Rodák z Uherského Hradiště se vyučil jako zemědělec, konkrétně opravář hospodářských strojů. Po škole v roce 1997 přijal práci družstevního řidiče, jenže rok nato odešel do Kroměříže na vojnu. Po návratu do civilního života se k profesi za volantem vrátil a už u ní zůstal. Ačkoliv o několik let později jeho pracovní náplň nabrala zcela nový rozměr.
Poslední mise, udělal jsem toho pro ČR už dost. ‚Bosna‘ jako první český voják od 2. světové války padl v boji |
V dubnu 2005 se Radim Vaculík oblékl do zelené uniformy a nastoupil k 102. průzkumnému praporu v Prostějově. Nejprve sloužil u logistiků, počátkem roku 2007 přešel k „lehkým průzkumníkům“. V následujícím roce odjel jako řidič 1. mobilního pozorovacího týmu bojových jednotek na svou premiérovou zahraniční misi do afghánského Logáru. Ta se mu o dva měsíce později stala také osudná.
  |
„Byli jsme vysláni na dlouhou patrolu do distriktu Mohamed Agha. Úkolem bylo provést průzkum v oblasti horského masivu Aynak, který je třetím největším nalezištěm mědi na světě,“ popisoval s odstupem let Robert Chudý, Vaculíkův kolega. Společně s nimi tvořili posádku obrněného vozidla Humvee ještě další tři čeští vojáci.
Když se po plnění služebního úkolu přesně před 10 lety - 30. dubna vraceli zpět na americkou základnu Shank, 23 kilometrů jihovýchodně od ní padli do nastražené pasti protivníka. V 15:50 tamního času pod jejich vozidlem explodovalo improvizované výbušné zařízení, které zcela roztrhalo jeho přední část. Všichni vojáci byli zraněni, Radim Vaculík a Robert Chudý těžce.
Obrněný vůz Humvee poté, co pod jeho koly explodoval nástražný výbušný systém.
„Radim umřel na následky zranění pár hodin po incidentu. Já jsem byl stabilizován a s částečnými amputacemi levých končetin,“ přibližoval Chudý, který navíc utrpěl rozsáhlá vnitřní poranění plic a dalších orgánů. Zdravotník, který jel v obrněnci za skupinou, po nehodě přiznal, že když poskytoval první pomoc, své kamarády ze základny poznával jen podle jmenovek na spálených uniformách.
Smrt Radima Vaculíka byla v krátké době již druhým úmrtím českého vojáka v Afghánistánu. Pár týdnů před tím, 17. března, totiž sebevražedný atentátník zabil v Gerešku příslušníka Útvaru speciálních operací Vojenské policie Milana Štěrbu, zvaného „Bosna“.
Milan Štěrba, zvaný „Bosna“.
Zajímavostí je, že tragická událost se odehrála ve stejný den, kdy Poslanecká sněmovna schválila posílení českého kontingentu v Afghánistánu o speciální jednotky z prostějovské 601. skupiny speciálních sil generála Moravce. Zákonodárci o vyslání dalších jednotek na východ hlasovali jen pár hodin po incidentu.
„Obětoval život pro mír a pokoj světa“
Zranění byli po výbuchu transportováni do vojenské nemocnice v Bagrámu. Po ošetření je letadlo převezlo k lékařům do Česka. Robert Chudý strávil dva měsíce v Ústřední vojenské nemocnici, po návratu k rodině jej čekala těžká rehabilitace.
S Vaculíkem, jenž byl posmrtně povýšen do hodnosti praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu, se přibližně pět stovek lidí rozloučilo devět dní po jeho úmrtí v uherskohradišťských Mařaticích. Mezi přítomnými na mši, která se sloužila na jeho počest, byla zhruba padesátka vojáků, tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu Armády ČR Vlastimil Picek či předseda sněmovny Miloslav Vlček.
Vyjádřete soustrast či zavzpomínejte na Radima Vaculíka a další české vojáky, kteří zemřeli při nasazení na zahraničních misích - po kliknutí na banner.
„Milý Radime, bude nám chybět tvůj nemizící úsměv, kamarádská a obětavá povaha... Budeš chybět fyzicky, ale zůstaneš v našich srdcích. Bylo nám všem ctí s tebou sloužit. A mně bylo ctí ti velet,“ pronesl tehdy René Sabela, tou dobou zástupce velitele 102. průzkumného praporu Prostějov.
Radim Vaculík, od jehož smrti tomu je v pondělí přesně deset let, byl uložen do rodinného hrobu. V průběhu kondolence pozůstalým proletěly nad hlavami smutečních hostů dvě armádní helikoptéry, při vojenském pohřbu nechyběla ani čestná trojitá salva ze samopalů.
„V misi stojí vojáci každou chvíli tváří v tvář smrti, o to více si uvědomují svůj život,“ pronesl během bohoslužby vojenský kaplan Jaroslav Knichal. „A Radim to nejcennější, co měl, obětoval pro mír a pokoj tohoto světa.“
