vůdci: jugoslávský prezident Slobodan Miloševič, kosovský prezident Ibrahim Rugova, vůdce Kosovské osvobozenecké armády a nynější premiér Hashim Thaci.
obyvatelstvo: V 70. letech žilo v Kosovu kolem 70 % kosovských Albánců, počet Srbů se pohyboval okolo 18 %. Podle sčítání v roce 2007 žily v Kosovu dva miliony obyvatel, kosovští Albánci tvořili 92 % z nich, zatímco Srbů bylo okolo 5 %.
co předcházelo: V polovině 90. let začal Miloševič postupně omezovat autonomii Kosova. V roce 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi Kosovskou osvobozeneckou armádou a jugoslávským státem. Na zabíjení albánských civilistů a vypalování vesnic reagovalo v březnu 1999 NATO leteckými útoky proti Jugoslávii.
3. června 1999 udělila jugoslávská vláda souhlas s mezinárodním mírovým plánem pro Kosovo, který počítal s přítomností mezinárodních mírových sil v oblasti.
K nepokojům a etnickým čistkám ale docházelo v oblasti i nadále. Během posledních tří let, kdy se situace v oblasti relativně zklidnila, začali kosovští Albánci bojovat o svou nezávislost i na poli diplomatickém. Proběhlo několik kol rozhovorů se srbskou stranou, během žádného však nebylo dosaženo dohody.
Kosovští Albánci se pak několikrát nechali slyšet, že již nehodlají dále čekat, a 17. února letošního roku vyhlásil jejich parlament nezávislost na Srbsku. Samostatné Kosovo dosud uznalo 45 států, dvacet z nich je členy Evropské unie (například i Česko).
podpora: Severoatlantická aliance, zejména Spojené státy, se v roce 1999 rozhodla zasáhnout, aby zabránila zabíjení civilistů v Kosovu.
Bombardování Jugoslávie neslo velmi nelibě Bomb Rusko, které přerušilo spolupráci s NATO Rusk a odv odvolalo svého zástupce z Bruselu.
Gruzie vs Jižní Osetie, Abcházie
vůdci: gruzínský prezident Michail Saakašvili, prezident Jižní Osetie Eduard Kokojev, prezident Abcházie Sergej Bagapš
obyvatelstvo: Na konci 80. let žilo v Jižní Osetii okolo 66 % Osetinců (65 200) a 30 % Gruzínců (28 700). Etnické složení nynějšího obyvatelstva se dá jen odhadovat, v roce 2007 zde ale údajně žilo 45 tisíc Osetinců a 17 500 Gruzínců.
Podle sčítání v roce 1989 v Abcházii žilo 45,7 % Gruzínců a 17,8 procent Abcházců.
O 14 let později již bylo Gruzínců jen 21,3 % a Abcházců naopak 43,8 %.
co předcházelo: Jižní Osetie vyhlásila nezávislost na Gruzii na podzim roku 1990. Po krátké válce ale oficiálně zůstala autonomní oblastí Gruzie. Prozápadní gruzínský prezident Michail Saakašvili se snažil konflikt urovnat nabídkou „široké autonomie“, což ale Jižní Osetie odmítla s tím, že chce plnou nezávislost. Ve dvou referendech (1992 a 2006) se většina vyslovila pro nezávislost na Gruzii.
Podle ruských zdrojů nynější konflikt zahájili Gruzínci, když na Jihoosetince zaútočili. Podle jiných zdrojů naopak gruzínskou reakci vyvolali Jihoosetinci provokacemi v posledních dnech. Abcházie vyhlásila jednostrannou nezávislost v červenci roku 1992. Následný konflikt s Gruzií si vyžádal 10 tisíc obětí a na 250 tisíc Gruzínců z Abcházie uprchlo. Země si své záležitosti spravuje sama za podpory Moskvy a usiluje o mezinárodní uznání, případně o spojení s Ruskem. Ruská Státní duma letos v březnu schválila rezoluci vyzývající vládu a Kreml, aby uznaly Abcházii a Osetii. Abcházie se do nynějších bojů v Gruzii zapojila 9. srpna, kdy zahájila operaci ve sporné Kodorské soutěsce.
podpora: Vladimir Putin v minulosti několikrát prohlásil, že bude-li uznána nezávislost Kosova, měly by ji dostat i samosprávné oblasti bývalého SSSR. Moskva dala obyvatelům těchto provincií ruské pasy, vyslala tam mírové jednotky a podporuje jejich vedení. Spojené státy daly několikrát najevo, že stojí jasně na gruzínské straně.
Obrázek
