WASHINGTON Wall Street „si snědl, co si uvařil, a zadusil se tím,“ popsal finanční krizi šéf banky Morgan Stanley John Mack před Komisí pro vyšetřování krize v americkém Kongresu. Podle něj bankéři dostatečně doplatili na své chování před krizí ztrátami svých ústavů a o podstatných změnách ve finančním systému nechtěl mluvit. Jenže členům komise, která zahájila tento týden svá slyšení výslechy finančních bossů, to zřejmě nebude stačit.
Deset členů komise vybrali zástupci obou velkých politických stran. Formálně mají zkoumat 22 různých případů od systémů odměňování bank přes bankovní podvody až po strukturu trhu s nemovitostmi. Ve skutečnosti jde ale hlavně o šetření příčin světové finanční krize a nakonec asi dojde i na doporučení, která by mohla změnit fungování světových finančních trhů. Jako za Velké deprese Je zde velká podobnost s komisí, která měla ve třicátých letech minulého století zjistit příčiny Velké deprese. Důvody krize nezjistila -o tom se přou ekonomové a historici dodnes - ale povedlo se jí změnit finanční systém. Na základě jejích návrhů vznikla Americká komise pro cenné papíry a povinné pojištění vkladů. Podobné instituce pak vznikly i v Evropě. Díky závěrům komise bylo také až do osmdesátých let v USA odděleno komerční a investiční bankovnictví.
Přitom se původně od komise čekalo jen to, že uklidní veřejnost, která dávala vinu za krizi především bankéřům. Komise opravdu zpočátku pracovala jen naoko a změna nastala, teprve když byl těsně před koncem jejího působení najat na psaní závěrečné zprávy bývalý zástupce newyorského prokurátora Ferdinand Pecora. Komise pak provedla několik drsných výslechů bankéřů a navrhla změny v bankovním systému. Dnes by se rád novým Pecorou stal Phil Angelides, bývalý kalifornský ministr financí a šéf současné Komise pro vyšetřování krize.
Angelides si tento týden tvrdě podal Lloyda Blankfeina, šéfa Goldman Sachs. Vytýkal mu, že jeho banka prodávala investorům cenné papíry kryté hypotékami, které označovala jako bezpečné. Zároveň Goldman Sachs spekulovala v dalších obchodech na to, že právě tyhle papíry ztratí většinu své hodnoty. „Nezdá se mi, že to podporuje důvěru na trhu,“ sarkasticky poznamenal Angelides. Blankfein ovšem tvrdil, že jeho banka má právo působit na „obou stranách“ trhu a že kupující byli zkušení investoři. Začali si skákat do řeči a Blankfein chtěl ironicky poučit Angelidese o tom, co „je trh“.
Nakonec se ale Angelides vzdálil svému vzoru Pecorovi, když se debata stočila na populární otázku výše odměn manažerů bank. Absolutní výše bonusů bankéřů sice pálí veřejnost, protože bankéři pobírali odměny i poté, co je stát zachránil finanční injekcí před krachem, ale z hlediska fungování finančního systému jde o vedlejší věc.
Další práce komise by už měla být méně divadelní. Přes padesát pracovníků komise vyslechne stovky lidí a přečte desetitisíce stran dokumentů. Využijí výsledků státních vyšetřovatelů a plánován je i veřejný výslech šéfa americké centrální banky a ministra financí. Nepřítel Obama Závěrečnou zprávu vydá komise v prosinci 2010. O výsledcích se dá zatím jen spekulovat. Asi navrhne rozdělení velkých bank, regulaci obchodu s určitými cennými papíry a snad i znovurozdělení komerčního a investičního bankovnictví. Problémem ale je, že prezident Obama se snaží výsledky komise předběhnout vlastními návrhy. Ty jsou podle některých ekonomů populistické a nepříliš účinné.
