Ty časy jsou dávno pryč. Dopisy už píší a pohledy posílají jen staromilci, pozvánky na akce tvoříme na počítači, poznámky z přednášek si mnozí studenti píší rovnou do notebooku. Nabízí se kacířská myšlenka, jestli je v dnešní době ještě vůbec potřeba učit se psát rukou. Když v Americe před třemi lety vstoupily v platnost nové směrnice pro vzdělávání dětí (Common Core Standards), stala se jednou z nejdiskutovanějších pasáží ta, jež navrhovala přestat klást důraz na výuku kurzívy (tak ve Spojených státech říkají vázanému písmu) a místo toho se soustředit na výuku počítačové gramotnosti.
Mnozí si to mylně vykládali tak, že se v Americe už děti nebudou učit psát. Ve skutečnosti to však znamenalo pouze to, že už se nebudou učit psát vázaně. Že si vystačí s tiskacím písmem. Psaní se tak pro mnoho školáků zjednodušilo, i když některé státy vázané písmo stále vyučují ve vyšších třídách jako doplněk k základnímu nevázanému.
Psaní už ani v Česku sice není samostatný předmět, učí se v rámci předmětu český jazyk, zatím se však na většině škol v první a druhé třídě pořád ještě hodnotí. A dokonce se většinou učí pořád tak, jak jsme se je učili my, prvňáci z 80. let minulého století: s výrazným sklonem doprava, kličkami nad řádkou i pod ní a návaznými tahy, které umožňovaly zvedat pero z papíru jen mezi jednotlivými slovy. Diakritická znaménka – tedy háčky a čárky – se děti učí psát až nakonec, po dokončení celého slova.
To vznešené písmo s kličkami
Písemná norma, kterou učíme děti psát v českých školách v roce 2017, pochází z (konce) 50. let minulého století a jejím autorem je pedagog Václav Penc. Už v roce 1958 vydal od té doby několikrát přetiskovanou brožuru Metodika psaní. Psací písmena, která v ní navrhl, upravovala starší normu z roku 1932, kdy bylo zrušeno kaligrafické (krasopisné) psaní s přítlakem. Do té doby se psalo měkkými ocelovými pery, která umožňovala stínovat písmo pomocí silnějšího nebo slabšího přitlačení pera k papíru.
Roku 1932 se písmo kromě toho rozšířilo a velká písmena se zjednodušila. Někteří říkali, že až moc. Václav Penc proto navrhl změny, jež písmo vracely o krok zpět: písmo znovu zúžil a částečně se vrátil k ozdobným majuskulím, i když už bez stínování. Určil také přesný sklon písmen: měla by se naklánět doprava v úhlu 75 stupňů k řádku. Posledních úprav doznalo psací písmo v 80. letech, kdy se velké M, N, a A přiblížily malým písmenům.
Že byste už klasické velké psací H nebo K už nedokázali vykouzlit? Nejste sami. Velká písmena jsou první, která si většina z nás přizpůsobila tiskové abecedě. V běžném psaném projevu je používá velká většina dospělých i dětí. Ale i dalšího typického znaku psacího písma – jeho spojitosti či vázanosti – se drží jen zhruba polovina lidí. Druhá polovina k sobě navazuje jen některá písmena nebo je nespojuje vůbec. A to nemluvíme o levácích, jichž je v populaci kolem 12 procent a pro něž je pravý sklon písma vyloženě nepřirozený.
Část škol si tuto situaci uvědomuje a pozvolna se začínají prosazovat změny. I když naprostá většina škol – 96 procent (dle průzkumu České školní inspekce z roku 2014) – stále vázané písmo vyučuje, nejpozději ve čtvrté třídě už učitelé nechávají děti psát způsobem, který jim vyhovuje.
„V první a druhé třídě jsme se učili psát vznešené psací písmo s kličkami, od čtvrté třídy je to paní učitelce jedno, můžeme psát tiskacím nebo tím vznešeným psacím,“ popisuje jedenáctiletá Klára Bartošová situaci na Základní škole česko-německého porozumění v Praze, kam v září nastoupí do páté třídy. Když nemusí, „vznešené“ psací písmo Klára nepoužívá, píše tiskacím. Tak smějí žáci v její třídě psát i diktáty, ale písemné práce v pololetí a na (konci) roku musí přece jen ještě psát klasickým vázaným písmem, aby ho nezapomněli.
Místo čtyř sad písmen jen dvě
Některé školy jdou ještě dál. Proč vlastně učit něco, co děti stejně časem přestanou používat? Nebylo by lepší, kdyby se rovnou učily psát písmem, jež by se více podobalo tomu tiskovému (lidově tiskacímu)? V roce 2010 se na tento neprobádaný terén vydalo 33 škol, které se zapojily do pilotního dvouletého programu ministerstva školství, jenž zkoumal výuku psaní novým písmem Comenia Script. Jeho autorkou je grafička a kaligrafka Radana Lencová, která ho vypracovala v rámci své disertační práce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Zatímco klasický (krasopis) byl založen na tom, že byla jediná norma a každá odchylka od ní byla chybou, Comenia Script dává písaři více volnosti.
„Písmo jsem založila na takzvaném italic handwriting, tedy na nespojitém písmu bez kliček. V první třídě se učí kolmý sklon, ve druhé třídě se pak přidává sklon doprava – ale jaký, to je na každém písaři. Stejně je to s návaznými tahy, kterými je možné některá písmena s takzvanými výběhovými tahy, například a, d, h, i, k, l, m, n nebo u, spojit formou dotýkání. Moje písmo prostě není norma, je to spíš model, návrh, který si každé dítě uzpůsobí tak, aby se mu dobře používalo,“ říká Radana Lencová, která za za sadu didaktických pomůcek Comenia Script získala cenu v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2008. S kolegy, typografy Tomášem Brousilem a Františkem Štormem, dostali i evropské ocenění ED Award za ucelený typografický projekt Comenia – české školní písmo.
Dnes její písmo využívá zhruba 140 škol (údaj z roku 2014, novější nejsou k dispozici) z celkového počtu více než čtyř tisíc škol. Naprostá většina z nich (96,3 procenta) při kontrole Českou školní inspekcí uvedla, že mají s novým nevázaným písmem „rozhodně pozitivní“ nebo „spíše pozitivní“ zkušenosti.
Jednou z nich je i pražská českoanglická základní škola Magic Hill. „Comenia Script učím tři roky, první až třetí třídu. Zavedli jsme ho proto, že jsme bilingvní škola a v anglosaských zemích se vázané písmo prakticky nepoužívá,“ vysvětluje motivaci školy učitelka Daniela Malá, která roli písma vidí hlavně prakticky. „Úkolem písma je, aby si člověk mohl něco zapsat a aby to po něm druhý člověk mohl přečíst.“
Reakce rodičů prý byly zpočátku rozporuplné, někteří se báli, že dětem bude něco chybět, ale chápali, že děti budou mít výhodu ve světě, a tak souhlasili (souhlas rodičů je podle MŠMT nutný vždy). „Druhý rok už to bylo daleko lehčí, protože jsme rodičům nových prvňáčků mohli ukázat výsledky. Děti psaly nádherně, bylo to čitelné, graficky krásné,“ popisuje Malá.
'Testovací prvňáky' nové písmo baví, problémy mají spíš učitelé |
Nebojí se ani toho, že by děti, které se učí psát nevázaným písmem, nebyly schopné si přečíst třeba dopis od prarodičů psaný vázaným písmem. „Já jsem jim to písmo ukázala a některým se líbilo tak, že se jím třeba začaly podepisovat. Bez problémů ho po mně dokázaly přečíst. Když se tím někdo bude chtít zabývat, cestu si k tomu najde a naučí se to za chvíli,“ myslí si učitelka, která dětem nové písmo představovala postupně. Ve druhé třídě přidala sklon, ve třetí třídě „ocásky“ nahoru, aby děti mohly některá písmena navazovat.
S Comenia Scriptem uspěla i u chlapce, který do školy přestoupil z jiné školy, kde se učil vázané písmo. „Měl s ním velké obtíže a psaní přímo nesnášel. Řekla jsem mu, že může klidně dál psát tak, jak se to učil, ale on si Comenia Script okamžitě zamiloval, dokonce si doma dobrovolně vyplňoval písanky, jeho maminka tomu nemohla věřit,“ popisuje Malá.
Hlavní přínos písma tak vidí v tom, že děti psát baví. Každé píše trochu jinak – už na (konci) první třídy je prý od sebe bezpečně rozeznala podle rukopisu –, a přesto jsou pro ni jejich písemné projevy čitelnější.
Zkušenosti Daniely Malé potvrzují i nezávislé výzkumy, které probíhaly na školách v pilotním provozu Comenia Scriptu i po něm. Prováděli je odborníci z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Výtek bylo pomálu a týkaly především potíží s nedodržováním mezer mezi slovy nebo s udržením písma na řádku. Děti, které se učily psát nevázaným písmem, psaly stejně rychle jako děti, které psaly písmem vázaným. Dělaly také méně chyb. Největší překvapení nového písma ale souviselo paradoxně se čtením.
„Mimoděk jsme zjistili, že děti, které se učily psát nevázaným písmem, lépe četly,“ říká prorektorka pro koncepci a kvalitu ve vzdělávání Univerzity Karlovy Radka Wildová, která vedla pilotní projekt Comenia Scriptu a na základě jeho výsledků v roce 2012 doporučila, aby písmo získalo doložku ministerstva školství. „Považuji to za hlavní přínos nevázaného písma. Dětem ulehčuje vstup do gramotnosti, otevírá jim i svět čtení,“ dodává. Přesto však nedoporučila, aby Comenia Script nahradil vázané písmo plošně.
Je vlastně s podivem, že se na to nepřišlo už dřív: místo čtyř sad písmen (malá a velká tiskací, malá a velká psací) se školák učí jen dvě. Comenia Script je totiž tak podobný písmu tiskacímu, že není třeba se tiskací učit zvlášť. Dítě se tak ve škole setká při psaní se stejnými písmeny, která už dříve vidělo všude kolem – a nezřídka se jimi už umí podepsat. Další výzkumy pražské pedagogické fakulty se proto teď budou soustřeďovat právě na souvislost zvoleného písma a čtenářských schopností. Na ty alternativní metody tady moc nejsme
I přesto, že výhody nevázaného písma byly ve studiích potvrzeny ještě několikrát (viz například článek „Vázaný a nevázaný vzor písma u žáků 3. ročníku základní školy“, publikovaný loni v elektronickém časopise Psychologie, který vydává Českomoravská psychologická společnost), jsou předsudky vůči němu v české společnosti hluboce zakořeněny.
Hájíme svůj „český (krasopis)“ zuby nehty – a on přitom vychází z anglického „Copperplatu“, krasopisné formy vázaného písma s kličkami, která se k nám dostala v 19. století prostřednictvím rakouských úřadů. Ani samotná vázanost písma, tedy jednolitost slova psaného jedním tahem, není nic historického nebo původního. Začalo se tak psát až v baroku. Předtím převažovalo písmo nespojité, takzvaný skript.
Další tvrdí, že při nevázaném písmu nedochází ke správnému vývoji takzvané grafomotoriky, tedy způsobilosti pro psaní, kreslení, rýsování. Pravda však je, že žádné studie zabývající se procvičováním mozkových hemisfér, jež při rozvoji grafomotoriky hrají roli, při psaní neexistují.
„Dostatečně procvičenou grafomotoriku musí mít každé dítě ještě předtím, než začne psát. A to ať píše písmem vázaným, nebo nevázaným. K tomu existují sešity s grafomotorickými cviky, které se dají použít i pro nevázané písmo,“ vysvětluje Radana Lencová, proč s častou výtkou nesouhlasí. Grafomotorické schopnosti navíc děti procvičují i řadou jiných činností v běžném životě, od kreslení až po zavazování tkaniček, a je tedy otázka, proč bychom měli trvat na tom, aby se v nich trénovaly zrovna při psaní, když je to odvádí od skutečného poslání písma, tedy od jeho sdělovací hodnoty.
Revoluce na školách. Písmo Comenia Script dostalo zelenou |
Přestože informací je dost, o tom, jestli se ve škole bude vyučovat vázané, nebo nevázané písmo, většinou rozhoduje náhoda. Ve škole se objeví progresivní učitelka, která už má kurz Comenia Scriptu za sebou (poskytuje jej neziskovka Studio aktivit a vzdělávání), a nadchne pro něj i ostatní učitele. Nebo nenadchne a na takové škole se potom učí v paralelních třídách obě varianty, takže se nabízí ideální příležitost porovnat jejich výhody a nevýhody.
Rodiče pak mají na výběr, do jaké třídy dítě dát. Nevázané písmo do škol přinášejí často angličtináři, kteří vědí, že v anglosaském světě je běžnější písmo nevázané. Někdy se ale po Comenia Scriptu ptají i sami rodiče, kteří se doslechli, že má výhody především pro děti, jež mají potíže se čtením a psaním. Ve většině škol však nepochodí, vůči novinkám panuje hluboce zakořeněná nedůvěra.
„My tady na ty alternativní metody moc nejsme,“ dozvěděla se autorka tohoto článku v jedné velké sídlištní škole v Praze-Bohnicích, když se ptala na Comenia Script, genetickou metodu čtení a Hejného matematiku. Tyto tři novinky v českém školství chodívají ruku v ruce – kde najdete jednu, najdete obvykle i zbylé dvě. Dodejme, že všechny jsou v českých školách popelkou a na státní školy, které je zavedly, se dítě nemá šanci dostat, pokud nebydlí v jejich spádové oblasti.
Zbývá oněch 96 procent škol. Jejich důvody shrnuje ředitel základní školy Jižní IV. v Praze Daniel Kaiser, jeden z mála, kteří byli v polovině srpna, kdy tento článek vznikal, k sehnání.
„My jsme v tomhle možná konzervativní, ale nevázané písmo u nás ve škole nevyučujeme. Rozhodli jsme se tak po konzultaci s psychology, kteří nám sdělili, že pro psychomotorický vývoj dítěte je ideální, když se naučí všechny čtyři abecedy. Je prokázáno, že mozek se lépe rozvíjí při používání vázaného písma. Ano, stalo se nám, že rodiče k nám své děti nedali právě z toho důvodu, že Comenia Script nevyučujeme. Naprostá většina rodičů ale naopak upřednostňuje vázané písmo,“ říká.
***
Psaní už není samostatný předmět, učí se v rámci předmětu český jazyk. A dokonce se většinou učí pořád tak, jak jsme se je učili my, prvňáci z 80. let minulého století: s výrazným sklonem doprava, kličkami nad řádkou i pod ní a návaznými tahy.
Jak se píše Jinde
Vázané písmo (kde jsou písmena ve slově spojena návaznými tahy) je na ústupu všude, kde se píše latinkou, není však pravda, že by úplně vymizelo. Když byly před třemi lety v USA zavedeny nové školní standardy, stálo v nich doporučení soustředit se při výuce psaní více na ovládání počítačové klávesnice než na psaní rukou. U toho by mělo stačit, když se dítě naučí malou a velkou tiskací abecedu (do té doby se vázané písmo povinně vyučovalo ve 3. a 4. třídě, poté co děti zvládly písmo tiskací).
Dnes je však „kurzíva“, jak vázanému písmu v USA říkají, v některých státech znovu ve školních osnovách (ve 3. či 4. třídě). Argumenty jejích zastánců jsou především historické: „Děti by měly mít možnost přečíst si originál Deklarace nezávislosti nebo Listiny práv.“ V Německu platí, že žáci mají ve 4. třídě ovládat „dobře čitelné psací písmo“. Jaké, není určeno. Stále více spolkových zemí proto využívá při výuce tzv. Grundschrift, základní psací písmo, které je nevázané a připomíná (stejně jako u nás Comenia Script) písmo tiskací. Změna tam, podobně jako v Česku, byla provázena vzrušenými debatami a lomením rukou nad „digitalizací společnosti“.
  |
V Rakousku musí mít děti do (konce) 2. třídy „náběh na plynulé písmo formou blízké rakouské psací normě“. Tou je písmo vázané. Některé školy je vyučují už od 1. třídy, většina však začíná písmem nevázaným. Volnou ruku mají při výuce psaní učitelé ve Švýcarsku. I tam převažuje písmo podobné tiskacímu, stejně jako v Polsku, kde se děti už od 80. let učí jakýsi hybrid – písmo je sice vázané, ale mnohé litery vycházejí z písma tiskacího. Ve Finsku přestalo být vázané písmo závazné loni, fakticky se však nevyučuje už dávno. Nově je kladen důraz na výuku psaní na počítači.
COMENIA SCRIPT VS. VÁZANÉ PÍSMO
Žádné písmo není v Česku kodifikované, podobu vázaného i nevázaného písma si školy mohou upravit samy. Pokud se rozhodnou vyučovat nevázané písmo (např. Comenia Script), musejí „ideálně do (konce) 3. třídy“ podle ministerstva školství naučit děti číst také písmo vázané. Písmo Comenia Script (CS) Radany Lencové vychází z renesanční italiky a opouští barokní vázanost a kličky. Má zjednodušenou velkou abecedu založenou na principu římské kapitály.
Ve školách se zkušebně učí od roku 2010, o dva roky později získalo doložku ministerstva školství jako alternativní písmo k písmu vázanému. Vyučuje se asi na 140 českých školách. Každá škola je však podle instrukcí ministerstva školství povinna umožnit dítěti učit se nevázané písmo, jestliže se prokáže, že pro daného žáka výuka vázaného typu není vhodná (často u dysgrafiků a leváků).
Při přestupu na jinou školu musí být žákovi povoleno pokračovat ve stylu, na který je zvyklý. CS slouží jako základní psací tvar, který si každý písař obohatí o individuální rysy. Zohledňuje dysgrafiky (těm nabízí zjednodušenou variantu) i leváky (ti mohou horizontální tahy, například u velkého E, vést zprava doleva). Sklon získává až ve 2. třídě.
Pro použití ve školách byla schválena verze CS universal. Napojování písmen je volitelné, diakritická znaménka se píší hned nad každým písmenem. Zmizely kličky. Některá písmena a číslice mají několik variant, aby si děti mohly vybrat. Sedmička se píše zásadně bez přeškrtnutí, což byla česká specialita, v cizině nesrozumitelná (číslo připadá cizincům jako přeškrtnuté). V některých školách se používá nevázané písmo podobné písmu Comenia Script z písanek nakladatelství Fraus a Nová škola. Ty však neprošly pilotním ověřováním.
Čím píšeme
Většina dětí dnes píše kuličkovým perem („propiskou“) nebo gelovým rolerem. Plnicí pero se už ve školách nepoužívá. Přitom mezi perem a stylem psacího písma je přímá souvislost. Už více než deset let ji zkoumá středoškolský učitel Ivo Vodička, autor knihy Nechte leváky drápat. „Ve většině škol se vyučuje vázané písmo se 75stupňovým úhlem doprava.
To přitom vychází z (krasopisu) 19. století, kdy se psalo brkem a plnicím perem. Plnicí pero si tento úhel přímo vyžadovalo, protože psalo nejlépe, když bylo uchopeno špetkovým úchopem a drženo ‚naplocho‘. ... Kuličkové pero uživatele vede ke kolmějšímu písmu a tomu odpovídá i písmo Radany Lencové, které je v základní variantě pro prvňáky kolmé a teprve pak se k němu přidává mírný sklon,“ vysvětluje Vodička.
