Minulosti nikdo neunikne, ani jednotlivec, ani společnost. Asi nejvýstižněji to zformuloval filozof George Santayana v mnohokrát citovaném a variovaném výroku: Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Proto je nutné, aby se mladí lidé dozvěděli o naší komunistické minulosti maximum. Ale odkud?
Doma se o ní nemluví, školní dějepis často končí druhou světovou válkou a na internetu láká více Facebook a YouTube než třeba servery o zločinech komunismu. Je sice pravda, že ČT vysílá kvalitní dokumenty, které dobu mezi lety 1948 a 1989 přibližují, ale ty svůj boj o diváky prohrávají se seriály či reality show. Což se týká diváků dospělých – a tím spíš teenagerů. Ale pusťte takový dokument studentům místo běžné hodiny dějepisu, a můžete si být jisti, že to ocení!
Na této myšlence stojí projekt Příběhy bezpráví. Nabízíme školám snímky renomovaných českých dokumentaristů o moderních československých dějinách. K filmům připravujeme metodické a informační materiály a pořádáme semináře pro učitele. Organizujeme akci Měsíc filmu na školách, v rámci které se každoročně konají projekce filmů a následné besedy s pamětníky a filmaři – a to na stovkách škol v celé republice. Vyhlašujeme studentské literární soutěže, vydáváme publikace, pořádáme výstavy.
Snažíme se studenty do našich aktivit co nejvíce zapojovat. Podporujeme studentské týmové projekty, udělujeme Cenu Příběhů bezpráví, kde studenti sami podávají nominace i rozhodují o laureátech. A co na to studenti? Z naší zkušenosti můžeme říci, že mladí lidé nestojí o mlčení a o „tlustou čáru“ za minulostí, naopak, nedávné dějiny je zajímají. Doufám, že vás zaujme tato příloha.
O autorovi| KATEŘINA SAPAROVÁ, Autorka je koordinátorkou projektu Příběhy bezpráví
