.
„Myslím, že by byli hrdí na to, že ta smlouva dodnes trvá a vzkvétá,“ poznamenal Macron k dohodě z roku 1963, která byla klíčová pro poválečný vývoj německo-francouzských vztahů. Rozšíření tehdejší smlouvy je podle Merkelové nutné, protože „žijeme ve zvláštních časech“, které vyžadují nové a rozhodnější odpovědi.
‚Uspěje Frankoněmecko?‘
„Na straně jedné bychom mohli brežněvovsky říci „eto vaše dělo“. Chtějí-li superstát, ať si ho dělají,“ konstatuje bývalý prezident. Tyto snahy dvou světových mocností by nás podle Klause měly zajímat, není si však jist, zda to vůbec zajímá současnou českou politickou reprezentaci. „Máme strach. Bojíme se, že se pokusí k této iniciativě servilně přidat,“ vysvětluje Klaus.
Jedním z bodů smlouvy je priorita německo-francouzské diplomacie přijmout Německa za stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Na to naráží Klaus slovy: „Má jít o revizi výsledků druhé světové války tím, že by se Německo stalo stálým členem Rady bezpečnosti?“ Rozumíme tím správně, že ne vedle Francie, ale místo Francie, respektive že by se členem Rady bezpečnosti stala nová entita Frankoněmecko?
Zamýšlí se také nad otázkou, kdo je nyní nepřítelem těchto dvou spojenců. „Jsou nepřítelem všichni ti, kteří nesdílejí Macronem a Merkelovou definované evropské hodnoty? Nebo ti, kteří si dovolují kritizovat Brusel a jeho postdemokratický (to znamená nedemokratický) způsob vládnutí,“ podotýká Klaus.
Podle Klause se Německo a Francie snažili ovládnout Evropu, což se jim nepovedlo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. „Že by mohlo uspět Frankoněmecko? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století bychom si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor,“ uzavírá svůj komentář k úterní dohodě Klaus.
