PRIŠTINA/PRAHA Jeho příběh kopíruje americký sen, jedinou vadou na kráse je podezření, že si ze zákonů dělá trhací kalendář. Behgjet Pacolli čelil dokonce před několika lety obvinění z praní špinavých peněz a uplácení. V úterý byl však zvolen kosovským prezidentem.
Ani v Kosovu ale není jednoznačným hrdinou, čemuž nasvědčuje fakt, že byl zvolen až ve třetím kole. Společně s ním potvrdil kosovský parlament v úřadu i dosud prozatímního premiéra Hashima Thaciho, který má rovněž pošramocenou pověst obviněním, že kryl pašování lidských orgánů.
Pacolli je dnes miliardář. Vydělal na lukrativních zakázkách ve stavebnictví, realizovaných v Rusku a v dalších zemích východní Evropy. Když přitom jako sedmnáctiletý v roce 1968 přijel do tehdy západoněmeckého Hamburku, neměl ani na jídlo.
Pacolli pochází totiž z nuzných poměrů a nijak se za to ve svém životopisu nestydí, naopak. Zdůrazňuje, že byl z deseti dětí, a k dobru přidává historku o tom, jak dostal jako nadaný žák stipendium na střední školu, ale bydlel v dřevěné chatrči a na víkendy chodil domů desítky kilometrů pěšky. Buď jak buď, pravdou je, že mu nechyběla ctižádost. Když dnes vzpomíná, jak se učil jazyky, protože tak měl větší šanci získat práci než přistěhovalci, kteří jazyk neuměli, není důvod mu nevěřit. V Německu se nakonec zapsal i na školu a po nocích pracoval v pizzerii. Domů se vrátil s vysokoškolským diplomem z ekonomie a marketingu.
Od začátku ho to táhlo do stavebnictví, ve kterém se už tradičně točí hodně peněz. Ještě než doma nastoupil vojenskou službu, rozeslal svůj životopis firmám v Německu, ale i v Rakousku. Nakonec jej angažovali právě Rakušané, pro které sjednával zakázky ve východní Evropě, včetně Ruska. Později se přestěhoval do Švýcarska a v Luganu založil firmu Mabetex, která má miliardové obraty. Právě Švýcaři nemůžou Pacollimu přijít na jméno, ale ani dostat se mu na kobylku. Obvinění z praní špinavých peněz proti němu vznesla tamní justice, ale v roce 2002 jej byla nucena stáhnout. „Těžko se dnes dobereme pravdy, ale nově zvolený kosovský prezident je jednou z nerozporuplnějších osobností v politice,“ komentoval Pacolliho zvolení švýcarský poslanec Andreas Gross. Podle něj „je prostě nemožné vydělat během jednoho lidského života poctivě miliardu“.
Poslední, co země potřebuje... Švýcaři se o dění v Kosovu zajímají i proto, že jsou jedni z největších mecenášů čerstvě samostatného státečku. Mezi lety 1999 (po válce Kosovanů se Srby) a 2010 v zemi investovali zhruba 200 milionů švýcarských franků. Činí tak ostatně ve vlastním zájmu, vzhledem k tomu, že právě Švýcarsko patří mezi oblíbené destinace těch, kteří z Kosova utíkají (podle posledních odhadů v něm žije na 170 tisíc Kosovanů, což je zhruba desetina kosovské populace).
Pacolliho stavební firma má opravdu exkluzivní zakázky. Renovovala například budovu ruského parlamentu, stavěla ale taky v Kazachstánu nebo na Kubě. „Je typem oligarchy, který kšeftuje s každým a nejraději s autoritářskými až totalitními vůdci, s kterými může velmi snadno smlouvat o ceně,“ popsal Pacolliho jeho kritik Gross s tím, že „nebude rozlišovat mezi politikou a byznysem, což je to poslední, co teď Kosovo potřebuje“. To potvrdil i kosovský politolog Bashkin Iseni, podle něhož je teď důležité, aby zemi reprezentoval člověk, který dokáže dovést do vítězného konce boj za uznání nezávislosti, vyhlášené v roce 2008.
