Země se netočí kolem Slunce, ale obíhá okolo něj. To není slovíčkaření, mezi oběma tvrzeními je hluboký fyzikální i filozofický rozdíl, z něhož vyplývá odpověď.
Starověký svět tvořený soustavou otáčejících se křišťálových sfér nesoucích planety zbořil v roce 1609 Johannes Kepler důkazem, že planety obíhají okolo Slunce po eliptických drahách. Místo otáčení sice průhledných, ale pevných koulí tu náhle byl pohyb v prostoru. Isaac Newton odhalil, že příčinou tohoto pohybu je gravitace.
Je pravda, že i astronomové často hovoří o rotaci galaxie, ale ve skutečnosti jde o obíhání jednotlivých hvězd okolo galaktického jádra, v němž opravdu trůní zmíněná černá díra.
Galaxie se díky gravitaci drží vzájemně při sobě a tvoří kupy galaxií. Jednotlivé galaxie v kupě se samozřejmě také pohybují. Základním tvarem dráhy je vždy elipsa, ale protože se všechny objekty svou gravitací navzájem ovlivňují, výsledný pohyb je na první pohled spíše chaotický než rotační.
V měřítku celého vesmíru pak nad gravitací vítězí rozpínání zrychlované záhadnou skrytou energií, takže kupy galaxií se od sebe jakoby vzdalují. Jakkoli je ta představa obtížná, je třeba se smířit s tím, že vesmír nemá žádný střed, z něhož by se rozpínal a okolo něhož by se mohl otáčet. Vesmír se tedy neotáčí, ale je plný složitého pohybu, jehož choreografem je gravitační síla.
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz. Obálku označte Věda - záhady.
