Petr Nečas včera demonstrativně odstranil zátarasy u úřadu vlády a přemlouvá ministry svého kabinetu, aby jezdili bez majáčků. Hezké gesto, ale pouhé gesto. Chce-li být skutečným předsedou občanů své země, měl by skoncovat s praxí takřka svévolného odebírání dětí z rodin. Protože jen dle poměru státního dluhu ku HDP se kvalita života měřit nedá.
Případ Veroniky Kočové a její dcery A. K. je z rodu těch, které těžko vysvětlíte cizinci.
Bohužel není vůbec ojedinělý. Obvodní soud pro Prahu 9 třeba prohlásil, že nezletilá A. K. byla bezprostředně ohrožena na životě, neboť „nebyly zjištěny podmínky, ve kterých chce matka (o dítě) pečovat“. Přeložme si to do lidské řeči: Nevpustíte sociální pracovníky a posléze soudní do bytu, a oni vám proto odeberou dítě.
Dokud byl Petr Nečas ministrem, chystal velikou reformu právě sociální praxe. Chtěl otočit přístup od bolševického odebírání ke skutečné sociální práci, tedy pomoci dětem a jejich rodinám. Vláda padla, plán taky a nový ministr Jaromír Drábek nevypadá, že by jej ochrana dětí budila ze spaní.
Zastavit dluhy je prirota, boj s korupcí také. Ale pokud chce Nečasův tým být též „vládou práva“, jak honosně slibuje, měl by začít chránit děti, mámy i táty. Ukrást matce dítě je lumpárna. Ale ukrást dítěti matku je zločin.
