PRAHA „Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moji rodiče, než mě měli, a podobný kecy a la David Coperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.“ První věta jednoho z největších bestselerů „vážné“ americké literatury Kdo chytá v žitě (The Catcher in teh Rye) vtahuje od prvního vydání v červenci 1951 čtenáře okamžitě do světa, ve kterém se dosud poznávají miliony mladých lidí. Tehdy třicetiletému Salingerovi se podařilo vydolovat ze sebe a svých zážitků emocionální prostor, do něhož promítl city, bolesti a touhy člověka na prahu dospělosti, do které vstupuje křehký a nevinný, ale už jaksi připravený o svou nevinnost přijít. Svou zranitelnost maskuje odstupem, černým humorem a sarkasmem a jeho pozorovací talent proniká jako laser pod slupku přetvářky a falše. Holden Caulfield, protagonista knihy, byl okamžitě poznán jako Odysseus svého věku, New York, kterým putuje, je jeho řecké moře a milovaná sestřička Phoebe je maják, po kterém touží.
Samotný Jerome David Salinger byl záhadou a v pravém slova smyslu mýtem americké poválečné literatury. Vydržel „bezručovsky“ žít šedesát let jako autor jediné, zato veleslavné knihy - ty ostatní prózy, několik desítek povídek a novely Franny a Zooey, Vzhůru, tesaři do výše střechu zvedněte a Seymour: Úvod jeho román nikdy nepřekonaly, ba dalo by se říci, že se k němu ani nepřiblížily. Salinger jako by vše to důležité vyřkl naráz a se vší intenzitou jen jednou a na jednom místě, na to ostatní už se mu nedostávalo sil, ani pro to nenalézal tvar a téma: jeho styl začal směřovat kamsi k abstrakci a k formalismu, k nesrozumitelnosti a mystice. Posledních čtyřicet let, po špatném přijetí jeho prózy Hapworth 16, 1924 (vyšla v roce 1965) se už odmlčel nadobro: izoloval se od světa, neposkytoval rozhovory, odmítal návrhy k zfilmování jeho románu, které přicházely od největších jmen Hollywoodu. Údajně nevycházel ani svého domu v Cornish ve státě New Hampshire, nikdo neznal už léta jeho podobu, neexistují žádné fotografie přinejmenším z posledních dvaceti let. Jen čas od času vyvolala rozruch zpráva, že snad je ochoten poskytnout nějaké údajně nevydané rukopisy, od čehož vzápětí upustil; naposledy se za svého života dostal do agentur loni v souvislosti s podáním žaloby na chystané pokračování příběhů Holdena Caulfielda jako starce.
Taková radikální klauzura samozřejmě vyvolávala spekulace a dohady, pátralo se v jeho dětství a dospívání. Mnohé skutečně působí jako klasický příklad pro psychoanalýzu. Salinger se narodil na Manhattanu na Nový rok 1919 ve středostavovské rodině židovského obchodníka, kvůli kterému přestoupila jeho matka, irsko-skotská křesťanka, na židovskou víru. Miloval matku, nenáviděl otce, kterému prý ani nepřišel na pohřeb, své židovství nesl jako Kainovo znamení. Ve vzpomínkách jeho dcery z druhého manželství Margareth (Salinger byl ženat třikrát) je vylíčen jako psychicky narušený člověk, který týral její matku, provozoval různé kuriózní praktiky (například urinoterapii) a oddával se mysticismu a sexuální abstinenci, takže ona byla počata jen nedopatřením. Pochopitelně i tato kniha vyvolala z jeho strany soudní žalobu.
Jeho talent byl od mládí nezpochybnitelný a rozpoznal ho okamžitě například Ernest Hemingway, se kterým se setkal během služby v armádě ve Francii v roce 1944. Salinger toto setkání považoval za vůbec nejlepší zážitek z války, Hemingway se mu odvděčil přátelstvím a historií zaznamenanou větou: „Ježíši, on má tedy fantastický talent.“
Ten je nakonec cele obsažen v knize, kterou milovali beatnici stejně jako Philip Roth, John Updike nebo Sylvie Plathová, čtenáři v Americe stejně jako ti, kteří ji ve výborném překladu Luby a Rudolfa Pellarových četli poprvé už v roce 1955 u nás. Nesnášeli ji puritáni, mravokárci, pokrytci a lidé bez srdce. Možná že klíč k Salingerově největší záhadě, k jeho rozhodnutí mlčet, je ukryt v poslední větě jeho životní knihy: „Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž vám pak začne scházet.“
***
Salinger jako by vše to důležité vyřkl naráz a se vší intenzitou jen jednou
„Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž vám pak začne scházet.“
