Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kolej Yesterday (a Černobyl)

Česko

hudba Petr Skoumal text: Pavel Šrut zpívá: Michal Prokop & Framus 5 rok: 1984

To bejvávaly na koleji časy, už ráno začal večírek,“ vyprávěl cestou ze strahovských kolejí zpěvák Luboš Pospíšil svému příteli, textaři Pavlu Šrutovi. Nemluvil o vysokoškolských ubytovnách v Praze, vzpomínal na doby studia na pedagogické fakultě ve Staré Boleslavi. „Tam se žilo skoro až rodinným životem – pivo jsme si tahali na kolej, kde jsme si vařili, pekli a smažili, nejčastěji bramboráky. Do hospody jsme chodili jenom výjimečně – vlastně jen když nebyla škola,“ popisoval Pospíšil básníkovi, který v šedesátých letech okouzlil milovníky poezie svými sbírkami Noc plná křídel, Přehlásky a Červotočivé světlo.

Pavel Šrut na kolejích nikdy nebydlel, ale tohle vyprávění ho zaujalo: „To bejvávalo na koleji snění / bramborák voněl v kuchyni / někdo dal dvacet, někdo pade / za to jsme měli, kamaráde / hned štěně píva ve skříni...“ Během několika dní jej přetvořil do veršů a hotový text dostal na stůl hudebník Petr Skoumal: „Tahle písnička vznikla velice rychle – za dva dny jsem ji měl složenou, zaranžovanou, dokonce jsem ji i nazpíval. Nepovažuji se sice za žádného velkého zpěváka, v tomhle ohledu zdaleka nemám takové ambice jako třeba Vodňanský, který je schopen nazpívat i hymnu, takže jsem ani neuvažoval o tom, že bych Kolej Yesterday interpretoval, ale chtěl jsem ji slyšet jako celek.“ A s výsledkem byl víc než spokojen. „Petr Skoumal mi tenkrát zavolal a pouštěl mi píseň do telefonu – to do té doby nikdy neudělal!“ vybavuje si ještě dnes Pavel Šrut. Vzpomínková skladba na vysokoškolská studia se s dalšími písněmi zhudebněnými Petrem Skoumalem ocitla na pásku, který dostal jako první do rukou Luboš Pospíšil: „Bylo na ní pět písní – Groteska, Banální příběh o klíči, Až přijde dcera z diskotéky, Můj táta inženýr a přítel dobré knihy a Kolej Yesterday. Vybral jsem si Grotesku, Banální příběh a Kolej – první dvě jsme později natočili na desky, Kolej Yesterday začali zkoušet. Bohužel jsem tehdy zavedl systém, který by v každé hudební skupině měl fungovat jen s omezenou platností – demokracii.“ Luboši Pospíšilovi a kytaristovi Bohumilu Zatloukalovi se skladba líbila, bubeník David Koller, klávesista Michal Pavlík (dnes violoncellista skupiny Čechomor) a baskytarista Ladislav Boháček byli opačného názoru – to není žádný bigbít, to přece hrát nebudeme! A tak byla v důsledku rovného hlasovacího práva Kolej Yesterday v Pospíšilově skupině 5P odsunuta na kolej vedlejší a mohl se jí chopit Prokopův Framus 5. Michalu Prokopovi skladbu přinesl jeho tehdejší klávesista Lubor Šonka. „Okamžitě se mi ta píseň zalíbila, ale nevěřil jsem, že bych ji někdy dokázal zazpívat tak civilním projevem jako Petr Skoumal. Moc se mi do ní nechtělo, nebyl to můj šálek kávy – vždyť v šedesátých letech jsem zpíval americký soul, následně jsem přes deset let tápal v pop music a pak se s polovičatými výsledky pokoušel navázat na své začátky. A tohle bylo zase něco úplně jiného, obrovský stylový skok – musel bych při zpěvu úplně jinak pracovat s textem. Bál jsem se, že to nesvedu. Láďa Kantor mě musel chvíli přemlouval, abych to alespoň zkusil. Nakonec se mu to podařilo a výsledkem byla klíčová skladba mé kariéry,“ soudí Michal Prokop. I když každý z kapely Framus 5 přiložil při dotváření této skladby ruku k dílu, Skoumalův původní klávesový riff zůstal zachován – ostatně skladatel sám se v pražském studiu FOKS podílel i na celkovém aranžmá. „Vzhledem k tehdejším technickými podmínkám, které byly víc než legrační, je velký zázrak, že i po letech zní tahle skladba zvukově docela obstojně,“ soudí Per Skoumal o titulní písni čtvrtého Prokopova alba, které se na trhu objevilo v podzimních dnech roku 1984; předcházelo mu vydání stejnojmenného singlu, na jehož druhé straně zuřila Bitva o Karlův most.

Popis studentského života na imaginární koleji se stal okamžitým hitem, na Vokalíze 1983 dokonce získal cenu za nejlepší kompozici a o rok později byl vyznamenán Českým hudebním fondem.

Oficiální vydání nahrávky s anglickým slovem v názvu slibovalo také určitý posun od normalizace k normálnosti, alespoň na hudební scéně.

Brzy se však ukázalo, že šlo o planou naději; nenormálnost pokračovala. „Na gramofonové desce se značkou Panton smělo sice vyjít album pojmenované Kolej Yesterday, ale podle rozhodnutí správců socialistického vkusu v Pražském kulturním středisku, což byla organizace zřizující tehdy naše koncerty, se tento imperialistický výraz nesměl objevit na plakátech propagujících naše vystoupení k aktuálně vydané desce. A tak jsme v roce 1985 objížděli Československou socialistickou republiku s programem Kolej Y,“ vybavuje si ještě po čtvrt století Michal Prokop. Ostatně stejně dlouho tuhle skladbu hraje na koncertech, publikum si ji žádá. A není divu – chytlavá melodie, zpěvný refrén a narativní text. I když... Existuje nemálo posluchačů, které dodnes trápí smysl slov: „To bylo před tím vejbuchem...“ Někteří si tenhle verš spojují s výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu – ten však světem otřásl až dva roky po vydání písničky Kolej Yesterday. „V mých představách byla tahle píseň situována do poloviny šedesátých let, kdy ještě rostly holkám vlasy a invaze vojsk Varšavské smlouvy byla v nedohlednu.

Sporná jsou samozřejmě slova o tom, že ,tenkrát, hochu, ještě ozáření / hrozilo leda od slunce‘. Sám si je dnes nedovedu vysvětlit – na nebezpečí jaderné katastrofy jsem tenkrát určitě nemyslel. Snad to byla básnická předvídavost,“ krčí rameny Pavel Šrut.

Ostatně když šestadvacátý dubnový den roku 1986 skutečně došlo v Černobylu k naplnění básníkovy vize, píseň se nějaký čas nesměla objevit v rozhlasovém ani televizním éteru. Zákaz definitivně zničil až výbuch v listopadu 1989, jehož tlaková vlna vynesla interpreta skladby Kolej Yesterday na nějaký čas do parlamentu. Ale to už je dávno, yesterday...

Příště: Wabi Daněk: Rosa na kolejích

Autor: