Američtí muslimové vyznávají většinou konzervativní hodnoty, xenofobní protiislámská kampaň je však od jejich přirozených spojenců z republikánské strany přivedla k podpoře demokratů.
Muslimové se ve Spojených státech pravděpodobně brzy stanou druhou největší náboženskou skupinou po křesťanech. Přestože je registrovaných členů amerických mešit kolem dvou milionů, podle některých odhadů tvoří přívrženci islámu až sedmimilionovou populaci. Tím sahají na paty zhruba stejně početné komunitě amerických židů. Vysoká porodnost je však jasně favorizuje. Spolu s mormony a ateisty proto tvoří nejrychleji rostoucí část Američanů z „náboženského“ hlediska. Zdálo by se tedy, že začínají být zajímaví i jako voliči. Pro koho ale?
Sociální struktura i hodnotové postoje amerických muslimů jednoznačně nahrávají republikánské straně. Do USA přicházeli jak z ekonomických, tak politických důvodů. Ti první tvořili převážnou část nejstarší imigrační vlny, přicházející z tehdy zaostalého Blízkého východu na konci 19. století. Spolu s ještě větší skupinou křesťanských Arabů se zařadili mezi dělníky velkých automobilek a nižší střední třídu Chicaga, Detroitu a samozřejmě také východního pobřeží.
Další imigrační vlny sociální status muslimů poněkud pozvedly. V období restriktivní imigrační politiky od poloviny 20. do poloviny 60. let se do USA dostaly jen menší skupiny vzdělaných muslimů z indického subkontinentu a kulturně značně přizpůsobiví evropští muslimové (Bosňáci, Albánci, Tataři atd.).
Drobní živnostníci Po zrušení drastických imigračních kvót podle země původu v roce 1965 se USA zaměřily spíše na přísun ekonomicky prospěšných migrantů bez ohledu na národnost. Staly se ovšem také útočištěm davů politických azylantů. Muslimská populace od té doby nebývale narostla. Znovu se tedy otevřely brány pro blízkovýchodní Araby, nově však i pro Kurdy, Somálce, Afghánce, Íránce či muslimy z jihovýchodní Asie. Vedle indických a indonéských lékařů a inženýrů tak tvoří americkou „ummu“ i bývalí afričtí pastevci. Úhrnem muslimové dostávají o trochu vyšší platy, než je celoamerický průměr. Typický americký muslim je tak například drobný živnostník nebo příslušník technické inteligence, pro nějž jsou daně nepříjemnou zátěží, a jako relativně čerstvý imigrant nespoléhá příliš na stát, ale je připraven si svou pozici tvrdě vybojovat. Přiklání ho to k „fiskálnímu konzervatismu“, jak říkají Američané.
Ještě silnějším zdrojem pravicové orientace muslimů je však jejich kultura. Přestože se různé zvyklosti, např. oděvní či stravovací, mezi jednotlivými muslimskými etniky v USA značně liší, většina z nich sdílí hodnoty ovlivněné jednak naukou islámu, a jednak (i mezigeneračně předávanou) zkušeností imigranta. V posledních desetiletích přitom silně narostl politický motiv přistěhování do USA. Není proto divu, že američtí muslimové často akcentují bezpečnost a svobodu - jak v ekonomickém, tak politickém významu. Tedy tradiční republikánská témata.
Bezpečnost politickou vnímají v úzké vazbě na náboženství. Jak se vyjádřil imám Yahya Hendi při Georgtownské univerzitě, „cítím, že mohu být sám sebou, plně praktikující muslim, právě v Americe. To znamená, že se beze strachu ráno probudím a beze strachu přijdu večer domů.“ Muslimové tak například podporovali některé části protiteroristické Bushovy legislativy po 11. září. Na slyšení v americkém Kongresu koncem srpna tohoto roku s prominentním odborníkem na Blízký východ Jamesem Zogbym dokonce zaznělo, že „kde není bezpečí, tam není islám. USA je proto nejlepší země pro muslimy, jelikož je bezpečná, a proto ji jako muslimové budeme bránit.“
Muslimové stejně jako bezpečnost hájí i svobodu. Hlasitě obhajují zejména první dodatek k americké ústavě, který mimo jiné ukotvuje plnou svobodu slova i svobodu náboženství. Mnoho autoritativních režimů, ze kterých muslimové prchali, totiž považuje za své největší nepřátele právě nekontrolovatelná náboženská hnutí. Zcela svobodné a nikým neovlivňované praktikování islámu tedy zdaleka nebylo samozřejmostí ani v „muslimských“ zemích původu. Lásku k prvnímu dodatku projevila většina muslimů i zdrženlivostí a sebeovládáním v nedávné kauze pálení koránu dvěma Američany během výročí útoků na Světové obchodní centrum. Vzhledem k nepotismu, korupci a byrokracii panujícím v mnoha muslimských zemích lze snadno pochopit i touhu po svobodě ekonomické. Vlivu islámu pak můžeme do určité míry připočíst důraz na sexuální puritánství, rodinu a komunitu na úkor státní péče nebo odmítavý postoj k potratům a homosexuálním svazkům.
Muslimové volili Bushe Již v roce 1992 proto volily v prezidentských volbách dvě třetiny muslimů George Bushe. Ještě větší, téměř absolutní (70-90%) podporu získal i jeho syn v roce 2000. Prodemokratickým zbytkem muslimů byli zřejmě Afroameričané, kteří k islámu konvertovali nejčastěji v 50. a 60.
letech a dnes tvoří zhruba 30-40 procent americké „ummy“. Kopírují tak odchod amerických černochů od republikánů celkově, jenž nastal již ve 40. letech.
Sympatie George Bushe mladšího a muslimů byly oboustranné. Během předvolební kampaně se mnohokrát setkal s muslimskými lídry, jako historicky první americký prezident navštívil mešitu a na republikánský stranický sjezd ve Filadelfii zařadil zcela bezprecedentně muslimskou modlitbu. Zastával se muslimů i v jejich kritikách předchozí Clintonovy administrativy. Suhail A. Khan z Americké konzervativní unie proto označil Bushe v článku pro časopis Foreign Policy jako „prvního muslimského prezidenta Ameriky“.
Vztah konzervativců s muslimy se nezhoršil ani bezprostředně po 11. září. Přes okřídlené výroky o křížové výpravě Bush obvykle důsledně rozlišoval mezi muslimy obecně a teroristy, proti kterým se vede válka. Situace se však zhoršila s postupující krizí v Iráku, konkrétně s incidenty ve vězení Abu Ghraib, neodůvodněným zadržováním amerických muslimů na Guantánamu, hojně užívanými odposlechy atd. Výsledky se dostavily v prezidentských volbách roku 2008, kdy téměř 90 procent muslimů volilo Obamu, přestože o ně demokratická strana nejevila větší zájem.
Vzrůstající znepokojení amerických vyznavačů islámu v posledním roce doplnilo také prudké zhoršení postoje většinové populace k nim. Masakr na texaské vojenské základně Fort Hood loňského listopadu, při němž bylo zabito 13 lidí, byl totiž spáchán zcela integrovaným americkým muslimem. Připomeňme, že ani jeden z únosců 11. září Američan nebyl. Náboženský fundamentalismus, jak už to u teroristů bývá, netvořil zdaleka jediný motiv sebevražedného střílení Nidala Malika Hasana. Strach z radikalizace amerických muslimů, zvláště v armádě, kde jsou konfrontováni s intervencemi USA v islámských oblastech, ale ve zbytku společnosti přetrval.
V posledních měsících ještě zintenzivnil diskusemi o plánované stavbě muslimského centra nedaleko Ground Zero na Manhattanu. Mnozí Američané to považují za provokaci a obávají se vlivu zahraničních islamistických kruhů na zřizovatele a návštěvníky nové mešity. Své způsobila jistě i ekonomická krize, vyvolávající celkovou nervozitu ve společnosti a hledání obětního beránka. Mnozí prominentní republikáni se tak postupně obrací proti muslimům a vědomě či nevědomě získávají hlasy značné části americké společnosti. Podporu muslimské menšiny tak vyměnili za pravděpodobně početnější voličstvo. Do pozadí ustoupily tradiční konzervativní hodnoty, které republikány s muslimy spojovaly, a nastoupila xenofobní antiislámská kampaň.
Americká politická debata se tak značně zvulgarizovala a přiblížila běžné praxi západoevropských konzervativních stran.
Americký islám Šance pro návrat amerických muslimů ke své přirozené konzervativní inklinaci však existuje. Takovým procesem částečně procházejí i hispánští imigranti, na kterých si někteří konzervativci příležitostně vybíjejí xenofobní komplexy. Od Američanů to však vyžaduje projev jednoznačné solidarity se svými muslimskými spoluobčany a podporu jejich verze islámu. Někteří pozorovatele mluví přímo o vzniku „amerického islámu“, tmelícího všechna muslimská etnika, který se přizpůsobil a zároveň sám těží z nedominantního postavení v pluralitní společnosti, z demokracie a tolerance. Zároveň to vyžaduje jasné rozlišení a zamezení vlivů ze zemí se zcela odlišnými hodnotami. Tou je především Saúdská Arábie, jejíž silně protiamerické nadace a vlivní klerikové působí na mnoho mešit v USA, i když zdaleka ne tolik, jako v jiných částech světa. Snad netřeba připomínat, že patnáct z devatenácti únosců 11. září bylo saúdských občanů. Saúdové jsou však vedle Izraele zároveň klíčovým americkým spojencem na Blízkém východě a dalo by se říci, že v celém muslimském světě. Americké vládě to pochopitelně znesnadňuje účinný postup proti nim. Dokud však bude Saúdská Arábie zároveň stěžejním dodavatelem ropy do USA, přehodnocení tohoto nemocného vztahu se zřejmě nedočkáme. Jed náboženského extremismu a terorismu tak může být dále zaséván mezi americké muslimy a vzájemná důvěra ve společnosti se zhoršovat. Xenofobní křídlo republikánů se může těšit na další volební zisky házením konzervativních muslimských „souvěrců“ přes palubu.
Typický americký muslim je drobný živnostník nebo příslušník technické inteligence, pro nějž jsou daně nepříjemnou zátěží, a jako relativně čerstvý imigrant nespoléhá příliš na stát, ale je připraven si svou pozici tvrdě vybojovat
Sympatie George Bushe jr. a muslimů byly oboustranné. Během předvolební kampaně se mnohokrát setkal s muslimskými lídry, jako historicky první americký prezident navštívil mešitu a na republikánský stranický sjezd ve Filadelfii zařadil muslimskou modlitbu
O autorovi| ONDŘEJ KLÍPA etnolog a politolog, Autor je doktorandem Institutu mezinárodních studií FSV UK
