K citlivým údajům se Vilinský dostával jako šéf prezidia ministra dopravy za slovenskou Demokratickou stranu Ivana Pietora. Pro komunisty byl V-101 prvořadým zdrojem informací a například právě od něj se vůbec poprvé po poledni 20. února dozvěděli o rozhodnutí ministrů demokratických stran podat demisi.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Zásluhy agenta V-101 uznával i tehdejší velitel StB a zpravodajské služby Jindřich Veselý.
„Gottwald a politbyro vědělo dvě hodiny po zasedání těch dvanácti ministrů, co se tam jednalo. No, byl jeden ministr, nemohu jmenovat, jeho tajemník byl v našich službách. Ten dostal za ten únor 60 000 korun. A ten ministr, jak přišel z té porady, tak nemeškal a tomu tajemníkovi všechno vyklopil, takže ten tajemník byl pětkrát chytřejší, než ten ministr. Okamžitě nám podal zprávu, my jsme to oklepli a hned jsme ji předali partaji,“ vzpomínal Veselý v roce 1963.
O Vilinském se už dříve zmínil ve své knize Pět kapitol o únoru historik Karel Kaplan. Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček vydal nedávno na Slovensku o Vilinském studii. Její součástí je kompletní souhrn všech Vilinského hlášení.
***
Příběh agenta V-101 čtěte na straně 11
