„Ale nenapadlo by mě, že v Praze zahájí NHL za dvacet let ostrou sezonu. Za totáče to bylo jako z říše snů,“ vypráví.
* LN Co se vám vybaví, když si na tu akci z roku 1989 vzpomenete?
Velký zážitek... A nejen pro mě, ale i pro celou organizaci. Víte, tenkrát tady vládla totalita, takže jsme pro lidi byli spíš za takové exoty. Je to příjemná vzpomínka, přestože jsme dvakrát prohráli.
* LN Jak vás to vůbec napadlo?
V poslední sezoně jsme vyhráli Stanley Cup a já svou větší část kariéry odehrál v Česku. Přišlo mi to s Cliffem Fletcherem (tehdejší generální manažer klubu – pozn. red.) jako dobrý nápad. To ostatní už zařídil management Flames s hokejovou federací. Už tehdy o tom jednaly ty nejvyšší špičky NHL.
* LN Popište trochu celé dění v Československu. Asi kolem vás musel být pořádný humbuk, ne?
To tedy byl, i když v rámci tehdejších možností. Lidé se stále motali před InterContinentalem, kde jsme bydleli, na náš trénink jich chodily do haly dva až tři tisíce, k tomu spousta novinářů a oba zápasy byly vyprodané. Ale nebylo to tak, že by z nás fanoušci strhávali bundy. Spíš byli zvědaví, protože najednou viděli něco, co nikdy nemohli.
* LN Jak si takovou popularitu užívali vaši spoluhráči?
Nejprve nevěděli, co mají čekat, o uzavřeném Československu v té době netušili nic. Většina z nich do té doby nikdy nepřekročila ani hranice Kanady nebo Spojených států. Ale Praha se jim pak strašně líbila, zvlášť když zjistili, že pivo tu stojí tři koruny namísto padesáti v přepočtu u nich. Z Prahy jsem už tehdy viděl u všech velké nadšení. Někteří se sem pak dokonce vraceli na soukromou cestu.
* LN Prováděl jste je městem?
Kdepak, na to jsme měli českého průvodce, takže kdo chtěl, zúčastnil se prohlídky památek. Asi největším nadšencem byl můj kamarád Jim Peplinski, kterého jsem spolu s dalšími vzal i ke mně na barák. Ten tu chtěl po společenské stránce poznávat úplně všechno.
* LN Prý jste spoluhráčům vyřizoval i nákup českého křišťálu...
To je pravda. Bylo to asi to jediné, co si odtud mohli odvézt. Jenže nákup křišťálu byl u nás dost omezený a kluci si ho chtěli pořídit ve velkém. Proto se potom taky všechno muselo nakonec zařizovat přes kanadskou ambasádu.
* LN Zpět na led. Zaskočily vás v té době dvě porážky s československým národním mužstvem?
Jestli nás zaskočily? Určitě ne. Podívejte, oni se na nás připravovali dva měsíce, byli vlastně v rozjeté sezoně, kdežto my s přípravou teprve začínali. Já sice mohl trénovat se Spartou, ale někteří kluci stáli během toho týdenního soustředění poprvé na ledě. Ale i tak jsme odehráli dvě vyrovnaná utkání.
* LN Která jste si tedy spíš užívali? Takhle se to dá říct?
Asi tak nějak. Pamatuju, že jsme potom odletěli ještě do Petrohradu a do Moskvy, kde jsme snad i zvítězili. Ale celé jsme to brali hlavně jako společenskou záležitost. Takovou naši velkou odměnu za ten vyhraný Stanley Cup. A do oslavy, při kterých jsme zároveň už znovu trénovali před další sezonou.
***
„Tenkrát tu vládla ještě tvrdá totalita, takže jsme pro české lidi byli spíš za takové exoty.“
