Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kolmačkovo Moře: Slyšíš ten šum?

Česko

Z české poezie respondenti letošní ankety nejčastěji jmenovali knihu Pavla Kolmačky Moře. Vyšla dvanáct let po předchozí sbírce Viděl jsi, že jsi.

Nikdo snad rozumně nepochybuje o tom, že jazyk, ve smyslu artikulované lidské řeči, vznikl jako původní pole poezie. Tak jako přírodní útvary, rostliny a zvířata, také básně přitom dalece přesahují jakýkoli záměrně hledaný užitek a vytčený význam. A ukazuje-li báseň věci podobně jako ruka, kterou k nim často bezděčně napřahujeme, je to jen další potvrzení, že jazykový význam je poezií vpleten do ukazovaných věcí a že gestem čistě jazykového „podívej“ odvádí báseň pozornost od sebe samé.

Neukazuje-li báseň na sebe samu, neznamená to ještě, že by postrádala jemnou vnitřní artikulaci. Tak třeba v básni Mraky: Sloup deště se opírá o vrakoviště. V průrvách, nikým nesledován, trvá obřad ohně.

Přeryv čili významový vodopád přes hranu verše zde provází jemný vnitřní rým jako obdoba vln, narážejících na významy slov a odkazujících zpět k moři z názvu sbírky. Moře je odedávna synonymum neomezena; ve skutečnosti je ale místem obrovského a pro nás nevnímatelného množství jednoznačných stavů, zašifrovaných v šumu. Poezii lze chápat jako řeč, která tyto stavy dešifruje a vyjímá z moře vymezeného geograficky. Uchováním fyzické podoby zvuků v psaném slově přitom otevírá tišší rozměry věcí a zachycuje šelest nenápadné apokalypsy, která nemá nic společného s koncem času. Snad proto není moře v Kolmačkově poezii novým motivem – a spíše než motivem zůstává jedním z obzorů, na nichž se vnímané setkává s vyslovovaným. Takto zní závěr Ezechiela v parku z předešlé sbírky Viděl jsi, že jsi: Rozběhl jsem se za tebou, zakopl a spadl.

Začalo pršet, déšť jednotvárně šuměl.

Zřetelně, jasně se ozýval hukot moře ve větvích, listech a stéblech trávy.

Slovní spojení zřetelný, jasný hukot není jistě pouze popisem sluchového vjemu, ale prolnutím vnímání a jazyka, který se na zřetelnosti a názornosti přinejmenším podílí: je tím, co dává hukotu hranici či osnovu. Procezený deštěm, hukot moře doslova a do písmene přichází ke slovu a spolu s ním prostupuje věcmi. V tomto prostupování je bezpochyby pravé kouzlo básně jako živlu neunáhlené proměny. Odtud obdivuhodná kontinuita sbírky Moře s předešlou tvorbou (krásně ji dokládá též báseň Slyšíš ten šum?). Také následující verše, uveřejněné před dvanácti lety, se zároveň stávají pozadím, z něhož se novější básně přirozeně vydělují: Dívala se v kuchyni na fotku moře.

Naslouchala hukotu vln, skřekům racků.

Večer se rozhořel náhle jak oheň a žehnal její samotu.

Nejde jen o to, že sám název nové sbírky jako by nabízel komentář sbírky předešlé a spolu s ní i Kolmačkovy vlastní poetiky. Běží spíše o společné vyzdvižení této poetiky z vnější formy času, odměřované kalendářem, a její přesazení do mnoha různých časů, vždy těsněji přimknutých ke konkrétní situaci. Báseň Pět minut ztvárňuje toto přesazení a spolu s ním motiv hranice i jejího rozplývání až k prolnutí vnějšího obzoru věcí a vnitřního obzoru jazyka, který jako by jen popisoval: Pět minut za Kolínem jasný mořský motiv: předěl mezi pevninou a mraky mizí, jižně od trati člověk zvedá ruku z pláně a hned se zas topí.

Výslovné připomenutí by zasloužily i další básně, v nichž se naopak jasněji ukazuje, že Moře rozhodně není variací na úzký okruh témat; zejména poslední oddíl sbírky se otevírá vzdáleným a nečekaným dějům. Také skrze ně dokáže Kolmačka rozvíjet zvláštní a těsný vztah, který váže každou skutečnou poezii k próze. V této vazbě nejde o vnější vztah dvou literárních žánrů, nýbrž o to, že i ve své podstatné intimnosti má báseň od chvíle, kdy vzniká, množství neviditelných čtenářů, z nichž každý si ve sdílené důvěrnosti uchovává svůj vlastní hlas, svou vlastní šifru šumu světa. A čteme-li Moře nahlas, náš tělesný a slyšitelný hlas napomáhá ukotvení významu veršů ve vnímatelných věcech. Moře i tím dokládá, že poezie je vždy soukromá i dialogická, což neznamená, že by se něčeho domáhala.

***

Pro knihu dále hlasovali Petr Borkovec, Ondřej Horák, Jonáš Hájek, Lenka Jungmannová, Václav Kahuda, Pavel Kotrla, Milan Suchomel, Petr Šrámek a Jan Štolba.

5. MÍSTO

Moře

Pavel Kolmačka Vydalo nakladatelství Triáda, Praha 2010. 97 stran.

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách
Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách

Také jste radši, když si děti oblíbí hezkou českou písničku místo nějaké v angličtině? Pak se vám rozhodně bude líbit tahle rybičková písnička od...