* LN Která informace byla pro vás v této kauze prvotním impulzem?
Před deseti lety jsem mluvil v Izraeli s jednou bývalou československou občankou. Vyprávěla o přítelkyni, které za války pomohl herec Karel Höger. Té informaci jsem příliš nevěnoval pozornost, přišlo mně to až příliš fantastické. Pak se v některých médiích objevily fotografie hajlujícího Högera na shromáždění v Národním divadle za heydrichiády a to mě zarazilo, tím spíš, když jsem si přečetl text v Lidových novinách o jeho ilegální odbojové činnosti. Pak text zopakovaly i Divadelní noviny. To všechno byla pro mě výzva k dalšímu pátrání a obrátil jsem se také na vdovu po Karlu Högerovi, paní Evu.
* LN Poskytla vám dokumenty?
Od ní jsem získal řadu dokladů, a to i takových, kterým ani ona sama příliš nerozuměla. Byly to důkazy o Högerově zpravodajské činnosti, například dokument z ministerstva národní obrany z roku 1945, který popisuje až neuvěřitelně široký záběr jeho aktivit. A také dvě fotografie odbojové pracovnice Julie. Rozhodl jsem se, že vypátrám její identitu a také zjistím, jak věrohodné jsou všechny tyto doklady. U nás se ale po identitě osob pátrá špatně, na rozdíl od německých úřadů naše odmítají sdělit i úmrtí, a tak mně nezbylo než všechno vyšlapat. Vydal jsem se po jejích stopách a objevil další příběh statečné ženy. Stejně jako Karel Höger o své činnosti nikdy nemluvila.
* LN Co jste o ní vypátral?
Zemřela v roce 1988 a kupodivu bydlela pár metrů ode mě. Zjistil jsem také, že pomáhala jedné konkrétní židovské rodině, a v této souvislosti jsem ještě zjistil, že Karel Höger dokonce pronikl do terezínského ghetta, což podle ředitele tamějšího Památníku nebylo tak složité, ale hrozilo, že by se člověk nemusel dostat zpět, a mohl zmizet v transportu. Höger ovšem působil i jako zpravodaj, měl krycí jméno Kolanda. Všechno mě to překvapilo, nechtělo se mi ani věřit, že tak nesmírně riskoval.
* LN Tématem českého herectva za protektorátu se zabýváte dlouho, co vás nejvíc překvapilo?
Samozřejmě lynč režiséra Jana Svitáka. Tam stále zůstává velké tajemství a pro historiky by to mohlo být vzrušující téma. Pořád ještě žijí lidé, kteří byli u Svitákova zabití. To mnou otřáslo, tím spíš, že jeho nelze jednoznačně označit za kolaboranta. Nečekaná byla vedle Högera i činnost dalších lidí, kteří se odmítali smířit s německou okupací, jako filmový pracovník Emil Sirotek nebo Jindřich Plachta. Kolaborantů nebylo tolik, jak se obecně traduje, naopak.
* LN V této oblasti se traduje i řada výmyslů. Přišel jste při bádání na fakta, která se překroutila?
Něco souvisí s mou prací do budoucna, a protože jsem pověrčivý, nerad bych byl úplně konkrétní. Pátrám po osudech jednoho slavného českého herce, který po válce působil v Hollywoodu a hrál i s Paulem Newmanem. Píše se o něm, že to byl kolaborant, ale z dokladů, které jsem získal tady i v USA, vyplývá, že to tak úplně nebylo.
* LN Co ještě máte v budoucnu v plánu?
Připravuji reportáž o lidech, kteří pronikli do Hollywoodu. Pokud jde o hvězdy zlaté éry Barrandova, mám ještě v rezervě dvě tři témata, která chci odvysílat ve volném cyklu Stopy, fakta, tajemství. Vždy by tam mělo být něco neznámého, tajemství, které si ti dotyční odnesli do hrobu.
