Právě německá tajná služba BND se po vojenské intervenci v roce 1968, kdy před 48 lety do tehdejšího Československa, kde probíhal částečný pokus o demokratizaci, vtrhla vojska okolních komunistických zemí vedených Sovětským svazem, ocitla pod tvrdou kritikou.
Příběhy fotek ze srpna 68: Chemika z Pardubic v Praze obklíčily tanky |
Vždyť tehdejší komunistické Československo bylo jedním z jejích klíčových zájmů. Služba zcela selhala, psal německý tisk. Vláda ale rozvědku hájila. Manévry a logistika byly od počátku bedlivě sledovány. “To, co do uskutečnění vpádu nebylo rozpoznáno a ani rozpoznáno být nemohlo, je rozkaz k nasazení pro daný den... Pouze okamžik spuštění intervence byl momentem překvapení,“ uvedl 23. srpna 1968 mluvčí západoněmecké vlády Conrad Ahlers.
Oběti srpna 68: Češi a Slováci umírali pod tanky i ranou ze samopalů |
„Musím na tomto místě rozhodně prohlásit, že nejen Američané, ale také my – tehdejší spolková vláda – jsme měli detailní poznatky o vojenských přípravách Varšavské smlouvy, o skupině sovětských vojsk ve (východním) Německu, o Národní lidové armádě NDR, polské armádě (...) Měli jsme přesné poznatky o místech vpádu, přípravách a muničních skladech. Jedno jsme však nevěděli, a to, jak naloží politické špičky druhé strany se svými vojenskými možnostmi. To je také věc, kterou může zpravodajská služba zjistit jen v případě výjimečného štěstí a s tím nelze počítat. Toto rozhodnutí padlo s konečnou platností v sovětském vedení, v Kremlu, a to jen několik hodin předtím, než se armády daly do pohybu,“ zhodnotil zpětně tehdejší práci tajné služby bavorský ministerský předseda Franz Josef Strauβ v roce 1986.
Němečtí a čeští zpravodajci odhalují společně detaily dění v roce 1968Dosud neznámé informace se objevily v poslední publikaci výzkumné skupiny pro dějiny BND (Forschungs- und Arbeitsguppe „Geschichte des BND“) Spolková zpravodajská služba a pražské jaro 1968. Vůbec poprvé zde pracovali historici a archiváři obou služeb, tedy jak německé rozvědky, tak i české tajné služby ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace). S využitím originálů dokumentů vyjádřili svůj pohled na období roku 1968.  Okupace ČSSR v roce 1968 |
„Vývoj se KSČ vymyká z rukou“
A co tedy vše tajná služba sledovala a o čem informovala vládu? Například 13. března 1968 ohlásilo oddělení politické analýzy odboru BND zodpovědného za problematiku „světového komunismu“, že se politický vývoj v ČSSR vymyká KSČ z rukou.
Hlášeny byly také separatistické tendence na Slovensku. Ve zprávě je zmíněn vojenský zásah jako „jedno z možných řešení krize“.
Už v květnu se mluvilo o intervenci
Devátého května 1968 ohlásil zpravodajský zdroj BND v Praze, který poskytoval informace z politické oblasti, že se vedení KSČ obává sovětské vojenské intervence. Kromě toho zdroj tvrdil, že v Sovětském svazu je již připravována propaganda, která měla odůvodnit vojenský zásah kvůli „imperialistické“ agresi.
Okupace ČSSR v roce 1968
Zatímco vojenská situace byla stále jednoznačnější, zůstával politický kurz československého Dubčekova vedení nejasný. Politické analýzy BND vycházely ze zjištění, že většina členů ÚV KSČ zůstávala nerozhodná, zatímco „progresivní“ a „konzervativní“ síly čítaly po cca 30 procentech příznivců. Bojová hodnota československých ozbrojených sil byla oproti nastupujícím jednotkám států Varšavské smlouvy označena jako slabší, tvrdila tajná služba v dalším materiálu z 18. července 1968.
Dva dny před vpádem do Československa získala BND zprávu o pokračujících štábních cvičeních sovětských ozbrojených sil a ve svém hodnocení zpravodajec naznačil, že pravděpodobně došlo k simulaci vpádu do severovýchodní části ČSSR.
Je noc na 21. srpen a před 48 lety vojenská invaze do ČSSR začala. Jako okamžik jejího zahájení BND uvedla 20. srpen ve 23 hodin. Zajímavé je, že v tento okamžik se BND ještě domnívala, že se Národní lidová armáda NDR podílí po boku Sovětské armády na vpádu do Čech.
Okupace ČSSR v roce 1968
Dne 21. srpna 1968 v 11 hodin byla Spolkovému ministerstvu obrany předána organizační struktura „okupačních jednotek v ČSR“, tak jak je rozpoznala BND. O 50 minut později bylo ministerstvu odesláno další stručné orientační hlášení, které se týkalo situace ve vzdušném prostoru.
Nejsme už jako dřív závislí jen na materiálech StB, říká historik TomekPo dokumentech CIA (na: https://www.cia.gov/library/readingroom/ ) je to další informační zdroj jak k Pražskému jaru a sovětským (a "varšavským") přípravám na intervenci, tak i k samotnému průběhu intervence. Nejsme už jako dřív závislí jen na materiálech StB. Dokumenty BND obsahují další údaje k pohybům vojsk Varšavské smlouvy, což také zlepšuje poznání této operace. Oceňuji také, že průvodní texty jsou i v češtině a celá publikace je přístupná pro každého na internetu. To vše je vítaný přínos. Na druhou stranu dokumenty ukazují limity činnosti zpravodajských služeb: BND věděla, že se něco děje, ale k čemu přesně dojde a kdy, to nevěděla. Takže pro představitele SRN pak byl 21. srpen stejně překvapením. BND také ještě měsíc po počátku intervence předpokládala, že se jí účastní přímo i vojska NLA NDR, která se ale jen připravovala, do ČSSR nevjela (s výjimkou něco málo průzkumníků v pohraničí). Prokop Tomek, historik Vojenského historického ústavu |
Navečer ve 20:15 hodin byla vypravena informace o odporu civilního obyvatelstva v Praze a Bratislavě. Nyní se objevila domněnka o přítomnosti jednotek Národní lidové armády NDR v Praze. O dvě hodiny později bylo hlášeno zatýkání vrcholných politických představitelů v Praze, nevyjímaje tehdejšího nejvyššího komunistu, prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. Taktéž byly zmíněny ztráty sovětských tanků. Krátce před půlnocí byla ve 23:45 hodin na ministerstvo obrany odeslána poslední zpráva, vznikla však pouze na základě informací z otevřených zdrojů.
Obtížná situace agresorů
V den zahájení invaze informoval prezident BND Gerhard Wessel krátce po 18. hodině spolkového kancléře Kurta Georga Kiesingera o „odhadech vývoje v ČSSR na základě zpravodajských hlášení“. Poukázal při tom na rozsah, jehož může probíhající invaze dosáhnout. Strategická pozice Západu se kvůli ní v každém případě zhoršila. Poukázal i na propagandistickou kampaň sovětského bloku, které měla obvinit SRN z vyprovokování nepokojů.
  |
22. srpna popisuje tajná západoněmecká služba politickou situaci agresorů jako nadále obtížnou. Zpráva konstatuje, že pro kolaboranty bude obtížné získat podporu obyvatel. „Obyvatelstvo, přinejmenším ve velkých městech se postavilo na odpor,“ uvádí se v materiálu. Vojenská síla sovětských jednotek byla odhadnuta na 22 - 24 divizí, jež se nacházely také na hranici se SRN. Odpor ze strany československé armády nebyl zaznamenán.
Okupace ČSSR v roce 1968
Na konci srpna uspořádala tajná služba analytický brífink. Ten charakterizoval nálady obyvatel sovětského bloku poněkud depresivními slovy. „Napětí, válečná psychóza, strach a rezignace“.
Přiveďte Sověty rozumu, žádala NSR Spojené státy
Po celou dobu krize se ve vzduchu vznášela hrozba rozšíření vojenského vlivu sovětské armády. Za pravděpodobné byly považovány vpády do Rumunska nebo dokonce do Jugoslávie. Jedno hlášení tak popisuje rozložení sil sovětské armády v případu invaze do Rumunska.
V podobném duchu se pak nese osobní dopis prezidenta BND Gerharda Wessela řediteli CIA Richardu Helmsovi z pátého září. Wessel nastínil svůj náhled na československou krizi, celkový vývoj situace a na možné hrozby. Vyzval vládu USA, aby začala jednat a „přivedla Sověty v přiměřené míře znovu k rozumu“.
Krize v ČeskoslovenskuPolitická krize v Československé socialistické republice (ČSSR) se prohlubovala po celý rok 1967, obrat ale nastal až po sesazení stalinistického komunistického předsedy Antonína Novotného. Důsledky tohoto kroku vedly přímo k Pražskému jaru. Vzbuzená naděje v sobě zahrnovala liberalizaci Československa, odpoutání se od Sovětského svazu. To byl směr, který nemohla Moskva v žádném případě strpět. KSSS se pokoušela této výzvě zprvu čelit stupňujícím se politickým tlakem na soudruhy v Praze. Od počátku května začaly výrazné vojenské přípravy. Ty byly až průhledně zdůvodňovány přípravou na cvičení sil Varšavské smlouvy s názvy „Dunaj“ a „Šumava“, které měly probíhat v ČSSR od 18. do 30. června. V rámci těchto manévrů byly povolány početné jednotky z hloubi Sovětského svazu a Československo bylo vojensky obklíčeno. Záměrem cvičení z pohledu Moskvy bylo nejen demonstrovat moc a sílu, ale také ukázat, že československá armáda by při útoku NATO na účinnou obranu nebyla dostačující. Logickým důsledkem mělo být zdejší umístění sovětských bojových jednotek. Současně byl ještě více stupňován politický tlak na Prahu. Protože zastánci reformního kurzu okolo Alexandra Dubčeka nikterak neslevili ze svých představ a i stalinisté si nadále udržovali silný vliv v československé politice, hrozilo vyhrocení krize. V závěru manévrů „Šumava“ bylo spuštěno logistické a zásobovací cvičení Varšavské smlouvy „Dunaj“. Bylo naplánováno na 17. srpna 1968 a tehdy padlo na úrovni politického byra SSSR jednohlasné rozhodnutí pro ozbrojenou intervenci. Dne 18. srpna invazi odsouhlasili do Moskvy svolaní vrcholoví státníci NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. V noci z 20. na 21. srpna, krátce po 22. hodině, započaly invazi první sovětské vojenské stroje přistávající na pražském letišti. Spojené státy byly informovány o tom, že vojenská akce není namířena proti NATO. Pod pláštěm cvičení „Dunaj“ tak začala porážka „Pražského jara“. Po obsazení nejdůležitějších letišť v zemi vstoupila vojska Varšavské smlouvy o síle asi 500 tisíc mužů na území ČSSR. Klíčové pozice v Československu byly okamžitě obsazeny. Invaze proběhla bez velkého krveprolití, neboť armáda na rozkaz velení nekladla okupantům odpor. Dubček a další představitelé státu a strany byli zatčeni a odvlečeni do Moskvy. „Pražské jaro“ se stalo minulostí, reformní kurz byl násilně ukončen. Zdroj: Spolková zpravodajská služba a Pražské jaro 1968 |
