PRAHA Od doby, kdy se obě hlavní divadelní ceny udělují, se každoročně post festum přetřásají stejná témata. Známí kritýzmajstři a mudrlanti rok co rok světu oznamují, že cenu měl dostat ten a ten, nebo že ocenění jsou hnusně pragocentrická, což tedy letos půjde dost ztuha. Pak je ještě sorta, která k popisu každé pitominy na českých jevištích připojuje, že aspiruje na Thálie, případně počínaje zářím nebo lednem prohlašuje, že jsme právě byli svědky inscenace sezony nebo roku (že bude následovat dalších pět stovek jevištních děl, není důležité).
Ale aby nešlo jen o střelbu do vlastních řad - budeme opět pozorovat kyselé obličeje těch, kteří nebudou stát na stupních vítězů, protože někdy i letitá herecká průprava je v tak vypjatých situacích na kočku. A bude se zase děkovat: mamince, tatínkovi, režisérovi, kolegům, rodině i papouškovi Bélince. Bylo by krásné, kdyby se ujala tradice proklínání režisérů a šéfů, jak se o její zavedení pokusil Pavel Landovský na letošních Českých lvech. Na dotčený dýchánek to sice tak úplně nepatřilo, ale Landovský pochopil, že tentokrát nebude mít šanci ani na Cenách Alfréda Radoka ani na Tháliích, a využil toho, co bylo po ruce. Sotva vyslovil, že proklíná šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala a jeho přisluhovače, byl odtažen, takže nemohl svou roztomilou myšlenku rozvést, ale nevadí. I tak to bylo hezké. Pokud jde o věk, je udělování cen v divadle a ve filmu spravedlivé a dostane je stoletý kmet i sedmnáctiletá mladice. Zato výtvarníci jsou pěkné potvory - tam dostane cenu jen umělec do pětatřiceti, komu je víc, táhni k čertu, nemáš nárok, už z tebe nic zajímavého nevypadne. Navrhuji zavést cenu pro umělce nad sedmdesát let, ať si mládež trhne.
Stejné potíže mají v zahraničí, sice se tam neproklínají (aspoň o tom nevíme), ale také jsou zmateni, jak zjistil šéfredaktor Světa a divadla Karel Král. V článku v právě vycházejícím čísle k udělování Cen Alfréda Radoka píše, že tokijská zastupitelka Suzi Suzuki předložila na sklonku roku 2007 městské radě k posouzení návrh vyhlášky, která na území města zakazuje udělování uměleckých cen. „Tento krok navrhuji z důvodu hygienických,“ řekla na vysvětlenou. „Přejímáme se západní kulturou i ambiciózní individualismus, který zcela odporuje naší tradici a ničí ji. Udělování uměleckých cen je jednou ze zvláště medializovaných forem tohoto individualismu. Musíme se mu bránit.“ Návrh prý neprošel. Kupodivu stejně dopadl i Mark Rockefeller, který novinovými inzeráty prosazoval přerušení udílení divadelních cen v New Yorku, a to na dobu pěti let. Uváděl opačné důvody než jeho japonská kolegyně. Přemíra cen je pokusem o potlačení individuality, neboť vede k situaci, kdy je příliš mnoho uměleckých výkonů zdánlivě výtečných, a tudíž není ten skutečně výtečný umělecký výkon rozpoznatelný,“ napsal.
Herci hercům Cena Alfréda Radoka má pravidla tak jasná, jak to jen při subjektivitě divadelní kritiky je možné. Sčítají se hlasy a ceny dostávají ti, kteří obdrží jejich nejvyšší počet. Naproti tomu je dvoustupňové rozhodování v Tháliích problematické, a to ani nemluvě o cenách za celoživotní mistrovství a jiných. Osobní priority či animozity tu v minulých letech byly až příliš zjevné, ale nechť si herci sobě udělují ceny, jak uznají za vhodné. Thálie se ale umí postarat o svou propagaci, slavnostní ceremoniál se pravidelně objevuje v prime timu na ČT 2, jelikož Herecká asociace pragmaticky popadla takové sponzory, kteří se o to postarají. Otázka zní, zda je tak úplně oč stát a zda je opravdu jedno s kým se spojit. Radoci se sice drží hesla „chudoba cti netratí“, ale doplácejí na ně. Paradoxně se loni zviditelnili tím, že se výsledky ankety kritiků na internetu omylem „proflákly“ ještě před udělováním.
Letos je vše přísně střeženo, i když jeden skandálek se rýsuje. Výtvarnice Veronika Richterová se vzdala nominace, odmítá zde figurovat společně s Martinem Černým, s nímž je podepsána na scénografii inscenace Milada v Divadle Na zábradlí. Tvrdí, že autorství patří pouze jí. Unikátní výprava - „první pet art“ v českém divadle - je nepochybně samostatným dílem výtvarnice, jejíž jméno je dnes v Česku de facto synonymem pro zmíněnou odnož výtvarného umění, ale věc měla být řešena už při premiéře a výrobě programu. Divadlo tvrdí, že šlo o první scénografickou zkušenost Richterové, a proto se rozhodlo po vzájemné domluvě zapojit do společné práce profesionálního scénografa Martina Černého.
Radoci jsou v celé kauze už tuplem nevinně, ale i takový skandálek v dnešní mediální době může působit jen blahodárně.
***
Nominace na Ceny Alfréda Radoka 2007
INSCENACE
* Franz Kafka a Dušan
D. Pařízek: Proces
režie Dušan D. Pařízek, Pražské
komorní divadlo - Divadlo
Komedie
* Dmitrij Merežkovskij: Smrt
Pavla I.
režie Hana Burešová
Městské divadlo Brno
* John Millington Synge: Hrdina
západu
režie Ondřej Sokol
Činoherní klub
ČESKÁ HRA
* Arnošt Goldflam:
Doma u Hitlerů
* Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha:
Strange Love
* Milan Uhde:
Zázrak v černém domě
* Jáchym Topol:
Cesta do Bugulmy
ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON
* Kateřina Burianová
* Helena Dvořáková
* Kateřina Lojdová
* Ivana Wojtylová
MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON
* Martin Finger
* Erik Pardus
* Jaroslav Plesl
DIVADLO
* Činoherní klub
* Dejvické divadlo
* Pražské komorní divadlo -
Divadlo Komedie
SCÉNOGRAFIE
* Matěj Forman
* Veronika Richterová a Martin
Černý
*Tomáš Rusín
* Krystýna Täubelová
HUDBA
* Vladimír Franz
* Michal Pavlíček
* Miloš Orson Štědroň
TALENT
* Viktorie Čermáková - režisérka
* Jiří Havelka - režisér
* Miloslav König - herec
