Cyklista, paralympijský šampion, běžel s protézou, jaké používá jihoafrický atlet Oscar Pistorius. V závěru zápolil s bolestí, ale dokázal to. „Jsem vůbec první, ukázal jsem podobně handicapovaným, že to jde,“ usmívá se.
PRAHA Zaskočila jej levá, zdravá noha. Na posledních čtyřech kilometrech se trápil, choť na něj volala, ať toho nechá. Neposlechl ji.
„Obával jsem se spíš o nohu s protézou, tam ale problém nebyl. Trochu mě zradily šlachy v kotníku, teď v něm mám zánět. Nemůžu se divit, trénoval jsem na půlmaraton jen tři týdny, zdravý člověk potřebuje aspoň půl roku. Ale jsem sportovec a nerad prohrávám. Nakonec byla i manželka šťastná, že jsem doběhl do cíle,“ přibližuje šestatřicetiletý majitel 11 zlatých medailí z paralympiád a mistrovství světa.
Ovšem v cyklistice.
Přiznává, že také jemu se hlavou honily myšlenky na odstoupení ze závodu. „Nechtěl jsem nohu zničit. Ale jak se blížil cíl, přibývalo diváků a oni i soupeři mi fandili tak, že jsem bolest překonal. Byl to úžasný zážitek,“ líčí.
Pokud jde o povzbuzování ze strany soupeřů, v cyklistice prý takové nezažil. Ale nedělá si iluze, že by atletika byla o tolik lepší.
„Na kole mám přece jen jiné ambice, závodím s domácími profesionály, a ti nevidí rádi, když je předjíždím. Kdežto tady na těch posledních kilometrech lidi spíš předbíhali mě. Líp se fandí někomu, kdo je horší, těžko by mě plácali po zádech, kdybych je předbíhal,“ má jasno.
Po autonehodě z roku 1985, kdy mu bylo 11, má amputovanou pravou nohu pod kolenem. S pomocí speciální karbonové protézy hodlal dokázat, že i s tímto handicapem se dá tak dlouhá trať zvládnout.
„Chtěl jsem to dát pod dvě hodiny, nakonec jsem měl závod rozběhnutý na hodinu čtyřicet. Ale po problémech s kotníkem jsem musel slevit, poslední kilometr jsem spíše odbelhal,“ pokyvuje hlavou.
Start v Pražském půlmaratonu prý dostal za odměnu od cyklistického trenéra. „Myslel jsem na to dlouho, ale vybalil jsem to na něj hned potom, co jsem před třemi týdny na mistrovství světa v Itálii vyhrál stíhačku. V tu chvíli se nezmohl na odpor, myslím, že za jiných okolností by mě k běžeckému tréninku nepustil. Ale já si tak vlastně odpočinul od cyklistiky, od paralympiády v Pekingu jsem byl v jednom kole,“ přemítá.
Ze Stromovky až ke splnění snu Sobotní pocity za cílem srovnává s těmi po prvním běžeckém tréninku s novou protézou, kterou si vyrobil sám po vzoru těch Pistoriusových. „Bylo to ve Stromovce a já poprvé od té autonehody cítil, že zase opravdu běžím. Začal jsem se smát, naštěstí už byla tma a nikdo tam nebyl. Jinak by si o mně lidi mysleli, že jsem blázen...“
Nyní si splnil první běžecký sen, druhým je Pražský maraton, který se poběží 8. května.
„Ta myšlenka mě neopouští, musím ale počkat, co řekne kotník. Když se do neděle uklidní, jdu do toho,“ určil si termín, kdy se rozhodne o dalším husarském kousku.
