Chan byla pověstná svými divokými koncerty, kde nic nedávalo smysl. Písničky ukončovala, kdy se jí zrovna zlíbilo, navazovala v polovině úplně jinými, na dlouhé minuty se odmlčela úplně nebo rovnou utekla z pódia. Občas se za mikrofonem objevila dočista opilá nebo polovinu vystoupení proplakala. Dnes zpěvačka tvrdí, že tyto časy jsou už dávno pryč, byť autentičnost a originalita projevu jí zůstaly.
Její nové album není tak docela „její“ - jde o volné pokračování projektu The Covers Record z roku 2000, kde Chan originálně přezpívala výběr ze svých oblíbených písniček, tehdy např. Lou Reeda. Rolling Stones nebo Boba Dylana. Všechny skladby měla už dávno dopředu odzkoušené, své koncerty občas právě takto kořenila. Jednou z nejznámějších a zároveň nejhezčích půjčených písní byla skladba Wonderwall od britských Oasis, kterou interpretovala v pořadu Johna Peela na BBC v roce 2000. Cat Power skladbám vdechuje docela jiné, nové kouzlo. Obvykle úplně ignoruje rytmus i melodii a nechává texty pocitově plynout. Její křehký hlas doplňuje jen akustická kytara nebo piano, což i z jinak rockových skladeb vytváří komorní baladu s často melancholickým nádechem. „Klasickým“ aranžím se ale Chan nevyhýbá.
Pusť mi nějaké blues Na dvanáctiskladbovém albu Jukebox doprovází Cat Power kapela Dirty Delta Blues, o zvuk se postaral dlouhodobý spolupracovník Stuart Sikes, držitel Grammy za práci na country desce zpěvačky Loretty Lynn. Pilotní skladba je velmi ambiciózní: Theme from New York, New York, původně Johna Kandera a Freda Ebba pro Scorseseho snímek z roku 1977 New York, New York, který zpopularizoval zejména Frank Sinatra. Ta, i navazující Ramblin' (Wo)man Hanka Williamse, zní v podání Cat Power ohromně slibně. Její dospělý hluboký hlas láká a svádí, výrazný doprovod klavíru příjemný pocit umocňuje.
Podobně silných skladeb je na desce ještě několik, třeba I Believe in You (Boba Dylana), Blue (Joni Mitchell), rozšířená verze obsahuje také doslova dech beroucí Breathless (Nicka Cavea) nebo španělské bolero Angelitos Negros. Tyto skladby jsou ale nosné samy o sobě a muselo by dát skutečně dost práce, aby se z nich stal propadák. Vedle těchto osvědčených a léty prověřených hitů se jediné dvě písně z autorského pera Chan Marshall příliš „nechytají“ (jde o zbrusu novou Song to Bobby a vlastní cover deset let staré Metal Heart). Bluesová nálada alba sice není nikde výrazně narušena a Chanin vokál se s posluchačem mazlí po celou dobu, přesto Jukebox postrádá něco zásadního - něco, čím běžně Chan nijak nešetří: „košilatost“ a roztomilou drzost.
Originalitu vlastní tvorby a volnost projevu Cat Power zatím nejsilněji projevila na dva roky staré desce The Greatest. Ta se ve finále prala o mnoho výročních cen (jako první žena získala ocenění Shortlist Music Prize). Fanoušci této „nové“ Chan budou Jukeboxu vyčítat přílišnou uzavřenost a „učesanou“ přirozenost s vědomím, že její autorská tvorba mnohé skladby přesahuje. I přesto je ale nový počin Cat Power ve vydavatelství Matador nadprůměrná deska, kterou potvrdila významné postavení na alternativní ženské scéně po boku Joanny Newsom na jedné a PJ Harvey na druhé straně. A kdyby nic jiného, dává důvod těšit se na její nadcházející autorskou nahrávku.
HODNOCENÍ LN 3
Cat Power: Jukebox Matador Records
