Vypadá jako obrovský marshmallow, který kdosi volně pohodil na svažitou stráň. Nestandardní je i na pohled druhý: komunikace, které zajišťují pohyb uvnitř domu, přesně kopírují šikmý terén.
Deset let trvala realizace vily Hermína. Přesně tak dlouho spolupracoval investor s autory návrhu objektu, kterými jsou architekti Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka z ateliéru HŠH. Růžová vila stojící na samém okraji obce Černín se samozřejmě ihned stala předmětem sporů odborné i laické veřejnosti. Dá se žít na šikmé ploše? Jak dlouho to bude majitele bavit? A proč to vlastně udělali?
Postavte mi dětský sen Investor architektům z ateliéru HŠH už při prvním setkání prozradil, že kromě standardního zadání chce mít v domě vlastní kinosál. „Už od dětství jsem velkým filmovým fanouškem a vždycky jsem toužil mít doma vlastní kinosál,“ vysvětluje investor. „A bylo mi jedno, zda to bude samostatná místnost.“
Už do prvních skic tedy architekti projektovali kromě kuchyně, jídelny, ložnic a koupelen i kinosál, což je velmi specifická záležitost: jak zakomponovat kino do prostoru, když jej kromě plátna definuje šikmá plocha, na které se sedí?
„Návrhy jsme dělali několik let,“ vzpomíná investor. „Scházeli jsme se často, vyprávěl jsem architektům o svých představách a oni rovnou skicovali.“ Jeden z návrhů, který se tehdy ocitl na papíře, byla spirála vedoucí celým domem, která prostor zároveň rozdělila do jednotlivých částí. To byla verze, od které se odvinula definitivní podoba vily Hermína.
Typický boj architekt versus investor se tentokrát odehrával v opačném gardu, než je zvykem: zatímco obvykle architekt přesvědčuje klienta, co všechno by jeho dům „unesl“, v případě Hermíny to byli architekti, kdo investora upozorňoval na to, co bude obtížné, či dokonce nereálné. „Kdyby byl dům neobyvatelný, chodil bych za nimi, ať s tím něco udělají,“ přiznává investor.
Objekt je v reálu je umístěn do horní poloviny pozemku na svažitém terénu. Právě z úhlu svahu přebral stejný sklon podlah. „Vnitřní prostorové uspořádání je založeno na střídání rovné a šikmé podlahové plochy,“ vysvětluje architekt Petr Hájek. „Ty dávají v součtu spirálový charakter vnitřku a definují i vnější tvar stavby. Jako zateplení a izolace je využitý polyuretanový nástřik s růžovým nátěrem.“
Protože se pozemek, na kterém vila Hermína stojí, nachází v chráněné krajinné oblasti, jen vyřízení stavebního povolení trvalo čtyři roky. „Ochranáři si na místě ideálně představovali roubenku se sedlovou střechou,“ říká investor.
Druhým požadavkem, který investor vznesl, se týkal oken: chtěl, aby fungovala jako rámy pro výhled do krajiny. „Okna jsme rozmístili i s ohledem na venkovní fasádu objektu, každá stěna má pouze jeden otvor,“ říká Petr Hájek. V kombinaci s obrazy-přírodou se jako nejlepší pro interiér vybralo šedé zabarvení. „Ukázalo se, že šedá barva je nejméně rušivá a nejméně odpoutává pozornost,“ vysvětluje investor.
Život na šikmé ploše Šedá je tak druhou barvou, která je v interiéru použita. První, výraznější, je zelená, která je použita na šikminách spojujících jednotlivá patra. Zelenou barvu architekti použili nejen jako výraznou kontrastní barvu, ale zejména proto, že tím odkázali na barvu trávy. Povrchy zcela logicky nesměly být kluzké. Kvůli bezpečnosti architekti nakonec zvolili regupol, tedy umělý tartan, který se dává na krytá sportoviště.
A jak se na šikmých plochách ve skutečnosti žije? Je to tak nepraktické pro pohyb v rámci domu, jak to na první pohled vypadá? „Po půl roce, kdy v domě žijeme, musím říct, že pro dynamiku pohybu je šikmá plocha dokonce lepší než schody,“ tvrdí investor. „Na schody si musíte zvyknout, pamatovat si jejich výšku – a taky se o ně dá snadno zakopnout. Kdežto na šikmé ploše se pohybujete podle aktuální potřeby, rychle, nebo pomalu. Je vážně pohodlnější běžet po šikmině než po schodech.“ Jaká je Hermína?
Vila Hermína vyvolává velmi rozporuplné reakce. Laici i architekti se přou o to, zda je dobré v rámci domu používat pro pohyb šikmou plochu a zcela vynechat schody. Jedni tvrdí, že je to interiérotvorný prvek, druzí jsou zase přesvědčeni, že to majitele přestane brzy bavit a domu se zbaví.
Lidé, v jejichž sousedství neobyčejná vila Hermína stojí, jsou kupodivu ze všech kritiků ti nejmírnější. Otázkou je, zda je vůbec co soudit: majitel a investor má dům snů a žije v něm i s celou rodinou spokojeně. Není nakonec tohle definice dobré architektury?
***
Vila Hermína je zhmotněný investorův dětský sen: přál si dům s kinosálem
