Ewa Goľebiowska je autorkou unikátního projektu Slezského zámku umění a podnikání v česko-polském pohraničním městě Cieszyn (Těšín). „Museli jsme lidi nejprve přesvědčit, že se sem vyplatí přijet,“ vzpomíná na jeho začátky.
* Co bylo impulzem, na základě kterého se zrodila myšlenka propojit design a umění s průmyslem, obchodem a kulturou malého města?
Když jsme přemýšleli o tomto nápadu, bylo nás jen pár lidí, kteří nejprve jen diskutovali o síle a moci designu, o jeho schopnosti fakticky změnit region, o jeho atraktivitě nebo výhodách v konkurenceschopnosti podniků, ale také o jeho důležitosti při rozvoji národa prostřednictvím jednotlivých regionů. Design je totiž bohužel veřejností vnímán jako něco mimořádného či ušlechtilého, což ve skutečnosti vůbec není pravda. Chtěli jsme dokázat, že design není jen galerijní záležitostí, ale že může a měl by být veřejnou službou.
* Trvalo dlouho, než jste se dostali od diskuse ke konkrétním výsledkům?
Vlastně ani moc dlouho ne. Nejprve bylo samozřejmě nutné projít celou tou byrokracií, takže jsme museli zpracovat všechny možné studie a finanční rozvahy. To se psal teprve rok 2000 a vůbec nic ještě nebylo jisté. Ale začali jsme velmi šťastně, když se nám podařilo získat grant Evropské unie v rámci projektu PHARE ESC 2001 (Program pro hospodářskou a sociální soudržnost), abychom ta slova a vize mohli přeměnit ve skutečnost. Ovšem trvalo dalších pět let, než jsme to dokončili.
* Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byl to neobvyklý závazek, pustit se do něčeho takového. Časem jsme se naučili věřit, že vše je možné. Začátek byl trochu legrační. Pouze pár lidí bylo přesvědčeno o tom, že to můžeme zvládnout na té nejvyšší úrovni, protože design je především záležitostí kvality. Tak jsem začala otravovat ty nejdůležitější lidi z oblasti designu v Polsku. Dávala jsem dohromady také ty, kteří mají zkušenosti na mezinárodní úrovni. Oslovili jsme lokální organizace, pedagogy, designéry, ale i obyčejné nadšence, jako jsem já. Jako výsledek všech snah vznikl vysoce kompetentní tým, který byl schopen definovat a realizovat vůbec první komplexní strategii pro začlenění designu v rozvoji Polska.
* Proč jste si pro svůj projekt vybrala ze všech regionů zrovna Slezsko?
V Cieszyně jsem strávila nezanedbatelnou část svého života. Poté co jsem vystudovala, jsem tu vyučovala na základní škole v nedaleké vesnici. Takže určitý sentiment v tom hrál svou roli. Svým dílem k tomu přispěl také samotný zámek, který se kvůli tehdejšímu špatnému stavu a dominantní poloze stal problematickým objektem a bylo třeba řešit jeho budoucnost. Vzpomínám, že tenkrát byl z pohledu města ve hře také projekt hotelu. Investor to nakonec vzdal, protože se obával, že by se mu investice nikdy nevrátila. Ale pro nás mělo klíčový význam být aktivní na lokální úrovni. Tohle místo bylo proto pro nás ideální.
* Jak se člověk dostane od výuky k designu?
Design a umění mi byly vždy hodně blízké. Nejsem školená designérka, právě proto jsem okolo sebe vytvořila síť fundovaných odborníků. Ta souvislost má jednoduché vysvětlení. Když jsem učila, měla jsem radost z toho, že pomáhám dětem při jejich rozvoji, a stejné pocity mám i dnes, protože mohu pomoci nejen designérovi nebo výrobci, ale hlavně celému regionu. Slezsko má více než pět milionů lidí a více než 400 velkých závodů. To přece stojí za podporu.
* Co bylo vaším prvním úkolem už v pozici ředitelky zámku?
Hlavně jsme se snažili udělat si dobré jméno. Problém totiž není jen v tom, že jsme malé město, ale že jsme úplně mimo centrum Polska. Museli jsme lidi nejprve přesvědčit, že se sem vyplatí přijet. Potřebovali jsme změnit minus na plus. Tady na hranicích jsme například na míle daleko od uměleckých akademií a designových škol, ale to nám dalo příležitost spolupracovat s každou z nich zvlášť. Nikoliv jen s tou v regionu, protože tu ve skutečnosti ani žádnou nemáme. Jsme si blízcí s Krakovem, dobře se nám spolupracuje také s Varšavou a v kontaktu jsme i s Poznaní, Wroclaví nebo Gdaňskem. Máme tedy dobré vztahy se všemi.
* Takže působíte i za hranicemi slezského regionu?
V některých aktivitách ano, ale není to optimální. Polsko je velká země a to znamená, že potřebujeme alespoň pět dobrých regionálních center, kde bude propagován design a kde také budou pravidelně poskytovány konzultace v otázkách podpory a rozvoje podnikání. Naším úkolem je přiblížit užitečnost designu obyčejným lidem, a hlavně podnikům. Touto cestou můžeme rapidně změnit realitu k lepšímu.
* Už víte, kde by ta místa měla vzniknout?
Třeba Poznaň připravuje Wielkopolskie Design Center, které by se mělo otevřít v říjnu příštího roku. Mají připraven velice dobrý a ambiciózní program odpovídající naší ideologii. Pak je tu Kiltze a samozřejmě je zde Varšavský institut průmyslového designu. I Štětín bojuje o to, stát se takovým místem, stejně jako Wroclaw nebo Krakov, i když to je zvláštní město, protože někdy udělají krok dopředu, a jindy zas krok zpět.
* Jak konkrétně funguje vaše podpora vztahu mezi designérem a výrobcem?
Obvykle nám zavolají nebo napíšou e-mail společnosti či organizace, které hledají designéry. Takže my dáme na web informace, že například designéři hraček, šatů či nábytku jsou vítaní, a snažíme se jim pomoci získat portfolio. Nejprve se koná schůzka nad portfoliem, pak s lidmi. Obvykle chceme alespoň 6-8 referencí a snažíme se porozumět potřebám společnosti. První schůzka se koná na zámku a druhá u zadavatele. Vše ale začíná jednoduchým dotazníkem. Je to něco jako chození na rande.
* Takže jste něco jako seznamka...
Vlastně ano, ale neorganizujeme schůzky naslepo. Nikdy nečiníme rozhodnutí ve jménu výrobce, organizace nebo společnosti, protože jde o investici a riziko s ní spojené. Naší metodou je nabídnout zadavateli alespoň tři různé týmy designérů nebo jednotlivé designéry a ti pak pro ně začnou pracovat. Se všemi složkami se snažíme být v neustálém kontaktu. Například pořádáme mítink o financování designových procesů a někdy organizujeme konference či malé semináře o různých nástrojích, které obvykle přicházejí z fondů Evropské unie. Získali jsme experty z různých agentur a oborů ze Slezska, se kterými si můžete domluvit schůzku a přijít na hodinu a hovořit o různých možnostech.
* Jakou roli v tom všem hraje stát?
Hodně důležité pro Polsko je, že všechny tyto nápady vznikají v samotných městech a na regionální úrovni, takže nemusíme čekat, až se bude vládě chtít pomoci.
* Jak to myslíte?
Vláda nemá žádný program, který by pomáhal polským společnostem vytvořit si silnou značku. Možná proto, že tu máme Institut průmyslového designu, se někteří členové vlády domnívají, že tím je problém vyřešen. Podle mého názoru je Polsko především moc velké na jednu instituci. Cesta, jak získat pomoc, kontakty a zdokonalovat se v oboru, by měla být konkrétnější a přímější. Dalším problémem Institutu průmyslového designu je, že se specializuje na větší společnosti. Takže se nezabývá malými firmami, kterých máme v Polsku 95 %, třeba i o jednom člověku.
* Jak je polský design vnímán v zahraničí?
Polsko stále ještě není vidět jako země čerstvých a nových nápadů. Bohužel jsme se během posledních dekád zavedli spíše jako plagiátoři než jako někdo, kdo vyrábí originální a invenční produkty. Ale za posledních deset let se polský průmysl a polské společnosti snaží tento stereotyp změnit. Přesto je na mezinárodní úrovni známých jen velmi málo producentů. To se daří spíše jednotlivcům, jako je Oskar Zieta, který pravidelně zaplňuje stránky předních světových magazínů o designu. Pak je tu třeba Marek Cecula, s jehož prací se můžete setkat v každém větším evropském městě. Možná byste tam našli i koberce od Moho. Ale mnoho jiných je v Evropě těžko k vidění, ještě hůře byste tam hledali průmyslovou produkci.
* A jak je na tom vláda s podporou exportu?
Myslím, že jsou to tak čtyři roky, co jsem o tom hovořila s tehdejším premiérem a ptala se ho, jak vláda pomáhá společnostem, aby byly více vidět na evropském trhu. Říkal, že zastávají liberální koncept rozvoje společností, a že nemohou poskytnout žádnou oficiální systematickou pomoc v propagování polských produktů. Ale teď se něco změnilo a polská vláda chce, aby bylo Polsko viděno ve světle inovativního designu, jako kreativní země. Prostřednictvím Institutu Adama Mickiewicze tak stát alespoň zajišťuje prezentaci polského designu v rámci světových kulturních akcí.
* Odkud čerpáte peníze na provoz zámku a realizované projekty?
Především z dotací Evropské unie, ale máme také finanční podporu od města Cieszyn. Část nákladů také pokryjí naše vlastní příjmy z provozu kavárny, penzionu a obchůdku, kde si návštěvníci mohou koupit nějakou tu drobnost.
* Které projekty vašeho zámku jsou podle vás pro návštěvníky nejzajímavější?
Právě teď probíhá v rámci cyklu Revita Silesia mezinárodní projekt La Dolce (re)Vita, kde se každoročně snažíme ukázat, že veřejná místa nejsou jen ulice a parky, ale třeba i autobusové zastávky nebo nemocnice. Tato místa postrádají inovaci, bezpečnost, ale i komfort, který je nezbytný - na těchto místech tráví lidé mnoho času. Tento trend je nejvíce patrný třeba na letištích, která se rapidně mění a neustále zvyšují svůj standard, protože jsou součástí byznysu. Ale pak jsou tu právě nemocnice, školy a autobusové zastávky, které nejsou přímo napojené na byznys, ale přesto mají nárok na kompletní změnu.
* Který z vašich projektů vás osobně oslovil nejvíc?
Pochopitelně mě baví všechny, ale před dvěma roky jsme připravili projekt kompletně věnovaný ženskému designu. My tomu oficiálně říkáme „Babski design“. Nejdřív jsme představili nejmladší skupinu designérek, pak designérky spojené s průmyslem a teď bychom rádi předvedli ženy designérky, které se aktivně věnují těžkému průmyslu a sofistikovaně technologickým projektům.
* Máte přehled o tom, kolik lidí navštíví zámek během roku nebo sezony?
Co vím jistě, je, že si padesát tisíc lidí koupilo vstupenku do věže, respektive do kaple, což je nejdůležitější místní monument. Jinak jsou všechny naše výstavy a akce zdarma, takže mohu jen odhadovat, že celkem to bylo kolem sto padesáti tisíc návštěvníků. Do zámku míří čím dál víc lidí, přicházejí si třeba jen odpočinout do starého zámeckého parku. Silou tohoto místa je, že tu můžete vidět obyčejné lidi, kteří jinak galerie designu nenavštěvují.
* Jak přijali váš projekt obyvatelé polského Cieszyna a Českého Těšína?
Velmi pozitivně! Někdy si sem zajdou na kávu nebo jen na toalety, ale pro mě je důležité, že přitom projdou těmi výstavami. Stále více místních lidí - vidím je každé ráno i večer - se vrací opakovaně, aby se podívali znovu. Jsou překvapeni a líbí se jim to. Chceme, aby výstavy byly návštěvníkům co nejblíž, takže se snažíme, aby si lidé mohli objekty a produkty také vyzkoušet a osahat. Někdy mají dokonce zájem si i něco koupit, takže se jim snažíme pomoci, protože ne každý objekt či předmět se dá v Polsku sehnat. Kromě toho místní u nás mohou najít i práci. O to je tu veliký zájem a my nabízíme nové a nové možnosti.
***
Když jsem učila, měla jsem radost z toho, že pomáhám dětem při jejich rozvoji, a stejné pocity mám i dnes, protože mohu pomoci nejen designérovi nebo výrobci, ale hlavně celému regionu
Polsko je velká země a to znamená, že potřebujeme alespoň pět dobrých regionálních center, kde bude propagován design a kde také budou pravidelně poskytovány konzultace v otázkách podpory a rozvoje podnikání
PROFIL Ewa Goľebiowska Držitelka ocenění polského ministerstva pro místní rozvoj. Zakladatelka a od roku 2005 také ředitelka instituce Šlaski Zamek Sztuki i Przedsiebiorczošci w Cieszynie (Slezský zámek umění a rozvoje podnikání), dosud jediného regionálního centra designu v Polsku. V letech 2005-2007 koordinovala realizaci projektu Slezská síť pro design, prvního komplexního programu propagace a podpory designu v Polsku. Projekt je pokládán za nejlepší vzor zavádění regionálních inovačních strategií. Její práce prokazatelně zlepšila vztah podnikatelů a regionálních zastupitelů k designu.
