Výstava Josefa Bolfa na Staroměstské radnici rekapituluje další fázi cesty umělce, jehož dílo má přes všechny extrémní motivy daleko k povrchnímu šokování publika.
Ksálům ve druhém patře Staroměstské radnice se návštěvník musí prokousat vrstvou toho nejpouťovějšího z Prahy - přes vánoční trh, kolem kostýmovaných naháněčů do pastí na turisty a dalších protivných a agresivních projevů snahy dát centru města echt historický šmrnc.
Mezi Bolfovými obrazy si ale člověk může připadat jako v té druhé Praze, „matičce s drápy“, městě, o němž se kdysi říkalo, že je magické - nejenom v tom líbezně kouzelnickém slova smyslu. Schopném uřknout a zničit. Tíseň a tajemství, které na dávné pražské autory dýchaly z ulic Starého města, Bolf nachází v neosobních scenériích panelového sídliště (většinu života bydlí na Jižním Městě). Podchody, školní chodby, dálniční nadjezdy, ulice mezi paneláky jsou na jeho obrazech často svědky nějakých hrůzných setkání, respektive jejich dozvuků, okamžiků těsně po.
Jsou to místa evokující nejrůznější zvuky, hučení občas projíždějících aut, nepřátelský hřmot výtahu, klepající topení. Asi je to známka výrazně filmového Bolfova vidění (název výstavy Ty nejsi Ty, Ty jsi já je převzatý z předlohy snímku Total Recall, v některých obrazech je patrná inspirace třeba existenciálními horory Kijošiho Kurosawy). Lidé, kteří se na těch místech vyskytli (často označovaní jako Kluk a Holka) jsou ale úplně tiší. Často mají za sebou krvavé trauma, podala si je nějaká zlá síla, možná ztělesněná v jiné bytosti, možná vedla jejich vlastní ruce, možná to byla zloba ztvrdlá v betonu kolem, s nímž teď oni tiše splývají, s žilami natrženými, netěsnícími jako trubky na zdech kolem, do nichž se teď tiše propadají.
Výrazy tváří těch lidí jako kdyby okolnostem neodpovídaly, působí netečně až unyle, nejsou - jak se říká - zrůzněny emocemi, i jejich doširoka otevřené oči vypadají jako zahleděné někam mimo. Znepokojivé síle obrazů to jistě přidává. Možná jsou to ale oči ne netečné, nýbrž strnulé, paralyzované setkáním s něčím, co svou temnou silou přesahuje možnosti emocionální reakce, zhrozené až k bezhlesé závrati.
Kromě obrazů zachycujících stav „těsně po“ Bolf vystavil i díla „někdy před“, letos namalované portréty fiktivních spolužáků, podobiznu umělce jako dítěte. Jsou civilnější, ale o nic méně tísnivé. Zachycují nevinnost v přítomnosti temnoty. Jejich barevnost, odstup od doby, kdy malíř byl „spolužákem“, posilují dojem, že zobrazené děti čeká setkání s čímsi hrůzným.
Skoro na konci výstavy, v místě, kde bychom, pokud by byla filmem, našli pointu, rozuzlení, je dílo, jež do kontextu jako by nezapadalo. Trochu pomačkaný kus papíru, na něm dvě tužkou zběžně načrtnuté ženské hlavy (jedna patří Disneyho Sněhurce) a nápis: „Tma nedávala žádnou odpověď“. Pozitivněji založený divák v tom může vidět svého druhu happy end. Po všech těch obrazech děsu a tmy se mu sděluje, že ta skutečná odpověď je někde jinde než v temnotách. Otázka ale je, jestli ve světě Bolfových obrazů takové někde jinde vůbec existuje. Jestli pod slupkou světa je něco mimo tmu - hrozivou a prázdnou.
Josef Bolf: Ty nejsi Ty, Ty jsi já
Staroměstská radnice, Galerie Hlavního města Prahy Do 21. 2. 2010
Zasuté emoce
Josef Bolf (1971)
Vystudoval pražskou AVU u Vladimíra Kokolii, Vladimíra Skrepla a Jiřího Načeradského. Získal stipendia ve Stuttgartu, Stockholmu a New Yorku. V ČR vystavuje pravidelně, letos se účastnil také skupinové výstavy Spodní proud v Galerii Rudolfinum. Je zastupován galerií Hunt a Kastner.
