Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kmotři a střelci

Česko

ZKRATY A VÝBOJE

Mirek Topolánek uvedl do českého politického diškursu termín kmotr, zanedlouho potom se s ním zdejší vysoká politika rozkmotřila, zřejmě nadobro. Termín nám tu ale zůstal – díky moc.

Slovo „kmotr“ je totiž, jakkoliv se ujalo, pro popis daného typu individua dost nevhodné. Jednak – jak už si dříve všimli jiní – je kontaminuje při užívání v původním významu. Moc pěkně to ilustruje celkově vydařená výměna invektiv a trestních oznámení mezi poslancem Paroubkem a ministrem Bártou. Druhý jmenovaný označil Petra Bendu – Paroubkovi blízkého severočeského sociálního demokrata – za kmotra. Bývalý předseda ČSSD na něj kvůli tomu podal trestní oznámení a ten krok vysvětloval mimo jiné tím, že cítil povinnost tak učinit, anžto byl uražen „kmotr jeho dcery“. Tady aby baba radila a prase se následně vyznávalo. A to není všechno. Perspektivně problematický je ten výraz i z hlediska genderu. Zatím to jakž takž funguje, všichni, o nichž se píše jako o kmotrech, jsou muži. Co ale budeme dělat, až se tahle naprostá nevyváženost trochu srovná? Budou tady vycházet bestsellery s názvem, dejme tomu, Kmotra Blažková? Nebo dokonce Kmotřička?

Vreakci na krveprolití v arizonském Tucsonu se část americké publicistiky a – jak se říká – blogosféry pustila do venkoncem zbytečné a zároveň nevyhnutelné debaty na téma „kdo za to může“. Především se řešilo zhrubnutí politické rétoriky, a vůbec až válečná atmosféra, která může na pozorovatele soudobých ideových střetů dýchnout.

Účastníci s velkou vervou hledali argumenty pro to, přišít část nepřímé zodpovědnosti za masakr té druhé straně. Co taky může víc polichotit pocitu vlastní morální a intelektuální nadřazenosti než zjištění, že oponent je nějakým způsobem zapletený do vraždy šesti lidí včetně devítileté holčičky... Bez ohledu na tuhle dimenzi – podobné debaty jsou projevem snahy vnést přehlednou kauzalitu a racionalitu tam, kde není – ve vykolejené mysli vraha. Podle toho, co je o střelci známo, se co do politického přesvědčení pohyboval v mlze paranoie visící nad místy, kde se překrývá krajní levice s krajní pravicí. Možná ani to pro jeho čin nebylo podstatné, určující.

Docela pěkně tu událost a následnou hádku komentoval televizní bavič Jon Stewart. Jednak tu připisovací mánii odmítl. Řekl také, že jakkoliv se podobným událostem do budoucna předejít nedá, jedna věc by se udělat mohla. Lidé, kteří jsou součástí běžné politické debaty, by si snad mohli dát lepší pozor na to, aby nezněli jako choří násilníci. Ne proto, že by těch druhých díky tomu snad ubylo, ale proto, že tak budou lépe vidět. Pokud hlasy mainstreamu znějí jak výkřiky z konspiračních bažin, je to dost dezorientující. Pro obyvatele země, kde zástupci politických špiček běžně otravují vzduch nepodloženými řečmi o tom, kdo všechno po nich jde, a představitelé významných institucí nálepkují jiné jako estébáky a jehovisty, to jsou docela inspirativní slova.

O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL, redaktor LN

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...