Ty menší, takzvané stelární černé díry, vznikají na konci života velkých hvězd a mívají řádově hmotnosti několika Sluncí, nanejvýš několika desítek Sluncí. V protikladu k nim pak známe takzvané superhmotné černé díry s hmotnostmi v milionech či miliardách Sluncí. „Nejlépe zdokumentovaný objekt tohoto typu, o jehož existenci dnes jen málokterý odborník pochybuje, se nachází ve středu Mléčné dráhy,“ říká Vladimír Karas z Astronomického ústavu AV ČR.
Chybějící zlatý střed Astronomové dlouho nemohli najít černou díru, která by tíhla k průměru. V poslední době se ovšem objevilo několik objektů, které by prázdný interval hvězdného bestiáře mohly doplnit. Nadějně se jeví objekt HLX-1, který mezinárodní astronomický tým představil v časopise Nature.
Zajímavě průměrný objekt HLX-1 leží asi 290 světelných let od nás v galaxii ESO 243-49, v těsném sousedství jejího jádra. Objevil ho tým astronomů vedený Seanem Farrellem působícím ve Středisku výzkumu kosmického záření ve francouzském Toulouse. Zajímavé zjištění se zrodilo jako vedlejší výsledek při pátrání po jiných astronomických zajímavostech (neutronových hvězdách a hnědých trpaslících). Astronomové nezachytili přímo samotnou černou díru (ta nijak nezáří), nýbrž rentgenové paprsky z velmi naředěného plynu, který do černé díry padá. Gravitace v blízkosti černé díry totiž plyn urychluje na ohromné rychlosti, blízké rychlosti světla, a díky tomu se stává silným zdrojem rentgenového záření.
S kým se nováček může měřit Černá díra v HLX-1 září přibližně 10krát více než velké stelární černé díry. Její hmotnost by se měla pohybovat kolem 500 Sluncí, takže by měla zapadat do prázdné „přihrádky“ středně velkých černých děr. „Kandidátů spadajících patrně do této kategorie už astronomové znají několik,“ říká Vladimíra Karas a vysvětluje: „Většinou se jedná o silně zářící objekty mimo střed galaxie.“
Předpokládá se, že by mohly vznikat „nabalováním“ hmoty na původní černou díru, podobně jako velké černé díry v jádrech galaxií. „Ovšem střední černé díry očekáváme uvnitř jiných objektů, a to ve hvězdokupách, které obsahují od několika desítek tisíc po miliony hvězd,“ říká český odborník.
Právě tato možnost je podle objevitelů HLX-1 v případě tohoto objektu hodně pravděpodobná. Leží v těsném sousedství mateřské galaxie, v těch místech, kde by astronomové takovou hvězdokupu s černou dírou čekali.
Nejde o jedinou hypotézu. Středně velké hvězdy mohly podle některých propočtů vznikat také ze starších generací hvězd, o kterých se předpokládá, že byly podstatně větší než dnešní hvězdy.
