Kleště, z kterých kapala krev

V PĚNĚ DNÍ Vydat paměti pod názvem Všechno jsem skoro zapomněl... v tom je kus furiantství, snad jiskry výsměchu valícím se, drtivým událostem. A tématem knihy Leonida Šinkarjova, bývalého redaktora Izvestijí, také jedno úpěnlivé dějinné období je: rok 1968 v Československu. Vpád vojsk čili sevření vojenských kleští je uvozeno diplomatickou ouverturou, občas je autor svědkem dění, jindy těžko říct, zda uvádí pravdu, či pikantní drb, třeba o Biľakově předání dopisu, zvoucího armády, na záchodě. Leonid Brežněv je tu popsán jako sentimentální kruťas, jenž se „chytrácké, válečné tahy“, které se vyplatily v Československu, nerozpakoval, o poznání brutálněji, uplatňovat v Afghánistánu. Středobodem knihy je rok 1968, ale linku násilí Praha, Kábul, Groznyj Šinkarjov sleduje důsledně.

Autorův archiv tvořilo 156 kazet rozhovorů, které pořídil s politiky a aktivisty z Československa a Ruska. Velká pozornost je věnována okupaci očima ruských vojáků a také projevům odporu proti invazi v Sovětském svazu. Defilují tu Šinkarjovovi přátelé a známí, novinář Jiří Petránek, Riva Krieglová či Gusta Fučíková, část knihy tvoří dopisy cestovatele Jiřího Hanzelky.

A co z onoho roku lámání páteří dodnes uvízlo v národní paměti? Karel Kryl a snad Koudelkův soubor fotografií. Mimo pár románů v čele s díly Škvoreckého a Kundery a možná hrsti historických prací, jako je Bratrská agrese od Jiřího Fiedlera, je toho ale překvapivě málo. A tak je Šinkarjovův osobní záznam, místy překotný, vždy však vášnivý a zasvěcený, dvojnásob vítán.

O autorovi| Jáchym Topol, redaktor LN

Vstoupit do diskuse

Nepřehlédněte

Mohlo by Vás zajímat

Další weby

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.