GLOSA
Tisícovka lidí, kteří se v sobotu vypravili na koncert Pražského podzimu, měla smůlu. Těsně před plánovaným začátkem se dozvěděli, že „z technických důvodů“ se hrát nebude. Příčina? Sólistka večera Helene Grimaudová nebyla spokojena s nástrojem.
Francouzské klavíristce prý vadilo, že prostřední pedál jde stisknout příliš lehce. (Pro neklavíristy: prostřední pedál je ten, co se téměř nepoužívá, některé nástroje ho ani nemají, a rozhodně ho neměly v době, kdy Beethoven komponoval svůj 5. klavírní koncert). Vzhledem k tomu, že pořadatelé nemají právo s nástrojem takto manipulovat, a kuriózní požadavek tak nemohli splnit, sólistka odmítla vystoupit.
Klavíristé to mají těžší než ti, kdo své nástroje nosí s sebou v kufříku. Musejí se spokojit s tím, co je na místě. Helene Grimaudová, odchovankyně prestižních učilišť, určitě nezažila to, co běžně zažívá český konzervatorista: koncerty v nevytopených sálech, na nástrojích, kterým „visí“ klávesa nebo nehraje pár tónů, klavíry, které jdou tak ztuha, že po pár taktech umdlévá ruka. Zahrát si na krásný Steinway, který stojí v Rudolfinu, je nedostižným snem většiny adeptů klavírní hry. Ale vystupovaly tu i větší hvězdy, než je paní Grimaudová – a neví se, že by si někdo stěžoval.
Je-li líčení ředitele festivalu věrné, pak pianistka projevila nebetyčnou aroganci vůči publiku, v němž zdaleka nebyli jen ti, co to mají domů půl hodiny tramvají. Helene Grimaudová se měla postavit před desetimetrovou frontu právem naštvaných lidí před kasou, kde vyplašené brigádnice vracely vstupné, a každému osobně vysvětlit důvod svého rozhodnutí. Avšak stojí-li a padá její výkon s mírou odporu prostředního pedálu, je nutno ji politovat.
