Jedenadvacetiletý Kryštof je vysloveně studijní typ. Na gymnáziu studoval bez problémů a nakonec se dostal dokonce na tři fakulty. Na právnickou, na pedagogickou a také na ekonomickou. Po dvou letech studuje už jen ekonomii, protože chce být finančníkem.
Když se ho zeptáte, proč chodil na ty další dvě, odpoví racionálně: Na pedagogickou fakultu jsem chodil kvůli jazyku. Dostal jsem se na učitelství angličtiny a ohromně se v tom jazyce vylepšil. Na právech jsem získal pojem o právu a kamarády mezi budoucími právníky, a pokud jde o ekonomii, ta mě prostě zajímá.
Kryštof není zdaleka sám. Těch, kteří studují zároveň aspoň dvě fakulty, je mezi vysokoškoláky nezanedbatelné množství.
Nejlevnější jazykový kurz Ostatně statistika mluví jasně. Jak jsme zjistili v Ústavu pro informace ve vzdělávání, například v roce 2009 studovalo na vysokých školách v České republice 389 231 fyzických osob. Počet studií (to znamená, že ti, kteří studují na více školách, jsou započítáváni tolikrát, na kolika školách studují za stejný rok) však činil 402 718. Rozdíl 13 487 vypovídá o studijních místech obsazených lidmi, kteří studují na více školách.
Kryštofův případ vypovídá o několika věcech: zaprvé o jeho schopnostech, které budou patrně nadprůměrné, dále o tom, že některé fakulty mohou fungovat jako nejlevnější jazykové kurzy, ale taky o tom, že studium na mnohých českých vysokých školách a fakultách asi nebude příliš náročné.
Jak to proboha stíhají?
Třeba britští nebo dánští studenti, když slyší, že u nás někdo studuje více fakult najednou, se pořádně diví: něco takového není přece v lidských silách, vrtí nedůvěřivě hlavou s tím, že je samotné studium na jedné fakultě vytěžuje maximálně.
Šéf poradců ministra školství Jan Koucký o této u nás dost rozšířené praxi ví a také ji nepovažuje za něco, co by svědčilo o náročnosti některých studijních programů. Něco jiného je podle něj transfer kreditů. „Je v pořádku, když má například student psychologie, který se rozhodl studovat také arteterapii, možnost absolvovat speciální výuku na jiné fakultě zaměřené na umění,“ říká pro ilustraci. „Ale jako součást jednoho studijního programu.“ Rozuměj tak, že navštěvuje jen určitý kurz či předmět na jiné fakultě (třeba i v cizině) namísto kurzu ve svém programu na fakultě domovské.
To se však využívá méně, než by bylo pravděpodobně možné. Například vysokoškolákům, kteří vyjeli v rámci programu Erasmus na semestr či dva na zahraniční univerzity, pak domovské fakulty uznávají často jen minimum tam získaných kreditů, čímž se studium protahuje a prodražuje.
Vede Brno Zdá se, že nejvíc ambiciózních studentů má Masarykova univerzita v Brně. Podíl těch, kdo studují více jinak samostatných oborů, tam činí mezi pěti a sedmi procenty z celkového počtu studujících a spíše jich přibývá.
Zatímco v roce 2003 měla univerzita 1500 studentů zapsaných ve více než jednom studiu, v roce 2006 jich bylo 2800 a v roce 2009 dokonce 3500. (Počet studujících v jednom studiu rostl sice také, ale o dost pomaleji. Mezi lety 2003 a 2009 z pětadvaceti na pětatřicet tisíc. Pro srovnání: na Karlově univerzitě studovalo k 31. říjnu loňského roku - novější statistika není - jednu fakultu téměř 50 000 lidí, dvě fakulty 1048 a tři fakulty 8 studentů.)
Podle mluvčí Masarykovy univerzity Terezy Fojtové čísla dokládají filozofii školy, která chce studentům umožnit, aby se sami podíleli na tvorbě svého studijního profilu. „V mnoha případech se jedná o obory příbuzné, jejichž kombinací si zvyšují šanci na uplatnění na trhu práce,“ uvádí mluvčí.
Jenže personalisté v poslední době tvrdí, že dva diplomy neznamenají zdaleka vždycky výhodu. Vzdělaných už je poměrně hodně a firmy více než diplomy upřednostňují praxi.
Sedmadvacetiletý Jan Kálal, který studoval souběžně s žurnalistikou a mediálními studii po dva roky také matematicko-fyzikální fakultu, si ale myslí, že si tak rozšířil obzor a způsob myšlení, což při své práci v jedné z televizí bezesporu využije. Skutečnost, že šlo o dva diametrálně odlišné obory, považuje za výhodu.
Pozor na délku studia Univerzita Karlova uvádí jako nejčastější kombinace studium na filozofické či pedagogické fakultě a fakultě sociálních věd a dále na filozofické a pedagogické fakultě. Najde se ale i kombinace s katolickou teologickou fakultou nebo s fakultou humanitních věd.
Faktem je, že ne všichni, kdo studují více fakult najednou, všechna studia dokončí. A ještě méně vysokoškoláků to udělá v řádném termínu, tedy v době, která zahrnuje standardní dobu studia, což je u bakalářských programů zpravidla tři roky. Pak se ovšem vystavují nebezpečí, kterého si mnozí nejsou tak úplně vědomi. Mohli by platit školné.
Zákon totiž říká, že studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola za studium poplatek. To neplatí, jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho.
Nejde o horentní sumy. Zpravidla se pohybují kolem tří tisíc za rok, ale i tomu se lze poměrně snadno vyhnout, pokud člověk pozdrží jedno studium tak, aby skončil obě stejně, tedy v případě bakalářů do čtyř let, v případě magisterského studia většinou tři roky.
Příliš snadné brouzdání Předsedkyně výboru pro vědu a vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu ČR Anna Putnová (TOP 09) je přesvědčena, že současný systém umožňuje snadné zneužívání. „Zatěžuje finančně i kapacitně vysoké školy a nepřispívá ke vzdělanosti populace,“ míní. Mladí lidé podle ní často jen zkoušejí, kde jim to bude víc vyhovovat. Díky kreditnímu systému mohou totiž po fakultách „snadno brouzdat dva roky“.
Anně Putnové, která je také děkankou Podnikatelské fakulty Vysokého technického učení v Brně, se nelíbí, ani když například biochemik jde po ukončení tohoto studia studovat ještě biofyziku, kde mu nemálo předmětů z předchozího studia započítají. Považuje to za neúměrné prodlužování studia a využívání studentských sociálních výhod. Domnívá se, že je čas na to, abychom se nad celým systémem zamysleli. K racionalizaci může podle ní přispět zavedení školného. „Aby si každý rozmyslel, co chce opravdu dělat a k čemu má skutečné předpoklady,“ říká.
A není pochyb, že v době všeobecného šetření najde spojence.
***
JAK SE LONI STUDOVALO NA ČESKÝCH VŠ
V roce 2009 studovalo na vysokých školách
v ČR celkem 389 231 studentů.
Z toho:
376 202 studovalo v jednom studiu
12 616 studovalo současně ve dvou studiích
378 studovalo současně ve třech studiích
26 studovalo současně ve čtyřech studiích
8 studovalo současně v pěti studiích
1 student studoval současně v šesti studiích
Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání / Hell
