O DESIGNU
Přiznám se, že neznám mnoho českých výtvarníků, kteří s takovou lehkostí ovládají pole svobodné tvorby i přetěžkou disciplínu knižní ilustrace tak jako Stanislav Kolíbal (1925), malíř, grafik, sochař, scénograf, ilustrátor, pedagog... Ilustrace se z knih nenápadně vytrácejí jako pověstná pára nad hrncem a existuje už jen pár jedinců, kteří ilustrační prapor stále pevně třímají. Stanislav Kolíbal mezi ně už dlouhá léta patří.
Vsadím se, že byste v záplavě ilustrací různých autorů celkem snadno poznali například chlupatý rukopis Zdeňka Smetany (třeba večerníček Příběhy z mechu a kapradí a v nich pařezoví hrdinové v bílých čapkách Křemílek a Vochomůrka, či příběhy o Rákosníčkovi) nebo kouzla Radka Pilaře, který svým figurkám kreslil kukadla jak zrcadla (kdo by neznal třeba chlapíka na jednokolce ve znělce Večerníčka nebo loupežníka Rumcajse a jeho Manku). Ale vsadím se o co chcete, že Kolíbalův rukopis by nepoznal skoro nikdo. Pro každé zpracovávané téma totiž hledá naprosto individuální způsob výtvarného vyprávění. První hlubokou brázdu na poli dětské ilustrace vytvořil Kolíbal knihou Strom pohádek z celého světa (1958, SNDK), následovaný Druhým stromem pohádek z celého světa (Jan Vladislav a Vladislav Stanovský, SNDK 1959). Zpracováním těchto ilustrací Kolíbal vypálil rybník všem snaživcům, podbízejícím se mrňatům roztomilým, jakoby neohrabaným kresebným žvatláním a vizuální infantilitou. Někde je konkrétní, jindy jen ťukne barvou do papíru. Své kresby umisťuje do výrazně barevných, vesměs čtvercových ploch, které lehce rozhazuje po ploše mezi typografickou osnovu knihy, která je také jeho dílem.
Jedním z dalších povedených opusů je finská sága O třech bratřích z Kalevaly a kouzelném mlýnku (1962, SNDK). Její obrazový kód našel Kolíbal v sulfátovém papíru, který dynamicky pojednal velkorysými otisky monotypu.
Čitelnost obrazového sdělení zde plave někde mezi abstrakcí a snahou o jemný drobnopis.
Celková koncepce knihy má charakter čerstvě vykopané historické bichle.
Jiným případem jsou zase ilustrace ke knize A. Solženicina Jeden den Ivana Denisoviče (1965, Nakladatelství politické literatury), jakoby vyškrábané někde v chladu noci do už tak dost rozedrané stěny gulagu, kdy se za nehty bolestně vtírají dřevěné třísky. Obraz lidských stínů je vypalován do kousků dřeva, které jsou na stránkách zapasovány do bílé plochy.
Křišťálové sestry Vladimíra Reise (1965, SNDK), australské a oceánské pohádky, jsou naplněny živými, gestickými kresbami tuší, které jsou sem tam promazané akvarelově třaskavým semtexem jako právě čerstvě namíchanou hlinkou.
Další kniha patří do doby socialismu, kdy produkce zajímavých knih byla na nejnižším možném čísle počtu výtisků a kdy existovaly tzv. knižní čtvrtky.
Znamenalo to, že se v tento den už od časného rána začaly před některými knihkupectvími vytvářet dlouhé fronty na knižní novinky. Bylo běžné, že se na pultech objevilo jen pár výtisků knihy a venku čekal několikrát zakroucený had netrpělivých lidí. Mezi takové knihy rozhodně patřili Dubliňané Jamese Joyce (1988, Odeon). Kolíbal zde navrhuje ilustrační doprovod vizuálně snad nejblíže své volné tvorbě. Jde o kresby tuší, vykreslující imaginární a zároveň velmi existenciální prostor, které přesně vystihují atmosféru knihy.
S výčtem Kolíbalem ilustrovaných knih bychom mohli pokračovat dost dlouho, za všechny aspoň ještě Pohádky ze země draka (Jan Vladislav, SNDK 1960), Španělské pohádky (Jan Cibula, Albatros 1984,), Prodroužený úžas Antonína Sovy (1989, Odeon) a mnoho jiných.
Současnou Kolíbalovu aktivitu na poli grafického konceptu knihy můžeme sledovat ve velmi vydařené ediční řadě De arte (vydává Arbor Vitae), kterou Kolíbal nejen graficky upravuje, ale je i jejím ideovým garantem. Vyšla v ní už pěkná řádka textů a úvah umělců (např. Marguerite Durasová Psát nebo Ludwig Mies van der Rohe Stavění).
Se zájmem bibliofila pravidelně procházím v knihkupectvích poličky s dětskou literaturou a musím říct, že stále trvá nadvláda donekonečna reeditovaných kamenných autorů. Až na pár spíše překvapivých výjimek standardně vysoké laťky, např. ilustrací Petra Nikla či Františka Skály, anebo pečlivě opečovaných ilustrovaných knih vydavatelství Baobab, nevidím bohužel nic moc oslnivého a hlavně nového. Vy ano?
***
Zpracováním knižních ilustrací Kolíbal vypálil rybník všem snaživcům, podbízejícím se mrňatům roztomilým, jakoby neohrabaným kresebným žvatláním a vizuální infantilitou
O autorovi| Petr Babák grafický designér Autor je vedoucí ateliéru Grafický design a nová média na VŠUP a grafického studia Laboratoř (www.laboratory.cz)
