Ráda plavu. V sobotu chodívám do fitnesscentra cvičit, a zajdu si i do bazénu. Tedy když zrovna bývám v Praze. Máme chalupu na Písecku, na břehu Orlické přehrady. Pamatuji si ji od té doby, co jsem rozum brala, proto víkendy v jižních Čechách patří k těm nejlepším, co znám. Když není voda moc zelená, přeplavu jezero a jsem šťastná. Navíc všude kolem rostou houby.
Jezdím tam nejen v létě, ale i když už je chladněji. Podařilo se nám totiž domestikovat patnáct koček. Vozím sousedům kočičí žrádlo a oni je pak krmí. Jedna z nich dokonce porodila koťata na naší terase, jak na ně byla pyšná. Jiná se zas i s koťaty usídlila v pokoji, za nábytkovou stěnou. Musela jsem ji celou rozmontovat, protože jsme odjížděli do Prahy a potřebovali zamknout.
Vždycky v sedm ráno otevřu dveře, na prahu už sedí kočky a mňoukají: „Mňauuuu, dej nám najíst!“ Něco podobného se nám stalo před dvěma lety na Korsice. Bydleli jsme v krásném bungalovu, já ráno vyšla ven a tam stály tři hladové kočky. Smáli jsme se, že ty naše české jim musely poslat telegram.
Překročením všedních dnů je pak to, když jednou za čas odletím na prodloužený víkend do nějakého evropského města. Nebývá to často, protože létání je v posledních letech tak obtížné a obtěžující, že si člověk při představě všech procedur na letišti výlet dvakrát rozmyslí…
Naposledy jsme byli v Benátkách – nádherné paláce, projížďka na gondole, malé starobylé obchůdky, neuvěřitelná atmosféra. Až mi bylo líto, že všechno tohle jednou zanikne. V Paříži mě zase inspirovalo muzeum afrického umění, tolik nádherných věcí pohromadě, dokonalé propracované vzory. Samozřejmě i nakupuji, ale jen boty a kabelky. To je moje velká vášeň. Znáte lepší suvenýr z Benátek než kabelku od Prady?
Od té doby, co mí dva dospělí synové nebydlí s námi, začíná k víkendům patřit i společný nedělní oběd. Když už nemusím vařit denně a denně vymýšlet jídlo pro děti, vaření mě baví. Mám ráda exotickou kuchyni, klidně si dáme nedělní indický oběd. I když cizokrajné jídlo vařím metodou pokus omyl, jen tak se ho tady nenaučíte. I na chalupě se se sousedy trumfujeme, kdo co uvaří lépe. A každou chvíli tak slyším: „Pojďte ochutnat naše bramborové placky!“ zaznamenala Eva Hlinovská
