Klokánky, domovy pro děti v tísni, po roce znovu bojují s nedostatkem peněz. A tak tlačí na úředníky a politiky.
BRNO Výplatu budete dostávat se zpožděním. Tak „vítají“ každého nového zaměstnance, který se rozhodne nastoupit do Klokánku či jiného zařízení Fondu ohrožených dětí. Celkově pro fond pracuje na čtyři sta lidí.
Například v Kroměříži tento týden dostanou výplatu za červenec. „Máme nedostatek peněz, a proto se opožďují výplaty u většiny zaměstnanců. Ale je pravda, že kdo nutně potřebuje, dostane přednostně,“ řekla včera předsedkyně fondu Marie Vodičková. Tíživou situaci oznámila po jednání v Brně, kde pracovníci tamního Klokánku dokonce loni v podobné situaci uvažovali o odtržení ze sítě a samostatném fungování.
Podle zákoníku práce je už patnáctidenní zpoždění důvodem pro to, aby zaměstnanci odešli a dostali ještě odstupné. Přesto je podle Vodičkové většina zaměstnanců se situací srozuměna a zůstává.
„Všichni naši zaměstnanci vědí, že zpoždění výplat je měsíc v každém případě. Není to příjemné, ale ty ženy chápou, že situace je taková. A když si to někdo rozmyslí, že to z finančních důvodů není schopen zvládnout, má možnost odejít,“ potvrzuje vedoucí brněnského Klokánku Zuzana Blažková. Odtržení a osamostatnění Klokánku ale podle nového vedení zařízení není na pořadu dne.
Zaměstnanci, které LN oslovily, ale mluví ještě o delším zpoždění. „Dopředu mi to nikdo neřekl, nedávno nám chyběla výplata ne jeden, ale asi dva nebo tři měsíce. Zůstávám zatím kvůli těm dětem, ale jednoduché to není,“ sdělila jedna z pracovnic v Brně. V Klokánku nepracuje dlouho, jméno zveřejnit nechtěla.
A podobně mluví i v dalších městech. Vedení fondu ale naznačuje, že někteří zaměstnanci spíše využívají situace. „Musím říct, že u těch, kteří odcházejí s odstupným, jsem ráda, že odešli, protože takoví lidé k nám nepatří,“ podotkla Vodičková.
Klokánek chce novelu zákona Za problém označila Vodičková to, že Klokánky dostávají na dítě v průměru čtvrt milionu korun ročně, zatímco dětské domovy, kojenecké ústavy a další obvykle státní, krajská či obecní zařízení kolem čtyř set tisíc. Pomoc proto žádají od státu. Podnět k novele zákona, aby se příspěvek zvýšil, podal fond v lednu, s pádem vlády ale skončil odložený. Vodičková nicméně vyloučila, že by byl ohrožen chod Klokánků.
Ministerstvo práce a sociálních věcí připomíná, že se oblast dělí mezi více institucí a srovnání není tak snadné. „Například kojenecké ústavy spadají i se zajištěním finančních prostředků do působnosti resortu zdravotnictví,“ podotkla jeho mluvčí Štěpánka Filipová.
Při životě drží fond a Klokánky především sponzorské dary, které například loni pokrývaly 48 procent nákladů. Jen z mezd fond odvádí na daních a dalších odvodech ročně asi 36 milionů korun. „Dotaci jsme dostali ve výši 25 milionů, plus státní příspěvky, ale ty jdou výhradně na děti,“ vypočítala Vodičková. Lepší je situace například na pobočkách fondu, jejichž zaměstnanci vyhledávají ohrožené děti v terénu. „Dosáhli jsme na evropské peníze, takže nám výplaty chodí včas,“ pochvaluje si vedoucí pobočky v Brně Zdeněk Papoušek.
Situace se opakuje: loni odešla šéfka brněnského Klokánku Ditta Pokorná poté, co někteří zaměstnanci nedostali ještě v listopadu srpnovou výplatu. „Všechny peníze, které dostáváme od státu na činnost, procházejí přes pražskou účtárnu. V podstatě nás v této chvíli drží naši brněnští sponzoři,“ řekla tehdy kriticky Pokorná.
Nyní v brněnském zařízení pracuje dvaatřicet lidí, během letošního roku odešly tři zaměstnankyně – všechny dostaly odstupné. „Žádné tety už nechybí a hlásí se zájemci, které si nechávám v registru, kdyby bylo třeba,“ doplnila šéfka Zuzana Blažková. „Z našich více než čtyř stovek zaměstnanců odchází průměrně jeden až tři za měsíc. To není moc,“ odmítla údaje o hromadných odchodech Vodičková.
***
O koho pečují
Týraní i „Anička“ Osmnáct Klokánků nabízí 320 míst. Zakladatelem je Fond ohrožených dětí pod vedením Marie Vodičkové. Klienty od 0 do 18 let přijímají na žádost soudů a úřadů, ale i rodičů a dětí. Často jde o oběti trestných činů, včetně týrání. Pověst jim pochroumal případ „Aničky“, třicetileté Barbory Škrlové, vydávající se za školačku.
