Sto odvolání musela vyřídit ředitelka pražského gymnázia Na Zatlance po letošních přijímacích zkouškách. Mezi řediteli středních škol přitom patří k těm šťastným.
První ročníky pro příští školní rok naplnila už v prvním kole a může si být téměř jistá, že prvního září budou třídy plné.
To Drahoslav Matonoha, který šéfuje Střední škole technické na pražském Zeleném pruhu, je na tom podstatně hůř. „Přihlášek letos sice přišlo třikrát tolik co loni, ale těch, kdo míní skutečně do školy nastoupit, je stejně jako v minulém roce,“ říká s tím, že „stejně jako loni“ znamená de facto málo.
Vzhledem k tomu, že letos mohli uchazeči posílat přihlášky už v prvním kole na tři školy (loni na jednu), se přijímací řízení komplikuje a prodlužuje.
Když nevyjde maturita...
Rodiny se budou ještě nějakou dobu snažit dostat děti na maturitní obory. Teprve potom dojde i na řemesla. „Počty žáků budu znát nejspíš až v září. Ale to není největší problém. Horší je, že teprve tehdy budu taky vědět, na co se konkrétně hlásí. Když mi nastoupí sedm malířů pokojů, je to něco jiného, než když nastoupí stejný počet lakýrníků. Potřebuju jiné odborné učitele,“ vysvětluje ředitel Matonoha. Na odboru školství pražského magistrátu se momentálně topí v odvoláních, která sice připraví ředitel(ka) střední školy, odbavit je však musí zřizovatel. „Jiná léta nám to chodilo ve složkách, letos v bednách,“ konstatuje Lenka Němcová. Zajímali jsme se, co rodiče odmítnutých uchazečů uvádějí jako důvod, proč se odvolávají proti nepřijetí. Žádných veselých historek jsme se však nedočkali. „Všem šlo spíš jen o to, aby se s nimi počítalo na místa po těch, kteří do školy nakonec nenastoupí, protože si zvolili jinou. Většinou uvádějí něco v tom smyslu, jako že dcera vždycky chtěla studovat na této škole.
„Například zdravotní indispozice se ve správním řízení neakceptuje, protože uchazeči měli možnost v případě nemoci nebo nevolnosti požádat o náhradní termín přijímací zkoušky,“ vysvětlila Lenka Němcová. Mezi stesky, kterými se letošní přijímací řízení na střední školy hemží, však prosvitla právě z jejích úst jedna pozitivní zpráva: „Zdá se, že se se konečně začal měnit postoj k řemeslům. Představte si, že se v Praze našlo čtrnáct uchazečů o obor kominík. V předchozích letech to býval nanejvýš jeden.“ Podle Němcové je to výsledek akce Řemeslo žije, zaměřené na poslední ročníky základních škol.
Žije ale opravdu? Ředitel Středního učiliště technického Matonoha sice zatím nepozoruje výrazný nárůst zájmu, ale pochvaluje si ty, kdo už ve škole jsou. Máme smlouvu s Metrostavem, který žáky motivuje různými dotacemi i prospěchovým stipendiem. Nabízí jim také dobrou práci. „Motivovanost se projevuje odpovědnějším přístupem k učení,“ říká s tím, že i to je dobrá zpráva. A doplňuje, že zatímco se na úřadech práce hromadí seznamy nezaměstnaných maturantů bez odbornosti, podniky tam naopak shánějí lidi řemeslníky.
Stipendium pro učně Velké podniky ale nesázejí zpravidla jen na jednu kartu. Například právě Metrostav nabízí různé výhody také těm, kdo se budou připravovat na budoucí povolání v Integrované střední škole stavební (ISS) v Ústí nad Labem. Není sám. Se stipendii a příspěvky na běžné životní náklady přicházejí i další podniky, které si uvědomují, že se bez dobrých řemeslníků v budoucnu neobejdou.
Vybraným oborům přispívají i sami zřizovatelé. Tak třeba právě v ISS v Ústí může budoucí tesař, zedník nebo instalatér dostávat nejen příspěvek na dojíždění, stravenky, ubytování zdarma, ale i stipendium od kraje. Není velké. V prvním ročníku tři sta korun měsíčně, ve druhém čtyři sta a ve třetím pět set. Pokud ale nemá absence a vykáže alespoň trochu slušné výsledky, může počítat i s dalšími pravidelnými finančními bonusy.
Prý to pomáhá. Aspoň ředitel ústecké ISS Vítězslav Štefl si pochvaluje, že počet uchazečů nejenže se nesnižuje s klesající populační křivkou, ale dokonce mírně roste.
To ale neznamená, že i u něj nejsou ještě volná místa. Pár jich prý zůstává i na maturitním oboru Technická zařízení budov.
